Recenze: Deadpool

Marvelovský superhrdina Deadpool patří v českých luzích a hájích k těm méně známým. To ale pro účely stejnojmenného titulu vůbec nevadí, protože tahle postava poskytuje tak zajímavý materiál a vlastnosti, že je jako samostatná jednotka ve výsledku mnohem zajímavější než tisíckrát ohraní a průhlední Batmanové se Spider-Many.

Hra na druhou

Bývalý zlotřilý voják se ukazuje být nebývale ukecaným, egocentrickým a navrch ještě schizofrenickým. Komentuje opravdu vše, co vidí nebo co si myslí. Štěstí, že to dělá s pořádnou dávkou černého humoru, kterým je hra doslova prošpikovaná. Ostatně už samotná premisa vyzývá k fórkům – Deadpool si dobře uvědomuje, že je fiktivní komiksovou figurkou. A protože sám sebe vidí jako dokonalou a neskutečně cool bytost, potřebuje přeci vlastní herní adaptaci! Svými argumenty dokáže přesvědčit šéfa Head Moon Studios, Petera Dellu, který mu do jeho zaplivaného bytu dopraví ujetý scénář, Deadpool se ho ani neobtěžuje číst a rovnou ho s vaší pomocí hraje. Přitom poukazuje na všemožná herní klišé, čímž jsou strženy všechny bariéry mezi hráčem, hlavní postavou a autory hry. Až to občas vypadá, že hra z volá po tom, abyste jí odpustili chyby či skutečná klišé.

Dobře uchopený komiks

Deadpool žvaní v jednom kole, takže se smiřte s tím, že občas - zejména uprostřed četných bojů - jeho komentáře nebudete dokonale stíhat. To ale nevadí, protože se po čase přes svou nečekanou hojnost začnou opakovat. Deadpool se bude podivovat například nad trofejemi, které získal, aniž by vlastně stihl cokoliv udělat nebo vás bude peskovat za to, jak hrajete. K tomu si připočtěte superhrdinovu schizofrenii, která se projevuje dvěma hlasy v hlavě, z nichž každý má vizuálně odlišnou komiksovou bublinu. Díky nim se můžete těšit na skvělé dialogy vedené samomluvou, vhodně vyplňující hluché pasáže hry. Tedy těch pár vteřin, kdy budete přebíhat od jedné skupinky nepřátel ke druhé.

Přestože se Deadpool příběhem prakticky nezabývá, brzy je jasné, že vrchním padouchem je Sinister, byť jeho záměry zůstávají zastřeny mlhou. Narazíte ale i na další známé postavy marvelovského univerza včetně Wolverina, Rogua nebo Psylocka. Jakmile některého z hrdinů potkáte, můžete si spustit příslušnou prezentaci, která jej představí, mimo jiné i prostřednictvím původních výtažků z komiksů.

Jak je Deadpool originální a vtipný svým námětem, tak se drží při zemi vlastní herní náplní.

Tak jako tak ale budete muset přistoupit Deadpoolovu hru, jež spočívá v mydlení nepřátel a střídání přehnaných neherních sekvencí. Díky specifickému superhrdinovi to funguje velmi dobře a řada vtípků či narážek na jiné hry je převedena i do vlastních herních mechanismů. Deadpool se tak bude muset chvíli pohybovat v grafickém vyobrazení typickém pro osmibity, protože jeho hra překročila rozpočet.

Herně žádná sláva

Jak je Deadpool originální a vtipný svým námětem, tak se drží při zemi vlastní herní náplní, sestávající v drtivé většině z boje v naprosto lineárních úrovních. Na druhou stranu to hře coby oddechovce docela sedí. Deadpool má k dispozici jak chladné, tak střelné zbraně, které může v bitkách libovolně kombinovat, což je vzhledem k typově odlišným protivníkům i nutné. Pakliže vám na mysli vytanuly zážitky z Devil May Cry a těšíte se na podobnou porci akčně brutální choreografie, Deadpool vás bohužel zklame - takových kvalit nedosahuje, byť nelze říct, že by nebyl zábavný. Jen je o poznání jednodušší a od hráče si toho z taktického hlediska mnoho nežádá.

Postupem času posilujete své zbraně a získáváte nová komba, jež se vám budou hodit zejména v soubojích s bossy. Ty představují vlastně jediné okamžiky, kdy se při hraní Deadpool aspoň trochu zapotíte a budete muset přemýšlet, jaké možnosti máte k dispozici. A právě v soubojích s nejtěžšími protivníky budete nejčastěji proklínat kameru, jejíž špatné úmístění vás nejednou bude stát restart od posledního checkpointu. Ještě štěstí, že občasné arkádové pasáže, kdy je třeba někam přeskákat nebo vylézt, nejsou nijak penalizovány (chyby můžete vyřešit teleportem, který má Deadpool neustále k dispozici), jinak by se hraní mohlo rychle proměnit ve frustrující zážitek. Takhle je to ještě na hraně.

Kdo by se v době příchodu nové generace konzolí těšil na vymačkání technologických možností té aktuální, bude v Deadpool nepříjemně překvapen. Tahle hra jakoby chtěla připomenout grafické zážitky z prvního Xboxu a PlayStation 2. Textury v nízkém rozlišení, špatné světelné efekty a přinejlepším průměrné animace řadí titul na první pohled mezi budgetovky, kam však podle cenovky nepatří. A jako takový nemá v době uvedení mnoho šancí na úspěch. Deadpool tak bohužel zůstává levnou a průměrnou hrou takřka podle všech kritérií: herních mechanismů, technického provedení i délky. Z haldy nezajímavých her ho vytahuje jen svérázný hlavní hrdina a jeho dobré uchopení. Takže až se Deadpool objeví třeba na Steamu v nějakém tom výprodeji, nemusí to být špatná volba!