Adventury rozhodně patří k žánrům, kterým se v naší kotlině daří. V devadesátých letech mnohým hráčům vůbec poprvé ukázaly, jaké je to hrát počítačové hry v češtině. Na kousky jako 7 dní a 7 nocí, Polda nebo Horké léto se vzpomíná dodnes. Vedle těchto veselých titulů ale naši vývojáři připravili také poněkud vážnější kousky. Nejzářnějším příkladem, jenž se nesmazatelně zapsal do srdcí většiny milovníků českých her, je adventura Posel smrti (pro západní trh vyšla jako Black Mirror) z roku 2003 od studia Future Games. Je dobrým zvykem tvůrců, že se na úspěšné kousky snaží navázat pokračováním, právě tak se tomu stalo i u Posla smrti. České studio Future Games ale práva na svou značku prodalo německému vydavateli dtp. I přesto se zprvu zdálo, že pokračování náš tým stvoří, nakonec se ale obě společnosti nepohodly, a tak druhý díl Black Mirror připravil německý tým Cranberry Productions a naši z Future Games začali chystat vlastní konkurenci v podobě Alter Ega (vyjít by mělo už brzy). Díky kompletní české lokalizaci si ale mohou Black Mirror 2 jako Posla smrti 2 plně užít i naši hráči. Stojí jeho koupě za to?

Pozvolný rozjezd

Příběh se odehrává dlouhých 12 let po krvavých vraždách v prvním dílu. Přestože se zdálo, že je prokletí rodiny Gordonů konečně pryč, není tomu tak. Zpočátku ale dalším hrůzným činům nic nenaznačuje. Hlavním hrdinou hry je totiž mladý student fyziky Darren Michaels z Bostonu, který by si měl užívat léto roku 1993 v jednom zapadákově v americkém státě Maine, kde mu matka sehnala brigádu ve foto studiu. Z prázdninové idylky je ale pořádná otrava. Darrenův zaměstnavatel je totiž nevrlý pan Fuller. Tenhle obtloustlý chlípník dovede život obyčejného brigádníka pěkně znepříjemnit neustálým komandováním. Darrena navíc čekají také problémy s maminkou. Ta totiž po nešťastné nehodě upadne do kómatu a zůstane v nemocnici. Nenápadný vysokoškolák Darren pak při nutném prohledávání maminčiných osobních věcí zjistí, že před ním jeho matka léta něco skrývala. Pořádný impuls příběhu dá ale až sličná turistka Angelina. Ta si s Darrenem padne do oka hned při prvním setkání, a tak se do děje připojí také trocha té romantiky. Tyto okamžiky jsou ale snad jedinými šťastnějšími v jinak ponurém příběhu. S Angelinou se ale do Biddefordu přimotá také záhadný cizinec a o další vzrušení je tak postaráno.

V městečku Biddeford se nakonec odehrávají první dvě kapitoly z celkových šesti. Někteří hráči mohou začátek považovat až za zbytečně rozvláčný. Přestože se v nich také stane hrůzný mord, jsou jen slabým odvarem toho, co Darrena čeká ve zbývajících částech příběhu. Přesto první kapitoly mají svůj význam hlavně v postupném seznámení s postavami. Zbylá část hry Darrena zavede zpátky za velkou louži, tedy do Anglie, a to přímo do vesničky Willow Creek, nechvalně proslulé z prvního dílu. Místní obyvatelé se z vražd pokusili udělat turistickou atrakci. Místa, kde se šílené zrůdnosti odehrávaly, jsou ale i po letech skutečná, a tak z pohledu na ně opět mrazí v zádech. Atmosféra je hustá tak, že si slabší charaktery v klíčových momentech možná nadělají do trenek. Druhý Posel Smrti si co se týče navození napětí v ničem nezadá se svým předchůdcem. A to je dobře! Kvalitně napsaný příběh je totiž základem každé dobré adventury.

Zajímavý vývoj hlavní postavy

Podařilo se do něj zasadit i vhodné postavy. Darren se z role otloukánka brzy dostane do formy MacGyvera, bude jen o vlásek utíkat smrti (občas se to nepovede, díky za automatické ukládání!), líčit pasti a stále odhalovat další a další detaily toho, jak je s prokletými šlechtici z rodu Gordonů sám spojen. Potěší ale i minirole některých jiných postaviček. Hned na úvod baví nepříjemný zvrhlík Fuller a slepý válečný veterán Edie, později zase připitomělý hlídač muzea Bobby se svým bratrem alkoholikem a prodejcem chilli – Tomem. A nezapomínejme ani na o dvanáct let staršího Gordonovic sluhu Batese, který v podání Radoslava Brzobohatého v prvním dílu tak vynikl. V druhém ho mluví jiný herec a bohužel má o poznání slabší charisma. Právě dobrý dabing byl pro úspěch české verze veledůležitý. Některých slabším momentům, kdy řeč postav působí spíše jako nudná četba knihy, se dabéři nevyhnuli, v celkovém vyznění ale rozhodně odvedli dobrou práci. Hlavní hrdina v podání Davida Prachaře je dostatečně věrohodný a příjemný, a tak velké množství jeho replik a zamyšlení nikterak neodrazuje. Škoda jen, že česká lokalizace připravovaná společností TOP CD nakonec způsobila všem fanouškům neočekávané několikaměsíční zpoždění vydání hry v České republice (v Německu vyšla už v září loňského roku).

Lehká obtížnost pro sváteční hráče

Povídání si tedy opět užijete dostatek, ke každému aktivnímu předmětu má totiž Darren hned několik poznámek, z nichž mnohé vtipně odlehčí napjatou atmosféru. Aktivní body lze moderně označit mezerníkem, a tak odpadá jakýkoli pixelhunting. Dalším prvkem usnadňujícím hratelnost je fakt, že aktivní bod, který Darren pouze okecá a nelze jej pro posun ve hře nějak smysluplné využít, po zjištění informací zmizí a vy se s ním nemusíte dále zatěžovat.

I tak je ale v lokacích a inventáři obvykle spousta věcí ke kombinování, což je vedle dialogů hlavní hratelnostní prvek. Kombinace a používání předmětů je obvykle přísně logické a možná až příliš předvídatelné a trochu provařené. Vždyť kolikrát už jsme dávali do pití projímadlo? Pokud si i tak nebudete vědět rady, je připraven propracovaný herní deník. Hlavní hrdina si do něj zapisuje všechny aktuální úkoly, u některých je pak při zvolení nejlehčí obtížnosti dostupná nápověda, která i největšího zoufalce nakopne k řešení problému.

Autoři mysleli na nejrůznější logické a někdy i trochu arkádové hádanky. Některé jsou zábavné a patří tak k příjemným oživením, velké množství z nich působí ale spíše nuceně a zbytečně a opět dosti provařeně (klasické skládání rozstříhaného dopisu apod.). Nelze přehlédnout zaměření autorů na různé sejfy a trezory, které musíte otvírat hned několikrát. Zjištění kódu je navíc v mnoha případech až trapně jednoduché. Pak ani není třeba využívat možnost zmáčknout kouzelnou páku, která umožňuje hádanku přeskočit. Nemohu se ubránit dojmu, že právě s puzzly si vývojáři mohli dát více práce.

Délka hry potěší

I při snaze o co nejrychlejší procházení je ale Posel Smrti 2 dostatečně dlouhou klasicky ovládanou point&click adventurou, která úspěšně atakuje dvacet hodin zábavy. Vše se odehrává v dnes pro tento žánr velmi hojně využívaném 2,5D zobrazení, kdy se 3D postavy pohybují po 2D lokacích. Ty jsou zpracovány na vysoké úrovni, potěší různé doprovodné animace jako pohyb mraků na obloze, mlha a blesky.

Správnou temnou atmosféru navozují také zvuky (krákání havranů, kapky deště, chůze) a doprovodná hudba, která patří k absolutní špičce žánru. Některé melodie klavíru nebo jiných hudebních nástrojů zní v uších ještě dlouho po vypnutí hry. Pro trošku komplexnější filmový zážitek je ještě škoda, že nebylo připraveno více akčnějších prostřihů a různých animací, které by dodaly větší říz. Z delších animovaných sekvencích uvidíte prakticky jen intro a outro. Ve výsledku je to možná dobře, právě na postavách se trochu šetřilo – nejsou tak detailní, jako v jiných špičkových titulech.

Vývojáři se bohužel nevyhnuli ani dalším nedostatkům. Občas pozlobí textury, na povrch vyplují některé nezvládnuté drobnosti (Darren se po namáhavě plavbě vodním tunelem tváří, jako by v žádně ledové vodě neplaval a je absolutně suchý), v inventáři zůstanou již použité věci, které hrdina nemůže mít u sebe apod. Nejde ale o nic závažného, co by nějak zásadně zhatilo herní zážitek. Posel Smrti 2 totiž přes několik výtek a nedostatků baví dokonale. Nabízí skvěle zpracovanou adventurní zábavu staré školy s úžasným temným příběhem. Pokud máte v oblibě vážné adventury, je věc jasná. Posla smrti 2 musíte mít! Těšme se, jak odpoví Future Games a jejich Alter Ego...

550,-