Co vlastně chtějí hráči real-time strategií? Na jedné straně volají po revoluci nebo alespoň změně od zastaralých principů Duny 2, na druhé nadšeně vítají StarCraft II, který se klasickými pravidly RTS žánru řídí. Jistě, přijde-li titul jako World in Conflict, který vymazal správu základny a surovin a zaměřil se pouze na příběhový a hlavně bojový prožitek, jsou spokojení jak staromilci, tak ti, co touží po změně. Takových her je ale málo. Command and Conquer, Universe at War nebo právě StarCraft II stále setrvávají ve starých kolejích a záleží pak na malých detailech, zdali dokážou udělat hru tak přitažlivou, aby nulovou inovaci v mechanismech ospravedlnily. R.U.S.E. je přesným opakem: přináší netradiční systém, v detailech zvyšujících atraktivitu hry však zaostává.
-
ScreenshotyScreenshoty
Tahle strategie je v mnoha ohledech jiná. Občas působí, jako by ji dělal tým, který umí dělat dobré hry, ale nikdy dříve RTS nezkusil. To přitom u R.U.S.E. není pravda: jejími autory jsou Eugen Systems, tvůrci velmi dobré strategie Act of War. Ohrané kulisy druhé světové zkusili zpestřit retrospektivním vyprávěním o „Prometheovi“, tajném informátorovi, který vynášením důležitých informací připravil o život spoustu vojáků Spojenců. Do jeho pátrání se pustí americký velitel Joe Sheridan, který postupně projde Afriku, Itálii, Francii, Nizozemsko, Belgii a Německo a zúčastní se při tom řady slavných bitev z války. Jeho příběh se odehrává především prostřednictvím cutscén mezi misemi, které jsou poměrně solidní, jen ty vás ale do děje nevtáhnou. Kvůli tomu mi bohužel zůstal příběh víceméně lhostejný, byť jsem dění mezi misemi sledoval jako příjemný oddych od válečné vřavy.
Jako desková hra
Rozdílů od klasické RTS najdete hned několik: předně je to zobrazení hrací plochy, jelikož ta vypadá jako jakýsi symbolický plán, po němž generálové posouvají figurky. Při bližším přiblížení odlišný koncept nepoznáte: po mapách se normálně prohánějí tanky a vojáci. Hru lze však hodně odzoomovat, takže při pohledu z větší výšky už sledujete jen malé ikonky jednotek, při ještě větším oddálení vidíte celou mapu oblasti, kde jsou jednotky znázorněny jen symbolicky. To je dobrý prvek: jednak zlepšuje přehlednost, jednak můžete sledovat i okolní souboje, které sice pro vás nemají valný význam, ale dojmu uvěřitelnosti přidávají. Horší už je to s ovládáním – zcela nepochopitelně se po vydání příkazu vybraná skupina jednotek automaticky „odznačí“, takže pokud chcete rychle příkaz změnit, musíte ji znovu vybrat. To je velmi otravné a v soubojích, kde občas rozhoduje každá vteřina, to může způsobit velké komplikace. Rovněž jsem nezjistil, jak si přiřadit jednotky na klávesové zkratky. A v neposlední řadě mi vadilo i „automatické“ chování některých jednotek – při větším poškození se totiž automaticky začnou stahovat, někdy však místo ústupu najedou jen do jiné skupiny nepřátel...
R.U.S.E. sice obsahuje jednoduchý managment základny a surovin, ten ale od bitev zdržuje jen minimálně. A tak může hra vyniknout tam, kde je doopravdy silná: v bitvách. U R.U.S.E. totiž musíte opravdu přemýšlet - dlouho se mi nestalo, že bych důkladně zkoumal taktiku nepřítele a přemýšlel, jakými jednotky bych jeho armádu nejlépe zlikvidoval. Často tu funguje pravidlo kámen-nůžky-papír: tank si poradí s pěchotou i slabšími vozidly, je ale bezbranný proti letectvu a artilerii. Dělostřelectvo naopak smete v pohodě i silné německé Tigery, pěchota nebo rychlý džíp si s ním však bez problémů poradí. Stíhačky jsou silné proti jiným letounům, nemohou ale útočit na pozemní cíle a jsou lahůdkou pro protivzdušnou obranu. A bombardéry sice smetou obrněný bunkr, ale neškrtnou si proti stíhačce... A tak dále. Není tu žádný Mammoth Tank, který by smetl bez rozdílu pěchotu, vozidla i letectvo. Nestačí vyrábět jeden druh jednotky, protože když by narazil na „špatného“ protivníka, je celá vaše armáda k ničemu. Nebo spíše na šrot.
Přemýšlejte!
V kampani se díky této skutečnosti slušně pobavíte, opravdovou výhodu však nutnost přemýšlení představuje pro multiplayer. Potřebu uvažování nad strategií ještě umocňuje šest různých národů, každý se svými slabinami a přednostmi. A také lsti: vždyť podle nich je hra pojmenována (ruse = anglicky lest). Lsti jsou souborem taktických výhod, které můžete v omezeném množství čerpat. Používají se vždy na určitý sektor, přičemž na jeden sektor můžete použít hned několik lstí. Od těch základních jako je odhalení nepřátelských jednotek či zrychlení těch vašich jsou ve hře i vychytanější lsti typu falešné armády nebo zmatení průzkumu, které způsobí vydávaní lehkých jednotek za těžké a obráceně. Výsledek? Tohle je STRATEGIE! Ve srovnání s R.U.S.E. si na ní tituly jako Command and Conquer opravdu jen hrají, nicméně nutnost přemýšlet v hráčích vzbudí jen při volbě grafických detailů.
Multiplayer, který umožňuje i kooperativní hraní, je díky tomu stěžejním prvkem celé hry. Kampaň pro jednoho hráče se mu mohla vyrovnat: to by ale musela mít „duši“, třeba jako u StarCraftu II. Tvůrcům R.U.S.E. se bohužel své hře něco takového „vtisknout“ nepodařilo. O nedokonalém vyprávění příběhu už jsem psal, kromě toho mě mrzel i stereotyp. Úkoly byly neskutečně fádní (něco ubraň, něco znič), prostředí se sice střídala, ale kromě jiného pozadí vypadala prakticky totožně. Přesto byla i kampaň relativně zábavná, právě díky strategickým prvkům ve hře.
Chybělo srdíčko
Na vysoké úrovni je technické zpracování: grafika i při velkém přiblížení vypadá k světu, solidní je taktéž zvuková stránka. Zamrzel mě pouze jeden bug, na který jesem narazil, a sice když mi hra jednou nepochopitelně napsala „úkol nesplněn, přišel jste o všechny jednotky“. Přitom jsem bez jediné ztráty bránil určenou oblast...
Nedostatky mrzí! Pokud vás zajímá R.U.S.E. čistě z hlediska multiplayeru, tolik vás trápit nemusí. Singleplayerové kampaně je ale velká škoda. Jinak totiž R.U.S.E. mohla být přesně tím titulem, který fanoušci RTS žánru chtějí.
Verdikt
„Strategie, která skutečně nutí hráče přemýšlet, si zaslouží aplaus. U R.U.S.E. ho bohužel tiší fádní kampaň a některé chyby.“
Hodnocení redakce
7
Kam dál?
10. února 2011
Invaze 2010: redakční kategorie
Téma pro PC, handheldy a konzole
Jaké hry byly nejlepší podle redakce?
9. prosince 2009
Diskuze
sledovat diskuziAbyste mohli reagovat, musíte se přihlásit nebo se zaregistrovat.
Xspy napsal 15. 9. 2010 v 00.18
Tak se koukám , že z nadějného konceptu zbyla zase jen ohlodaná kost po které se slehne zem. Když jsem viděl aplikovat ve videu bonusy pokřižoval jsem se a zanadával na C&C:Generals, ale to jsem doufal ještě v komplexní strategii .
Je to velmi smutné ,když se dnes jako plus vyzdvihuje rozdílné taktické určení jednotek ve strategii jež má čerpat z historických reálií. Vývojáři už dávno minuli únosnou míru zjednodušování a pokud přichází "jen" s revolučními Kámen nůžky papír nezaslouží si slova obhajoby . I po letech tak Panzer General z předwindowsí éry zůstává stále tím nejlepším středem mezi hardcore strategiemi a líbivým jednoduchým rozhraním s animacemi , které osloví i laika .
kywi napsal 12. 9. 2010 v 15.27
nemůžu si pomoct, ale RTS klišé (myslím to "commandovské" urááá -hodně jednotek, pak to nějak zvládnu) se R.U.S.E. nevyhlo. "RUSE cards" jsou neuveřitelně hloupé věci, které IMHO v rádoby HC strategii moc nemají co dělat. Atomová bomba a její neovlivnění prostředí (vyhodíte do vzduchu pár věcí a za chvilku si tam může vesele mašírovat vaše pěchotní jednotka) je taky usměvné.. U většiny situací (vlastně skoro u všech) vám stačí zaútočit ze dvou, tří stran. Zmíněný kámen-nůžky-papír systém je sice hezký, ale absolutně mimo realitu. Tigery pálící salvy z hlavního děla směr pěchota jsou lehce.. no lehce jinde :)
nebo jinak, kdo jste se nechal namlsat trailery a čekal jste hutnou strategii, ruce pryč. Tohle nevidělo Five-Stars sérii (nebo nedejsatan Steel Panthers) ani z rychlíku. Na tankové klíny, zadýmení seřadišť apod. rovnou zapoměňte..
Ale lhal bych, kdybych řekl, že RUSE není zábavná hra.. Je, ale místo "druhé světové" tam mohli být orkové proti elfům a rozdíl by moc poznat nebyl..
jo a ty filmečky jsou neuveřitelně nudné :)
VenoM119 napsal 10. 9. 2010 v 23.55
Podle dema (PS3) to vypadá hodně dobře (ale na konzolích je strategií obecně málo, takže už jenom to zvedá body) a ovládání pomocí Move z toho jenom kouká. Přemýšlím o koupi, WWII sice nesnáším, ale jinak to vypadá dost chytlavě.
Sertr napsal 10. 9. 2010 v 07.19
zajímavá(podle dema) věcička i na xboxu. i když na kompu to bude jiný kafe(na konzoly je to takový udělej deset jednotek a pak si s nima hraj,...
+ blbne menu(prostě mi v něm ty ikony občas lítaj jak šílený :(
hajet.mira (seznam.cz) napsal 21. 9. 2010 v 13.52
Zdravím,
vzhledem k tomu že tuto hru mám koupenou tak toto hodnocení se mi zdá příliš nízké, protože jak tu již někdo zmiňoval tak , že je to klišé tak není protože takováto hra tu nebyla a klišé to opravdu není. U bety byli poměrně velké problémy , ale s plnou hrou si myslím že se skoro všechny zpravili , ale není moc her kde by nebyla nějaká chyba. A u této hry jsem tedy žádnou chybu která by ovlivnila nějak zásadně hraní nenašel. Nevím jak ostatní ale z mého pohledu je tato hra velice podařená a tu 8 by si nejméně zasloužila.