Sam & Max 2: Episode 204 –Chariots of the Dogs

Čtvrtý díl druhé série Sam & Max se s ničím příliš nezdržuje a rovnou navazuje tam, kde nás minulý zanechal – ve chvíli, kdy se Sam & Max od Flinta Papera dozvídají o záhadném Boscově zmizení. A je na první pohled zřejmé, že tentokrát to je vážné. Krámek paranoidního souseda zeje prázdnotou, vše napovídá tomu, že byl opuštěn ve velkém spěchu a na mysl se vkrádá jediná otázka – přišli snad tajemní T-H-E-M? Ti, kterých se Bosco celou tu dobu obával? Tajemné experimenty za dveřmi jeho improvizovaného záchodového krytu ledacos napoví...nehledě na obrovskou díru ve stropě a vesmírnou loď, vznášející se přímo nad ní. 

Zpátky do budoucnosti

Ano, Bosco se skutečně dostal do mimozemských (?) spárů a je jen na našich dvou neohrožených hrdinech, aby ho z nich dostali. To, co vypadalo na lov šmejdu z vesmíru (?) se však pomocí jednoho velmi šikovného časoprostorového výtahu změní na honbu napříč minulostí a budoucností. Ano, vetřelci (?) očividně ovládají technologii cestování časem a první, co se S&M samozřejmě podaří, je porušení strukturální časové integrity. Cože? Při jednom z výletů do 60.let se nám zkrátka Boscova matka zamiluje do Maxe, což vyústí ve vymazání jejího syna z reality. A to je jen začátek všech malérů.

Nebudu vám již prozrazovat nic z děje Chariots of the Dogs, přišli byste totiž o nejedno překvapení. Nakousnu však alespoň pár lákadel – kromě zhlédnutí vnitřku Boscova veřejného bunkro-záchodku a problému v podobě jeho feministické matky, se tak například setkáte se senilním Samem a věčně mladým Maxem z daleké budoucnosti, s geniálním programátorem Samem a gamblerem Maxem z dávné minulosti, skutečným Stinkym z let 80., agentem Superballem z dob Karibské krize, zjistíte dokonce i co bylo dřív – zda-li vejce nebo pan Featherly. 

Tentokrát bez Desota

Změnou oproti minulým dílům je fakt, že tentokrát necestujete z místa na místo věrným Desotem (v Chariots of the Dogs ani nezasednete za volant), nýbrž jen pomocí zmíněného časovýtahu (mimochodem – jasná narážka na klasiku Dr.Who z roku 1965), nalezené na palubě mimozemské (?) lodi. To znamená, že se nepodíváte ani na ulici před vlastní kancelář, ani do garáže ke Cops (i když zjistíte, proč je vlastně Bluster Blaster tak agresivní), ani k Sybill. Změna to je však vcelku příjemná a rozhodně nemohu říct, že by mi nějak zásadně scházely chybějící minihry.

Co se autorům musí nechat, je jejich virtuozita při vymýšlení složitých, ale přesto výborně fungujících zápletek. Propojení dějů a jednání postav mezi jednotlivými díly (a dokonce i sériemi) je neuvěřitelné – vzpomínáte si kupříkladu na inkoustovou náplň, která v minulém díle ležela u krbu na Jurgenově hradě? Že nebyla k ničemu? To nebyla, ale po dokončení Chariots of the Dogs alespoň zjistíte, jak se tam dostala. A to ani nemluvím o situacích, kdy vám ve vyšetřování případu budou překážet S&M z minulosti, kteří vám utečou i s časovýtahem. Bylo to snad poprvé, kdy mi šla tahle dvojka vážně na nervy.

Kvalita humoru není ani o moc horší, ani o moc lepší, než tomu bylo minule, což znamená, že stále nebudete litovat ani minuty strávené u hraní. Je to však možná trochu promarněná příležitost, neboť cestování v čase skýtá spoustu příležitostí pro bezkonkurenční vtípky – čehož čtvrtý díl druhé série využívá jen zčásti (situace, kdy senilní Sam opakuje stále dokola hlášky z původního S&M, byla na druhou stranu fantastická). Jednu věc si ovšem nesmí nechat ujít žádný fanoušek. Je jí skutečná identita T-H-E-M, která by jen stěží mohla být vtipnější, překvapivější a absurdnější. 

Poměrně obvyklý standard

Obtížnost hádanek se tentokrát v zásadě odvíjí od nutnosti cestovat v čase, což vás donutí přemýšlet v širších souvislostech. Maxova nápověda ale stále funguje spolehlivě a i když se musím přiznat, že jsem snad poprvé musel nahlédnout do návodu (nejspíš mi už tolik neslouží fantazie), nakonec se všechny zapeklitosti ukáží být vcelku logické. Mohu navíc potvrdit, že sledovat vliv vašeho jednání v minulosti na budoucnost přidává hře zcela nový rozměr zábavnosti.

Grafická stránka nepřekvapí, hudba je příjemná, namluvení tradičně výborné. Možná už při recenzování her S&M působím jako rozbitý gramofon, autorům se ale stále daří držet celkovou kvalitu na takové úrovni, že prostě nemohu jít pod ani nad 7/10. Jednou poleví v délce příběhu, jindy se jim nepodaří přinést 100% zábavu, tentokrát jim pro všechny ty časoprostorové hrátky trochu ujel humor, který se zdá tu slabší, tu obhroublejší, než jsme na poměry Purcellova komixu zvyklí. Tahle dvojka detektivů se ale zkrátka nedá nemilovat, a ať už byste vznesli jakékoliv námitky, stejně se k nim znovu rádi vrátíte.