Sang-Froid - Tales of Werewolves

Vlkodlaci jsou hned po upírech druhou nejstrašidelnější zrůdou, kterou byste mohli potkat večer v lese. Ví to Harry Potter, Bella ze Stmívání i Jacques s Josephem - bratři, kteří musí uprostřed nehostinného kanadského hvozdu noc co noc bránit své statky a nemocnou sestru proti nájezdům vlků, vlkodlaků a dalších pekelných nestvůr v titulu s úžasným názvem Sang-Froid - Tales of Werewolves. Slovní spojení "Sang-Froid" znamená v překladu do češtiny "ztuhlá krev" a v názvu hry není jen tak náhodou. Příběh se totiž odehrává v hororové atmosféře kanadského severu 19. století a vedle již zmíněných vlkodlaků se točí kolem samotného ďábla, církve a dalších podobně znepokojujících záležitostí.

Sang on the beach, aneb povedený koktejl

Než se pustíme do herních mechanismů, je třeba říct, čím vlastně Sang-Froid - Tales of Werewolves je. Vsadili bychom si, že z obrázků kolem na první dobrou netipnete správný žánr. Titul je totiž stejně jako vlkodlaci hybridem a to mezi RPG. tower defense hrou a third person akcí. K našemu všeobecnému potěšení navíc každá z těchto složek hry funguje a ve své komplexnosti jde docela dost do hloubky (určitě víc, než by člověk u titulu za cca tři stovky čekal).

Ale jak se tedy jednotlivé žánry dělí o gameplay? Hra používá k rámcování progresu dny v měsíci. Každý jeden den pak funguje jako jedna úroveň hry, přičemž platí, že za světla se chystáte a večer bojujete. Doba před západem slunce tak například patří RPG složce hry, která není vyloženě špatná, ale svou zdlouhavostí (v rámci RPG si upravujete vlastnosti hrdiny, ve městě nakupujete/vylepšujete zbraně, atd.) znatelně nabourává tempo hry. Fanoušci rozvětvených stromů schopností ve stylu Diabla však budou chrochtat blahem.

"Před západem slunce se odehrává
nejpodstatnější část hry,
tedy rozmísťování pastí na večer."

Před západem slunce se pak odehrává i nejpodstatnější část hry a sice rozmísťování pastí na večer, čímž se dostáváme k tower defense části. Před každou nocí totiž musíte na strategické mapě - která vám ukazuje vaše budovy a místa odkud budou jednotlivé vlny monster útočit - rozmístit nejrůznější pasti, návnady a jiné serepetičky, jež vám pomohou přečkat další noc. Tyto pasti stojí určitý počet akčních bodů i peněz a jelikož na každý večer disponujete omezeným počtem obou těchto měn, musíte dobře přemýšlet, kam jaké pasti dáte. Dlužno dodat, že akční body jsou dané a peníze, respektive dolary (!) získáváte ze zabitých monster nebo za dřevorubectví, což tedy vlastně funguje jako směnárna akčních bodů za peníze. Ale zpět k promýšlení strategií, které je samo o sobě zábavné až do pozdějších fází hry, kdy jsou vlny nepřátel početnější a plánování se stává dosti náročnou a místy až frustrující kratochvílí.

Pravdou zůstává, že příprava terénu rovná se polovina úspěchu. Večery jsou totiž chladné a nemilosrdné - hra se přepne na klasickou klikací third person akci (srovnatelnou např. s Dragon Age) a v roli jednoho z bratrů váš čeká klácení pekelníků pěkně tváří v tvář. Zde opět narážíme na již naťuknutý problém důkladné přípravy; pokud ve hře moc běháte, monstra vám ničí statky, ke kterým nemáte šanci včas dojít nebo zkrátka bojujete proti velké přesile, děláte něco špatně. Ideální scénář je, když se o hlavní zabíjení starají vámi nastražené pasti a vy už pak jen fungujete jako zametač, který doráží zbylé zoufalce.

Kdopak by se vlka bál... s pistolí

Nikdo není dokonalý, a tak je na denním pořádku, že se do boje s přesilou nakonec stejně dostanete. V takovém případě přichází na řadu další z neskutečného množství herních mechanismů, faktor strachu. Vy i vaši nepřátelé jej máte číselně vyjádřený, jakmile se tato čísla shodují, nepřítel na vás zaútočí, přičemž rozdíl těchto cifer se dá zvětšovat "řvoucím útokem". Představte si např. situaci, kdy vás obklíčili dva vlci s faktorem strachu 40 a vy jako statný dřevorubec Joseph disponujete dvacítkou. Než na vás jeden z vlků zaútočí (= jejich faktor klesne na 20) uběhne zhruba 20 sekund (jeden bod rovná se cca sekundě). Celkově jde o skvělý nápad, který hře dodává tempo a bojům strategický aspekt. V čase dorovnávání faktorů totiž máte možnost doplnit zdraví, popřípadě nabít staminu. Ona stamina je vůbec velmi důležitá. Mácháním sekerou, skákáním, uhýbáním a běháním z ní ukrajujete, což nevěstí nic dobrého. V takovém případě totiž nejsou vaše útoky ani za mák efektivní a pro monstra jste snadnější kořist než lesní malina... a taky vás tak slupnou.

Čas, kdy se vás monstra bojí, lze dále využít pro nabíjení. Ano! V této hře se i střílí! Puška se dá navíc velmi účelně využít v kombinaci s některými pastmi, což je obzvlášť zábavné, například balvany zavěšené na síti v korunách stromu se odjišťují výstřelem.

Dort od šesti pejsků chutná

Po pár hodinách hraní by se mohlo zdát, že toho Sang-Froid - Tales of Werewolves nabízí víc, než by bylo zdrávo. Možná, ale tato hra všechny různorodé ingredience s mistrovskou lehkostí slaďuje, čímž dosahuje téměř dokonalé symbiózy. Ve finále tak nic nechybí ani nepřebývá. Je pak docela k nevíře, že na hře pracovalo pouze šestičlenné studio. Fakt, že by se celá vývojářská parta vešla do průměrného minivanu, se pak zákonitě musí někde projevit a odskákalo to audiovizuální zpracování. Postavy vypadají jako by vypadly z českého animáku Kozí příběh (takže divně!) a na pořádné cut-scény očividně nezbyly peníze. Na druhou stranu se docela povedl dabing , úvodní písnička je dokonalá a dobrý (čti "správně ujetý") scénář pobaví, takže hře leccos odpustíte. I my jsme odpustili a nelitujeme!