Memoria

Ještě to není tak dávno, kdy jsme hráli docela povedený Shadow Run a trochu se podivovali nad původem celé značky. Pen and paper hry na hrdiny u nás holt nemají velkou tradici, což se však díky hrám postupně zlepšuje. V poměrně krátké době se k nám dostává již druhá hra, která svůj název a především herní svět odvozuje od papírového dobrodružství The Dark Eye. Už to ale dávno není RPG, jako bylo předchozí Chains of Satinav, nýbrž čistokrevná adventura klasického střihu, jak už bývá u Daedalicu zvykem.

ZAJÍMAVÉ FANTASY

Už jen proto nemůže být druhá kapitola z plánované trilogie vyloženě špatnou hrou, v Daedalicu totiž těží z letitých zkušeností nasbíraných v posledních letech a kvalitní adventury jim snad rostou na stromech. Už jen samotné navázání na předchozí hru je velmi povedené a ani ti z vás, co ji minuli, se neztratí. A to i navzdory faktu, že Memoria sleduje už načatou příběhovou linku takřka otrocky a opět hráčům představuje mladíka Gerona. Nyní již zapomenutého hrdinu, jehož pravá láska je uvězněná v ptačím těle. Na tom ale zas není mnoho zajímavého, příběh Memorie těží především z druhé, o sto let nazpět se odehrávající dějové linky, která se točí okolo mocného magického artefaktu a princezny Sadje.

"Hlavním problémem je, že vedle klasického kombinování předmětů se do hry přimíchává ještě magie."

Ta je nejen mnohem zajímavější, ale postupně stále více zasahuje i do Geronovy reality až se nakonec vytváří velice sympatický příběhový spletenec, jenž skvěle udržuje napětí a nechybí mu správná atmosféra. Všechno je navíc podpořeno solidním scénářem a především nenapadanými odkazy na jednotlivé dějové linky navzájem. Navzdory očekáváním dokonce dokázali scénáristé z vyloženě tradiční a na klišé více než bohaté fantasy vykřesat až překvapivě velké množství originálních nápadů a zajímavých momentů. Snad by se dalo hovořit i o poučném přesahu, který se dotýká například smrti nebo lásky. To vše především díky chemii mezi postavami, které se nikdy nepotkají a i přesto jsou schopny mezi sebou navazovat jakési vztahy a interagovat.

MAGICKÉ PROBLÉMY

Dobrá adventura však musí být něčím více, než jen dobrou vypravěčkou. A když už jí je, až příliš často se v poslední době kašle na hratelnost, speciálně pak na hádanky. V tomhle ohledu bohužel v Daedalicu ještě tak velcí odborníci nejsou a zrovna na Memorii to jde místy dost vidět. Hlavním problémem je, že vedle klasického kombinování předmětů se do hry přimíchává ještě magie. Nikoli však vkusným způsobem jako v případě The Night of the Rabbit, kde speciální schopnosti hratelnost příjemně oživovaly. Tady jsou spíše na obtíž a tvůrci se někdy v jednotlivých hádankách pěkně topí. A to nejen v těch magických!

Metodě pokus omyl se tedy nevyhnete a popravdě řečeno je to někdy pěkně frustrující. Například místo, kde musíte přijít na správnou kombinaci slov do konverze, je vyloženě k vzteku. Někdy jsou logické problémy zkrátka překombinovány až běda. Alespoň že nápověda je ale schopá sem tam přispěchat na pomoc, a to jak zvýrazněním aktivních objektů, tak i lehkým popostrčením skrze nějakou noticku v deníku. Náplast je to však pouze částečná.

STYLOVÝ KABÁTEK

Jak už pak bývá u Daedalicu zvykem, spolu s excelentním vyprávěním a atmosférickým příběhem jde ruku v ruce i kvalitní audiovizuální zpracování. Grafika je opět ručně malovaná a k žánru klasické fantasy se perfektně hodí. Už jen díky pestrobarevným lokacím a zajímavé stylizaci stojí Memoria za zahrání. A to ani nemluvíme o trefném ozvučení, které skvěle spoluvytváří hutnou atmosféru. Zkrátka taková třešnička na dortu. Jen kdyby to nebyl dort lehce nahořklý. Jako adventura totiž Memoria přeci jen funguje pouze lehce nadprůměrně a někdy se zbytečně topí v překombinovaných hádankách. Stále se však jedná o titul, který potěší oči i uši nejednoho fandy žánru. Jen mozek bude lehce strádat a stejně zůstane neuspokojen i adventurní panic, jemuž zrovna Memoria moc neřekne.