Reklama

Věřte nebo ne, byly časy, kdy se při vyslovení pojmu „střílečka“ hráčovy myšlenky neubíraly k sériím Call of Duty či Battlefield. Tenkrát hráči obdivovali silácké bláboly legendárního Duke Nukema, který se svou 3D peckou vytvořil jeden nemalý kult. Zatímco o Dukovi se ale dodnes hovoří jako o jedné z největších postav herní historie, svět trochu pozapomněl na jeho duchovního bratříčka, neméně skvělého Shadow Warriora. To ho ale nemusí nijak zvlášť trápit - na rozdíl od svalnatého blonďáka se podobně velkohubému Lo Wangovi podařilo dosáhnout vskutku vydařeného návratu.

Trapnohumor žije

Podobně jako tehdejší král stříleček Duke se i o něco méně proslulý Lo Wang vyloženě vyžívá v úchylných, perverzních, stupidních a často velmi trapných vtípcích, kterými docela zdárně udržuje už tak velmi odlehčenou atmosféru. Ta je vůbec jedním z poznávacích znamení nového Shadow Warriora – hra si vědomě dělá legraci jak ze sebe, tak ze svých kolegů, a nebojí se na ně upozornit skrze spoustu easter eggů. Devolver tím zároveň dělají reklamu svým vlajkovým lodím - po necelé dvacítce úrovní je totiž rozeseta spousta hracích automatů s tématikou například Serious Sama, Hotline Miami či Hard Reset.

I přes značnou snahu udržet parodický feeling hry se tvůrcům daří vyprávět docela stravitelný příběh, který, ač staví na zcela triviální zápletce o jednom legendárním meči, se v průběhu hraní rozvíjí, nechává vyniknout hezky zpracované asijské prostředí a zatahuje hráče do vcelku sympatické mytologie. I ve „vážnějších“ pasážích se sice všechno nese v duchu parodie, nepřevládá však dojem, že by hra sázela pouze na to, abyste u ní kompletně vypnuli mozek a přehlédnuli její chyby.

Katana, nejlepší přítel člověka

To ovšem nic nemění na tom, že pokud fandíte old-school střílečkám a chcete se po práci vyloženě odreagovat, je Shadow Warrior určen právě vám. Za těch 16 let se totiž nic nezměnilo a pobíhat mezi desítkami démonů s naleštěným mečem v ruce je pořád stejná legrace, ne-li větší. Novinka se z pochopitelných důvodů hraje o kus lépe a plynuleji, a díky použitým technologiím se ke slovu dostává i interakce s (velmi výbušným) prostředím. Ve zkratce – kdyby Michael Bay dělal do her, vzniklo by něco jako Shadow Warrior.

Do rukou vám časem padne i hrst „klasických“ střelných zbraní – od revolveru se přes samopal či kuši prokoušete až k plamenometu a raketometu, ani jedna ze jmenovaných hraček se však nemůže měřit s tím ikonickým kusem ostrého kovu. Jednak je manuální porcování nepřátel daleko větší zábava, ale brzy zkrátka dojdete k tomu, že nekompromisní postup vpřed s mečem v ruce je mnohem efektivnější než probírání se hromadou střílecího šrotu. To pochopitelně tak úplně neplatí o vyšších obtížnostech, kde byste si přeci jen měli dát o něco větší pozor.

"Hra si vědomě dělá legraci jak ze sebe, tak ze svých kolegů, a nebojí se na ně upozornit skrze spoustu easter eggů."

Protože vlny krvelačných démonů sílí a objevují se stále nepříjemnější a zákeřnější typové, není rozumné se vyhýbat četným vylepšením všemožných dovedností. Pakliže budete pilně sbírat karmu (jistá forma XP bodů), všude se povalující peníze a budete mít dostatečnou trpělivost s hledáním Ki krystalů, získáte přístup k několika nadpřirozeným silám, nedostatek lékárniček budete moci suplovat sebeléčením a hra vám dokonce dovolí si své nejoblíbenější zbraně vylepšit o nějaký šikovný gadget.

Hail to the blade, baby!

Na závěr pak máme příjemnou zprávu pro vlastníky už zastarávajících mašin - hra bez výrazných zádrhelů pohodově poběží všem, kteří třeba i tři roky neobměnili vnitřnosti svého miláčka, a to už je důvod k oslavě - Shadow Warrior totiž i přes nízko posazenou cenu vykazuje produkční kvality daleko dražší hry, tedy skvěle vypadá, skvěle se hýbe a její framerate lehce zakolísá jen při opravdu výbušné akci.

Shadow Warrior se sice tváří jako ta nejtrapnější a nejhloupější střílečka v galaxii, ale vůbec se za to nestydí a ze svých „nedostatků“ zcela vědomě vytváří spoustu předností. Je mnohonásobně komplexnější než například výše zmiňovaný Serious Sam, nezapře podobnosti s ne tak zvrhle zaměřeným Hard Reset, a hratelnost má tak vysoké tempo, že má hráč jen málo příležitostí se nudit. Nic moc originálního, vždyť vlny nepřátel na nás umí pouštět každá druhá hra, ale kéž by alespoň polovina z nich byla tak zábavná.