Requital Recenze Requital

Requital

Martin Horný

Martin Horný

12. 12. 2007 23:57 3
Reklama

V akční části současné popkultury není snad větší příběhové klišé, než cesta pomsty. Specifickou formou je pak dojímavá story krvavě osiřelého dítěte, které si svůj životní cíl vytyčilo jasně – vrah mých rodičů zemře (ideálně otcovou) zbraní v mé ruce. Opuštěneček také často upadá do otroctví, kde musí urputně pracovat. Důsledkem je nadměrně vyvinuté svalstvo, které se ovšem bude ještě seksakramentsky hodit v pozdějších fázích života. Ano. Mluvím o Barbaru Conanovi, jen místo něj dosaďte Wolfhounda (Vlkodava) a máme do detailu popsaný děj akčního RPG Requital.

Vývoj Vlkodava pod psa

Vlkodava dostaneme do rukou právě v momentě, kdy se záhadným a nevysvětleným důvodem dostává z otroctví a začíná si klestit krvavou cestu k osudnému muži. Hned v úvodu zamrzí, že svého bijce nemůžeme žádným způsobem vizuálně změnit, vybrat jméno, pohlaví, povolání, či klasickou rasu. Alespoň budou pěkně připravené cutscény (bláhově jsem si slabinu omlouval). Naším avatarem tak zůstane nepříliš sympatický dlouhovlasý vousáč, kterému v závislosti na zvolené obtížnosti nacvakáte pouze odpovídající počet bodů k tradičním atributům – zdraví, síla, obratnost, rychlost. Ostatně nic jiného během hry ani zvyšovat nemůžete. Navíc brzy zjistíte, že díky minimálním požadavkům nalezených předmětů (většinou je skutečně omezující kritérium použití pouze level postavy) je nejvýhodnější rozprostřít body pěkně rovnoměrně. Bez problému tak budete moci používat všechny zbraně ve hře jak na dálku, tak na blízko. O vývoji Vlčáka pod vaší taktovkou je de facto předem rozhodnuto. Vznikne neosobní univerzál. Individuální otisk hráče minimální. Tomu neprospěje ani absence kouzel a magie, takže Vlkodav si musí vystačit se třemi bojovými styly.

Vlkodav vystrkuje drápy a cení zuby

Na blízko může náš hrdina použít obligátní sečné a bodné zbraně (někoho mohou potěšit docela účinné vidle), nebo protivníka poslat k zemi ranou pěstí. Na dálku nechybí luky a možnost házet nože, či sekyrky. Jak tyto dovednosti používáte, dostáváte bonusové body, které investujete do nabídnutých skillů (perků). Nečekejte ovšem žádný košatý strom, ale spíše zakrslou kleč s polámanými větvemi. RPG prvky zůstaly silně upozaděny. Mělo převážit potěšení z boje, které se ovšem také někam ztratilo. Na vině je zejména nulová AI, která zloduchům často přikazuje asketicky přijímat šípy bez jediného pohnutí. Nefunguje ani minimální týmová souhra banditů. Ano, čekají na Vlkodava v hrozivé přesile, ale co jim to je platné, když se po vyběhnutí nevracejí zpátky do formace, takže si je v pohodě rozeberete jednoho po druhém.

Druhým problémem je brzký bojový stereotyp. Na blízko se vyplatí používat jen jednu nejsilnější zbraň a na dálku nejlepší luk. Měnit zbraně podle typu nepřátel nemusíte. Stejně jako perky, kterými bojujete. Takže nakonec toho při boji moc neovlivníte. Kliknete a čekáte, jak dopadne. Slibovaná komba jsem neobjevil. Celou druhou půlku hry jsem bez problému prošel systémem: (1.) střelba lukem, (2.) jestli zloduch přiběhne, rána pěstí a (3.) dorážka na zemi mečem. Když se náhodou rozběhne větší část skupiny, vždy v pohodě utečete.

Point-and-click ovládání pohybu Vlkodava je podobné jako např. u Diabla. Obecně má své výhody i nevýhody ale hlavně jeden důležitý předpoklad: hráč musí mít dostatečný přehled o dění kolem svého hrdiny, tedy prostor, kam kliknout. Volná kamera sice může odzoomovat na popud hráče poměrně daleko, ale často se při pomyslném dotyku se skálou nebo jiným herním předmětem nepochopitelně „inteligentně“ přizoomuje skoro na maximum, což je při chrabrém úprku z bojiště často konečná tečka Vlkodavova expozé.

Tam, kde ani vlk nebere

Ač jsem se vizuálního ztvárnění Requitalu obával ze všeho nejvíc, nakonec nedopadlo nejhůře. Samozřejmě, srovnání s vysokorozpočtovými next-gen tituly není na místě, nicméně grafika je opravdu to nejlepší, co nám může ruské RPG nabídnout (byť je místy na můj vkus příliš kýčovitá). O to smutnější potom je, že si autoři alesň trochu nepohráli se zmíněnými cutscénami, které by fádnost vyprávění jistě oživily a více hráče vtáhly. Moc vábivých prvků totiž nezbývá. Na objevitelské prozkoumávání rozsáhlého herního světa zapomeňte. Vlkodav chodí po jen po předem vyšlapaných cestičkách a o rozsáhlosti by se dalo ve srovnání s konkurencí úspěšně pochybovat. Ani vedlejších questů není mnoho a vinou nezábavnosti je budete pravděpodobně brzy ignorovat. Váš bohatýr bude mít ostatně brzy plné kapsy peněz, které stejně není kde utrácet, takže není důvod ani questy plnit. Celkově jsem měl při hraní pocit, že hrou jen tak proplouvám a že by to šlo snad i bez mé přítomnosti. Vlastně se o nic nemusíte ani starat. Šípy neřešíte, bylinky nesbíráte, zbraně neupgradujete, brnění neopravujete, nikdo po vás nic extra nechce, hra je velmi poklidná, až na to, že vás bude poměrně často rozčilovat. Třeba skoro po každém boji musíte sednout a meditovat, čímž si doplníte zdraví. Brzy velmi únavné, po chvíli nepředstavitelně iritující. Jiným způsobem ovšem zdraví nedoplníte.

A jednu perličku si necháme nakonec – interakce s NPC. Potom, co mě Zaklínač naučil brát rozhovory smrtelně vážně, je hraní Requitalu jako návrat do blahých dětských let, kdy jsem si mohl žvatlat co chtěl. Je naprosto jedno, kterou odpověď/otázku odkliknete, protože na všechny jednoduše dojde. Atmosféře hry nepřidá, že zhruba 99% rozhovorů není namluveno, což dnes, v době kdy se terčem kritiky stává nesynchronizovaný pohyb rtů se slovy, působí archaicky. Ještě horší je ovšem to jedno procento – to namluveno je, ale tak hrozně, že vás musí nutně rozesmát. Ten emocí prostý šumivý chrčák těžko popsat. Ostatně celá audio složka pokulhává. Občasný baladický fantasy pop je opravdu děs.

Zkrátka: kde nic není, ani vlk nebere.

Requital
Windows PC

Verdikt

Ač jsem se snažil dívat na nízko-rozpočtový Requital co nejlaskavěji, jedná se o podprůměrnou hru, která v pozitivní pohledu ničím nezaujme. Naprosto bez potřebného nápadu. Navíc to staré není ani dobře udělané. S Vlkodavem si nehrejte. Je opravdu zlý a kouše.

Co se nám líbí a nelíbí?

Po hraní Requitalu budete jistou dobu nadšeni čímkoli.
Špatně vyprávěný fádní příběh, stupidní vývoj postavy, nezáživné a stereotypní boje, nudné questy, technicky nezvládnuté audio a celkový pocit marnosti z toho všeho.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama