Za jednu z největších záhad minulého století se stále považuje výbuch roku 1908 v Sibiřské divočině. I přes spoustu výzkumných týmů, které byly do oblasti vyslány, nebylo stále vysvětleno, co přesně bylo za explozí, která byla podle informací vidět až z Londýna a její síla by se dala vyjádřit asi jako tisíc hirošimských bomb. Jedna teorie mluví o tajných chemických experimentech, jiná o pádu vesmírného plavidla, avšak asi nejpravděpodobnější možností se zdá být pád obřího meteoritu. Fakta jsou však nejasná, čímž se tato událost stala ideálním námětem pro scénář nové adventury Secret Files: Tunguska. Pokud mě paměť neklame, podobného příběhu jsme se ještě v herním zpracování nedočkali a s o to větším zájmem jsem ke hře přistupoval.
-
ScreenshotyScreenshoty
Rodinné drama na výzkumnickém pozadí
Některá fakta katastrofy, která se stala 30. června 1908, jsme si již osvětlili a nyní přistupme k teorii, kterou ve hře použili tvůrci z Fusionsphere Systems. Děj hry se odehrává v současnosti a převtělíte se do role půvabné dívky jménem Nina Kalenkov, jejíž otec byl úspěšným specialistou v Sovětské akademii věd. Zpočátku přitom příběh vůbec nevypadá na výzkumné dobrodružství po stopách záhadného výbuchu. Otec Niny, Vladimir Kalenkov se ztratil a hlavní hrdinka se nemůže zbavit pocitu, že jejího otce někdo z pracoviště v muzeu unesl. Samozřejmě není daleko od pravdy a postupem času zjišťuje, že Vladimir byl velmi úzce zapleten do výzkumů v oblasti Tungusky, kde téměř před sto lety došlo ke katastrofě. S jejím pátráním jí pomáhá Max, kterému asi nejde čistě jen o nalezení jeho spolupracovníka, ale také o získání náklonnosti naší hrdinky.
Příběh hry je velmi propracovaný a je vidět, že autoři si dali především na dějových filmečcích hodně záležet. Posunu v příběhu se dočkáte prakticky mezi každou misí, občas se video spustí i během ní a celkově připomíná Tunguska interaktivní film, do kterého občas zasahujete. A to rozhodně za mínus nepovažujte. Sice napětí a překvapení negradují tolik, jako například ve Fahrenheitu, avšak záhadných postav v kápích a několika zvratů a zrádců se také dočkáte. Navíc budete mít příležitost ovládat dvě postavy (Max a Nina), navzájem se doplňovat a přepínat mezi nimi, což dodává hře nový náboj. Mise ve vojenské nemocnici, kde si mezi postavami posíláte předměty a kombinujete je s vhodným okolím je vskutku velmi zajímavou a zábavnou hříčkou.
Bohužel nemá příběh tak velký potenciál, aby vás udržel v pozornosti po celou herní dobu (která se pohybuje okolo dvanácti až patnácti hodin), tudíž v pozdější fázi hry přichází mírný stereotyp a nuda. Hordy odborných textů v diáři se vám pravděpodobně chtít číst nebudou a tak zbývají různorodé hádanky s používáním předmětů a akční příběhové filmečky. Bude vám to ale stačit?
Point and click je opět ve formě
V poslední době se opět rozmáhají klasické adventury, v kterých veškeré akce ovládáte myší, máte na všechno dostatek času a s akčními pasážemi se prakticky nesetkáte. Secret Files: Tunguska je právě jednou z takových her a využívá osvědčeného stylu point and click. Pravým tlačítkem se na danou věc pouze podíváte (a postava vám ji nějak okomentuje), levým stisknutím věc můžete vzít nebo ji jakkoliv aktivně využít. Pokud je však tato nabídka dostupná. Velmi potěšující je stále aktivní inventář na obrazovce a jedna z mála inovací, kterou je možnost zviditelnit si aktivní místa na dané obrazovce. Pokud tuto nabídku využijete, odpadá vám zoufalé bloudění po malém šroubku zapadlém v závěji sněhu a nepříjemné záseky kvůli chybějícímu předmětu. Tunguska sází hodně na kombinaci a využití objektů, takže jsme tuto novinku hojně a velmi rádi využívali.
Dialogů je ve hře také požehnaně a i zde se nekoná žádný odklon od pravidel žánru. Odpovědi neovládáte ani nevybíráte, pouze pasivně posloucháte a vyvozujete závěry. Rozhovory by si možná zasloužili o něco více pozornosti, protože občas mi připadaly uměle strojené, i přesto, že se v nich tu a tam objevil nějaký pokus o vtip. Co naopak musíme pochválit, jsou různorodé hádanky a postupy ve hře. Ani nebudu vyjmenovávat nejrůznější úkoly založené na kombinování všemožných předmětů. Základem úspěchu je především přemýšlet, protože drtivá většina úkolů je ze strany autorů logicky a poměrně jasně vyřešena. Občas je problém to, že se zaměříte na svou – podle vás funkční – teorii, kterou se pak snažíte uvést do reality a přehlížíte jasně vyznačenou cestu dále. Žádné odbočky a výběr mezi více možnostmi nejsou prostě povoleny a cesta vpřed je striktně lineární. Občas se setkáte s nějakým puzzlem (skládání mincí, nastavování kompasu) a velmi často budete luštit číselný kód na trezorech a zamčených schránkách. V těchto chvílích by mohl přijít zásek a tak tvůrci pro jistotu připravili menší nápovědu. Pokud si v těchto puzzlech nebudete vědět rady, můžete zalistovat ve vašem deníku a hra vám napoví téměř výslednou podobu hádanky. Musíte ale vždy udělat ten poslední krok nebo zrealizovat napsaný postup. Tento způsob lehkého nastrčení záchranného provazu mi připadá jako přiměřený k poměrně vysoké obtížnosti titulu a především pro začátečníky z žánru adventur, je to ideální pomoc v nelehké chvíli.
Německo, Rusko, Kuba… kam ještě?
Na stereotyp prostředí by si v tomto titulu mohl stěžovat snad jen někdo, kdo procestoval celý svět. S Ninou se podíváte do zcela navzájem odlišných krajin, například na Kubu, Antarktidu, do Berlína, Irska či Himalájí nebo na vojenskou stanici v Moskvě. Obrazovek prozkoumáte nespočet a uvidíte Berlínské muzeum, psychiatrickou léčebnu na Kubě, vojenskou nemocnici v Rusku, Irský přístav a starodávný hrad, či moderní základnu uprostřed sibiřské pustiny. Dočkáte se spousty hezkých scénárií, které mají svou neodolatelnou podobu a například na zalesněné pozadí v nedotčené krajině je vskutku radost pohledět. Občas se postavy mírně polygonovaly a prostředí bylo poněkud strohé, ale to byly spíše výjimky.
Zvuky a hudba už bohužel tak dobře nedopadly. Hudba se ve hře objevuje jen občas a dabing postav někdy opravdu nesedl a například i hlas hlavní hrdinky mi zněl v některých dialozích nepříjemně a nepřirozeně.
Celkově mi Nina tolik k srdci nepřirostla a stejně tak jsem se později ztrácel i v ostatních příběhových postavách a faktech. Hodně výzkumů, hodně zrádců a tajných sekt je sice hezká věc, avšak nesmí se to překombinovat a některé příběhové větve byly sice zajímavě načaty (zvláštní úmrtí Nininy matky, tajná sekta s nadpřirozenými schopnostmi), ale autoři na ně později pravděpodobně trošku pozapomněli nebo už prostě neměli čas tyto části dodělat. I proto zůstává Secret Files: Tunguska s hodnocením mírně pozadu, což však neznamená, že by to nebyla dobrá adventura. Pokud jste fanoušky tohoto žánru, přetrpíte pár zádrhelů s nejasným použitím předmětů a nejde vám pouze o dech beroucí příběh, ale i o různorodá prostředí a hádanky, hru si rozhodně užijete.
Verdikt
„Secret Files: Tunguska je velmi povedená adventura, na které lze najít jen málo chyb. Přesto nepůjdeme s hodnocením výše, protože v pozdější fázi hry přichází mírný stereotyp, ztráta motivace a podobný typ adventur jsme tu měli již opravdu mnohokrát. Pokud však patříte k vášnivým fanouškům podobných titulů, určitě se vám budou poměrně náročné hádanky líbit.“
Hodnocení redakce
7
Kam dál?
15. května 2012
Diskuze
sledovat diskuziAbyste mohli reagovat, musíte se přihlásit nebo se zaregistrovat.
JHfr3ak napsal 7. 6. 2008 v 00.10
Naprosto s tebou souhlasím, kromě jediné věci a to je nelogické používání předmětů, toho jsme si i v Syberii trochu užili, ale to je tak trochu problém všech point and click adventur
Robotron3 napsal 10. 10. 2006 v 19.28
Syberia neni nekorunovany "kral" adventur, ale kdyz uz, tak kralovna - ta Syberia, ta hra, ta adventura, ta Kate Walkerova. A srovnavat belgickou noblesu s nemeckou uniformitou, no fuj.
Tunguska by snesla mnohem lepe prirovnani treba s takovou The Moment of Silence.
Editováno: 10. 10. 2006 v 19.33
ytk napsal 10. 10. 2006 v 10.20
" Pokud však patříte k vášnivým fanouškům podobných titulů, určitě se vám budou poměrně náročné hádanky líbit."
Vždyť tam žádné náročné hádanky nejsou. Puzzlů je málo a jediná náročná věc je kombinování předmětů všechno na všechno...
Jinak se mi ta hra líbila. Možná si zaslouží i dodatečnou koupi orig verze :)
taltos napsal 10. 10. 2006 v 14.41
Řekl bych, že hádanek je v Tungusce hodně, některé byly více náročné, jiné méně. Pokud jsi však dobře projel všechny věci na dostupných obrazovkách a nezapomněl je i někdy "rozložit", řešení hádanky většinou praštilo přímo do očí. Naštěstí není v této hře příliš obrazovek na probádání, tudíž odpadá zoufalé bloudění a hledání potřebného (a v nejmenším ještě miniaturního) předmětu.
sleepless. napsal 10. 10. 2006 v 10.37
Protirecis si. O tom, ze tam narocne hadanky a adventurni problemky jsou svedci fakt, ze jsi je nebyl schopen vyresit, ale rovnou je obesel nahodnym kombinovanim vseho na vse :)
ytk napsal 10. 10. 2006 v 13.31
No zajímalo by mě, kdo zvládnul celou hru bez "všechno na všechno". Na muj vkus se tam občas našly nelogičnosti ;)
frix (seznam.cz) napsal 10. 10. 2006 v 14.00
nerad opakuju uz recene, ale jen si protirecis :) "Vždyť tam žádné náročné hádanky nejsou." je uplnym opakem tohohle prispevku... :)
silverback napsal 6. 6. 2008 v 21.35
Pánové - Tonguska se se Syberií moc srovnávat nedá. Syberia je legenda - dohrál jsem ji kompletně bez návodu a proseděl jsem u ní nejednu noc. Tonguska ... mno - už ten fakt, že během projití prvních několika obrazovek jsem měl inventář nacpanej k prasknutí, mě dost odradil. Tady je to totiž JENOM o kombinování a používání předmětů a dost často nelogický. Lokace jsou krásně vymodelovaný, to je hlavní deviza hry. Příběh mě moc nenadchl, připomíná mí šifru mistra leonarda a na podobný moc nejsem. Předtím jsem dohrál Longest Journey a tohle se vážně nedá srovnávat. Dialogy se občas snažo o vtip, ale víc než pozvednutí koutků úst ve mě tenhle humor nevyvolal. Puzzly jsou triviální, to je pravda, ale dosyta si to vynahrazuje kombinačka těch předmětů. Prostě - spíš tak 6/10 ...