SAW: The Video Game

Jigsawa, mistra jadrné zábavy, začnete hned od prvních vteřin nesnášet. Je to mocipán. Smrt obyčejného člověka je pro něj běžnou součástí hry a váš skon znamená pouze nutnost dočasně přerušit divácky atraktivní představení. Prostřednictvím staré televizní obrazovky se vám tento ďábelský principál ohlásí pokaždé, když dostane nový brutální nápad. Připravte se. Bude se to dít takřka na každém kroku…

Soukolí náročných pastí

Jestli herní Saw v něčem vyniká, tak je to množství roztodivně bizarních a brutálních úkolů. Úkolů, jejichž úspěšné splnění bude především záviset na vaší toleranci k důverně známé metodě „pokus-omyl“. Dá se říct, že v Saw si prožijete desítky minivýstupů na vrchol hory Fištrón s tím, jak budete každý problém řešit znovu a znovu a tím zjišťovat, co jste prve dělali špatně. Vážně. Ačkoliv je vám vždy dopředu vysvětleno, jaký problém před vámi stojí a co jej pomůže překonat, správnou cestu k úspěchu už si budete muset v temných chodbách „opuštěného“ blázince pokaždé najít sami.

Hned s úvodní etudou na téma sundání masky hra naznačí, že tohle krvavé divadlo pod taktovkou cynického šílence bude pro vás opravdu tvrdou zkouškou. Detektiva Dave Tappa, tedy vás, čeká v blázinci nemilosrdný boj, který bude nezvykle často končit náhlou smrtí. Tak náhlou, že vás to až vyleká. Nemá cenu si něco nalhávat, některé příběhové pasti typu záchrana Amandy správnou distribucí toxinů a protilátek vás budou dokonce frustrovat. A bude ještě hůř až zjistíte, že s dalším postupem temnými koridory Jigsawovy herny nezačaly být pasti náročnější, nýbrž pouze "více k vzteku". Ve většině úkolů totiž vstupuje do hry stresující faktor časového limitu a zatímco v první polovině příběhu je tento element ještě zvládnutelný a příjemně adrenalinový, v době kdy se začne kombinovat s dalšími problémy (dočasný úbytek zdraví, boj s vězni), začne být Saw už více nepříjemný, než zábavný. Nečekaně zákysové se mohou stát i naprosto podružné a dílčí úkoly, jako kupříkladu ten, kdy je nutné rychle vyřešit problém v místnosti s unikajícím plynem. Stačí, abyste do tohoto koridoru přišli s podlomeným zdravím (v dobré víře, že si najdete health) a nemusíte se odtud vrátit, protože pod plynem se život krátí velmi rychle.

V Saw se ale naštěstí také setkáte s několika výjimečnými úkoly, u kterých se i po vícenásobném opakování nebudete zlobit ani sebe, ani na autory. Jde o hádanky, u kterých budete muset místo přesně sehraných pohybů „s trochou toho štěstíčka“ zapojit spíše důvtip a schopnost vidět věci z jiného úhlu. Například při jedné hře s perspektivou v zatopené místnosti jistě oceníte práci designérů a až zde zjistíte, jakým způsobem lze odhalit bezpečnostní kód ke dveřím, uznale kývnete hlavou.

Prostě tě nemohu trefit

Krvavé martyrium pod dohledem maskované bestie samozřemě není pouze o běhání a řešení úkolů. Čas od času si budete muset chránit pozadí proti ne zrovna dobře naladěným individuím, které považují věznění v temném komplexu za stejnou křivdu jako vy. Ne-li větší. Řada z nich se totiž domnívá, že je zde mučena právě kvůli vám. Bohužel, pokud Saw dosud vypadal alespoň jako sedmičková hra, nyní škobrtl o vlastní nohu. V čem je problém? V boji kombinujete pozice útoku a krytí a pakliže třeba takový Risen vzdáleně podobný systém zvládá solidně, Saw nabízí naprosto zoufalý zážitek z těžkopádnosti. V potyčce často nebudete schopni zasadit protivníkovi účinnou ránu, protože mezi útočnými povely zejí tak obrovské lagy, že vaše výpady soupeř stíhá potlačit a co víc, sám umí rychle napadat. Vhodným řešením těžké situace bývá rychlé kladení pastí („vtipná“ jsou například přízemní ocelová lanka spojená se spouští pušky), ale samozřejmě ne všude lze pasti aplikovat a ne vždycky máte zrovna dostatek součástek na jejich přípravu. Postupně začnete mít z bojů v Saw strach, ale z úplně jiných důvodů, než by si autoři přáli.

Pakliže nevlastníte kvalitní gamepad, ovládání hlavní postavy sehraje naprosto zápornou roli v celé hře. Zatímco v nebojové části konzoloidní interface pouze provokuje, při zmíněném boji už pošlete na adresu Zombie Studios rekomando plné vulgarit. S portem na PC se vývojáři opravdu nemazali. Takže co vás čeká: nemožnost vlastního nastavení kláves, nepříjemná nutnost držení shiftu v bojovém módu a teď se podržte – trojici akčních pozic musíte v krajnosti ovládat na myši a klávesnici odděleně! Lehký útok a krytí provádíte standardně klikáním myškou, zatímco tvrdý výpad zde už naprosto nepochopitelně chybí (třeba mačkáním kolečka) a musíte pro něj lovit klávesu v číselné řadě nad pohybovými tlačítky wasd. Jednoznačnou záchranou je zde Xboxový gamepad, vemte jej do ruky a čeká vás mnohem pohodlnější hraní. Vy ostatní máte smůlu.

Strach podle Jigsawa  

Původní filmová předloha byla víc psychotrillerem, než klasickým hororem a Jigsaw by chtěl i v aktuální herní adaptaci nastolit v chodbách potemnělého blázince podobně laděnou atmosféru strachu a zvrhlosti. Daří se mu to, ale některým hráčům to nemusí stačit. Nemusí, protože když se k vám Jigsaw chová, jako k maňáskovi z vlastního brutální divadla a vy jeho hru akceptujete, může titul působit rozpolceně. I videoherní Saw je sice brutální, skandální a syrový, ale v kontrastu s přehnaným násilím je asi až příliš hravý. Je jasné, že charakter titulu musel rámcově vycházet z konceptu známého teenagerovského hororu a fanouškům série celková atmosféra určitě sedne, ale my dnes hodnotíme samostatnou hru, nikoliv film a pokud snad někdo od Saw bláhově čekal depresivní zážitek, jako s Dead Space či Silent Hill 2, měl by slevit ze svých požadavků. Dobrodružství na vás bude působit tak, že jde opravdu "jen" o krvavé tragikomické představení, ze kterého se proberete hned, jak spadne opona. Jigsaw je v herní adaptaci vlastně v dost nezáviděníhodné pozici. Možná chápe, že ve správném videoherním survival hororu nemusejí pocity strachu nutně navozovat jen uřezané údy, cynické hlášky a krví psané vzkazy. Možná také ví, že strach lze ve videohře docela dobře navodit permanentním držením hráče v žalostném stavu, kdy nevidí světlo na konci tunelu. Celkový námět hry však našeho poručníka drží v šachu. Jigsaw na jedné straně hrozí, ale v zápětí radí... Dave Tapp vždycky ví, že když zapojí mozek a napne své síly, bude úspěšný. Ano, trvalá bezmoc, nejistota a tíseň - to jsou prvky, které ve hrách obvykle znásobují hororovou atmosféru a ty recenzent v novince od studia Zombie prostě nenašel. Fanoušků filmové série tohle jistě vadit nebude. A vám?

Videoherní Saw vás potěší jako bizarní krvavá 3rd adventura, nic víc od něj nečekejte. Není to ani tísnivý horor, ani solidní akce. Hru drží nad vodou povedené puzzly a temné prostředí, ale tady měli autoři logicky ulehčenou práci v tom smyslu, že celkovou pointu pouze převedli z plátna na monitory a šlo jen o to, aby atraktivní námět nebyl zcela potopen. To se jakžtakž povedlo, jenže s cejchem nevhodného (pro někoho) ovládání, občasné frustrace, neohrabaného boje a možná trochu méně svírající atmosféry, to stačí jen na lepší průměr.