Scarygirl

Že plošinovky neumřely, to si naivně namlouvá snad každý herní pamětník. V éře střílení pro ně ovšem nezbývá tolik místa, kolik by možná mohlo i mělo, ale sem tam se na nás přesto vyřítí nějaká parádní old-schoolová pecka, z nichž nejmladší by bylo nedávné oživení bezkončetinatce Raymana. Začátkem roku vydaná Scarygirl, která si tehdy našla cestičku pouze k majtelům dvojice kouzelných kompaktních krabic, se nakonec dočkala vydání i pro počítače. Teď by snad měla přijít pauza pro jásání, ale není pro ní místo, čas a dokonce ani důvod.

Emotivní Malá Obludka

Scarygirl je docela zajímavé děvčátko z lesa, v níž své druhé já najdou hlavně přívrženci onoho zvráceného stylu, kterému se tak rádi posmíváme – emo. S rádně frajerskou páskou přes oko, nadměrně vystouplou pravou bulvou a velice šikovně sešitou pusou by snad na někoho mohla působit nějak vystrašeně a zastydle, ale nenechte se zmást. Tahle holka rozdá za minutu víc ran, než prsatice z nejpopulárnějších bojovek a ani s dvakrát větší sovou si nezadá. A bacha – dokonce s sebou nese i příběh. Když jsme ovšem zjistili, že nás vlastně adoptovala chobotnice a v našich snech se prohrání potenciální úchyla, o nevšedně absurdní atmosféru bylo postaráno.

A teď (možná) překvapení, Scarygirl vůbec není žádná extra nová postavička. Kdysi se o její stvoření postaral pan Nathan Jurevicius (moc bych si přál zažít jeho sny a představy). Od té doby se nenápadná holčička dočkala flashovky, komiksů a dokonce/hlavně i hraček. Na pořádnou hru se ale čekalo až do letoška, ale že bychom se dočkali skutečného naplnění našich bláhových představ, to asi ne.

Ze slušnosti nezíváme

Vzhled hlavní protagonistky vyvolává popěvek "kouše, saje, rdousí" ze známé vypalovačky z pera legendárního Ivana Mládka, ale ani Scarygirl není taková frajerka, aby tahle krásná slůvka převedla ve skutečnost. Kvůli svým neprakticky sešitým rtům sice nekouše, ale za význačné asistance své chapadlovité pracky nekompromisně řeže prakticky vše, co si dovolí navázat oční kontakt. Radostně hopsá přes vychytrale nastražené pasti a ty méně pohodlné soupeře vrhá do dálky. Pohodově sbírá léčivá srdíčka a kochá se hezkým prostředím. Tak nějak by asi zněla ideální definice ústředního dění, ovšem za předpokladu, že by ovládání nebylo absolutně katastrofální.

Pokud snad nejste hrdými majiteli gamepadu, ideálně pak toho xboxového, a nezajímá vás dalších pár odstavců nevybíravé kritiky, pak honem klikejte na "zpět" a čtěte další, pozitivněji naladěný článek. Klasické pcčkové ovládání je tradičně tak nevhodné, že jeho popis nemůžeme bohužel zveřejnit ani po té desáté. Tudíž jsem docela důvěřivě očekával nápravu alespoň s tím ovladačem v ruce, ale ono se příliš nezměnilo. Je to rozhodně praktičtější způsob, ale samotná hra jako by vůbec nechtěla, aby si ji hráč v klidu užil! Tak například mnou označená "setrvačnost pohybu", ke které dochází v případě, když sázíte jeden úder za druhým. Z ničeho nic se postava nesmyslně rozeběhne a aniž byste vůbec chtěli, rázem se nepřipraveni střetáváte s nepřítelem, v horším případě pak s bezednou jámou.

Ale komu by dneska stačilo pouhopouhé skákání, zdolávání překážek a dlouhé mlácení nekončících zástupů rozmanitých nepřátel, že jo. Jako my máme obrovskou oblibu ve sbírání peněz, Scarygirl si při svých nevinných procházkách ráda plní kapsy diamantovitými drahokamy. A jako my lidé rádi utrácíme, i ona si jako typická ženská s velkou chutí něco koupí. Naštěstí ale nerozhazuje za hadříky, parfémy ani šperky, ale radši si pořídí nějaké nové smrtící kombo a k němu třeba údernou rybu.

A zase špatně...

Když vznikají žabomyší války mezi přívrženci PC a uctívači konzolí, argumenty jedinců z té první jmenované strany většinou naráží na grafické možnosti. No jo, jenže to by chlápci z TikGames a kravaťáci ze Square Enixu nesměli být takoví lenoši. Že si nemůžeme nastavit kvalitu stínů, textur a dalších objektů, na to už jsme si v případě konzolových konverzí docela zvykli, ale že maximální podporované rozlišení dosahuje hodnoty 1280x1024 pixelů, to je teda slušná tysonovka přímo do slabin. Technická stránka sice stěží za dostatečnou, ale aspoň ta příjemně ujetá stylizace s cartoonovou jednoduchostí to táhne nahoru.

Člověku by se snad chtělo říct, že ze hry má rozporuplné pocity a dojmy, ale tentokrát celkem jasně převažují ty negativní vzpomínky. Scarygirl vypadá celkem pěkně a chvílemi se ani nehraje úplně špatně, ale jakmile vylezou na povrch veškeré ty hloupé a zbytečné chyby, všechno jde úplně do kytek a chuť ke hraní je tatam. Základ špatný, všechno špatné a z takové situace se vychází jen těžko. A jedno přání na závěr – příště snad bude obsah hry víc "scary", než tentokrát její forma a provedení.