Tom Clancy's Rainbow Six: Vegas Recenze Rainbow Six Vegas

Rainbow Six Vegas

Jan Horčík

Jan Horčík

17. 12. 2006 23:42 23
Reklama

Akce z vlastního pohledu prodělaly za uplynulých deset let obrovský skok. Nejde však o to, že zobrazují tisíckrát více polygonů a na tvářích protivníků jsou vidět jizvy z Vietnamu. Zatímco před deseti lety jsme běhali po pravoúhlých koridorech a bezhlavě kosili nabíhající protivníky, dnešní hry jsou mnohem rafinovanější. Nebo to alespoň o sobě často tvrdí, a skutečnost pak bohužel často bývá pravým opakem. Rainbow Six Vegas naštěstí není ten případ.

Rainbow Six stokrát jinak

Velkou proměnu ostatně zažila v průběhu let i samotná série Rainbow Six. Z čistě taktické, spíše na plánování zaměřené, akce se přerodila v sice stále taktickou, nicméně velmi moderní a už mnohem méně plánovací záležitost. Předchozí díl s podtitulem Lockdown sice, hoden svého jména, nebyl nijak výrazný a spíše než vylepšení přinesl spoustu chyb a nedodělků, ale vývojáři se z něho aspoň poučili.

Úvod hry je zasazen do Mexico City, díky čemuž se hra ze začátku až nápadně podobá Ghost Recon Advanced Warfighter. Tom Clancy je prostě Tom Clancy. V úvodní misi máte za úkol znovu se setkat se zbytkem svého týmu, tedy dvěma parťáky. Vývojářský tým Ubisoft Montreal se rozhodl, že čtyři už jsou prostě moc, a tak zkrouhnul počet členů týmu na tři, což se ukázalo jako prozíravý tah.

Své vojáky už neovládáte přímo, ale prostě jim ukážete, kam mají jít a jakou přitom mají mít náladu. "Infiltrate" znamená pohodičku, tiché zabírání pozic, zatímco "assault" je jasný příkaz k tomu, aby pálili po všem živém i neživém. Umělá inteligence, resp. algoritmy pro hledání cesty skrze často velmi komplikované mapy, funguje na jedničku a nikdy se mi nestalo, aby se přidružená dvojka někde zasekla. Jenže to zdaleka není všechno, co vaši parťáci svedou.

Hrajeme si na vojáky

Opravdové kouzlo Rainbow Six Vegas tkví v taktickém využívání jejich schopností. Většina místností v každém levelu má několik možných vstupních bodů. K jednomu z nich vyšlete své vojáky, kteří budou čekat na váš rozkaz. Zaujmete pozici u druhého vstupního bodu a v jediný okamžik vydáte rozkaz k průniku. Je to jako z filmu - na jedné straně místnosti se otevřou dveře a dovnitř vletí kouřový granát, na druhé straně se dveře rozletí na kousky a začne štěkat automatická puška. A to je jen začátek.

Ještě než do místnosti vrazíte, můžete si ji zevnitř prohlédnout pomocí snake kamery podstrčené pod prahem a určit priority cílů, pro každého vašeho parťáka jeden cíl. Navíc pak můžete zvolit, jakým způsobem má vaše jednotka do místnosti vniknout: zda tichým otevřením dveří či s velkým vyrválem a jejich vyražením. Škoda, že tady tvůrci pozapomněli přizpůsobit ovládání PC hře na klávesnici a myši a nechali "ikonkový" styl z Xboxu 360.

Ale to pořád není všechno. Parťáci se dokáží slaňovat a pronikat do místností například okny, a to už je pak vážně Hollywood jedna báseň. Čím ale Vegas doopravdy exceluje a bez problémů se tak vyrovnává svým "exkluzivně" konzolovým protějškům typu Gears of War, to je systém krytí. Tuhle hru už totiž nejde hrát stejně jako Prey, Quake nebo jiné klasické 3D akce.

Rainbow Six je sice akční, ale zároveň velice taktická záležitost, která od vás vyžaduje taktické myšlení. Každý level je postaven tak, aby poskytoval maximální množství překážek, za kterými je možné se schovat. Jakmile se tedy přitisknete ke stěně, stánku nebo volně stojícímu autu a zmáčknete pravé tlačítko myši, vaše postava automaticky zaujme krycí pozici. Z ní pak můžete vykukovat, nebo třeba střílet naslepo. Intenzita přestřelek při takovýchto možnostech pohybů a grafickém kabátku, jaký Vegas nabízí majitelům hodně statných hardwarových ořů, se skutečně blíží těm nejlepším hollywoodským trhákům. Jenže tady v té akci na rozdíl od nich skutečně jste.

Realismus? Ale jaképak copak...

Když se jedná o hry, které mají v názvu značku Tom Clancy, můžete si být jisti jedním: že zbraně budou vydávat přesně takové zvuky jaké mají, budou se chovat tak jak mají a budou vypadat tak jak mají. To všechno beze zbytku platí také pro Rainbow Six Vegas. Svou výbavu můžete měnit jak v průběhu misí, kdy můžete sbírat zbraně protivníků, nebo občas narazíte na bednu s vybavením, tak i před výsadkem přímo ve vrtulníku. Každá zbraň má jinou přesnost a dostřel a nejlepší na tom je, že to všechno je poznat přímo ve hře, že se nejedná o nějaké bezduché statistiky, které ve skutečnosti nemají žádný vliv.

Navíc většinu zbraní můžete samozřejmě vylepšit, například o tlumič, laserový zaměřovač nebo třeba lepší zásobník. Pokud realismus zbraní označíme stupněm 10/10 (bráno v rámci možností virtuální zábavy), pak realismus chování protivníků musíme označit stupněm 7/10, protože umělá inteligence sice je na úplně jiné úrovni než v jiných podobných hrách, ale pořád ještě nenaplňuje všechny své ambice. Paňáci místy prostě dělají blbosti, lezou kam nemají, anebo naopak nedělají, co by měli. Alespoň, že mají vtipné hlášky.

Realismus prostředí je pak na 6/10, protože v kasinu lze sice rozstřílet bar, forbesy i žetony, posouvat lehčími stoly a židlemi, ale jinak je prostředí veskrze statické. Nicméně audiovizuální efekty tříštícího se skla a lámajícího se dřeva jsou natolik naplňující, že vaše smysly stejně nedokážou v průběhu přestřelek vnímat o moc víc. Ještě lepší je pak akce venku, když vybuchují auta a granáty. To je labůžo. K celkově značně realistickému pocitu ze hry notně přihrává také nový systém zdraví, kdy nevidíte žádnou číselnou nebo grafickou hodnotu, ale zdraví je dáno kvalitou vašeho vidění. Jakmile do vás protivník začne kropit olovo, obraz se rozmaže a ztmavne. Jak se situace zhoršuje, obraz tmavne a tmavne, až je černý a posléze krvavě rudý. Někdy se lze dostat i z těch nejhorších temnot, kdy prostě naslepo navigujete skrze klokotající střelbu (pokud vám ještě slouží sluch) a skončíte pokrčení za nějakým rohem, kde se ze zranění po chvíli vylížete. Jindy vám ale sniper napere jednu přímo do hlavy, a s tím už nemůžete dělat prostě nic.

Prosil bych další porci

V průběhu hry se dostanete jak do Mexico City a Las Vegas, tak i na mnohá další zajímavá místa, tajnou laboratoř nebo Hoover Dam nevyjímaje. Prostředí je variabilní, chytlavé, neustále se něco děje, adrenalin vám proudí tělem a vy se budete vztekat pokaždé, když ve své pozornosti polevíte nebude učiníte nějaké netaktické rozhodnutí. Ukládání pozic je totiž řešeno poněkud nešťastně pomocí checkpointů, které nebývají právě blízko. Jistě, někdy neuškodí si kus mise zopakovat jen tak ze cviku, ale když už ho opakujete podesáté, leze to na nervy.

Příběh je naivní, jednoduchý a tak trochu levně si připravuje cestičku pro další pokračování. Ale to nevadí. Jako kdyby u 3D akcí nějak zvlášť šlo o příběh. Naopak, těším se na další díl Rainbow Six, který bude alespoň stejně skvěle hratelný a napínavý jako Vegas. Jen technologicky ještě o kousek nadupanější.

Tom Clancy's Rainbow Six: Vegas
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
PlayStation PSP
Xbox Xbox 360

Verdikt

Rainbow Six Vegas už vůbec není ten starý dobrý Rainbow Six, který před lety hrála hrstka vyvolených taktiků s trpělivostí pěstitele bonsají. Mám-li to sousloví použít, tak tohle je next-gen v pravém smyslu slova - po stránce technologické, ale především po stránce herní.

Co se nám líbí a nelíbí?

Bezkonkurenční přestřelky. Když to řeknu hezky česky, tohle je "akce jako prase". Adrenalin, překvapení, taktika, kooperace, tohle všechno v novém Rainbow Six funguje na jedničku s hvězdičkou. A dokonce i o umělé inteligenci se už skoro dá mluvit jako o umělé inteligenci.
Příběh. Ale koho vůbec zajímá nějaký příběh? Spíš by mě zajímalo, proč se Vegas trhá i na redakční monstr-sestavě. A taky, proč, při všem tom okolním realismu, nejdou zabíjet civilisté?
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama