The Settlers 7: Paths to a Kingdom Recenze Settlers 7: Cesta ke koruně

Settlers 7: Cesta ke koruně

Ondřej Švára

Ondřej Švára

12. 4. 2010 22:00 2
Reklama

Série Settlers s fanoušky v posledních letech trochu laškovala. Pátý díl svými vojenskými manévry připomínal spíše strategie typu Command & Conquer a dosud poslední přírůstek do osadníkovy rodiny s podtitulem Vsestup říše sebou plácl přibližně v polovině cesty na vrchol, kde trůní dosud nejoblíbenější druhý díl.

V Blue Byte (dnes součást Ubisoftu) měli na vybranou. Mohli jít buď cestou experimentu a podřezat pod sebou již tak dost naštíplou větev, anebo se vrátit k čistě budovatelským začátkům. Stalo se něco mezi tím. Chytrý tah?

Tak dej cihlu k cihle...

Komplexní a náročná. Taková je hra za nové Osadníky. A také novátorská. Sedmička se ke starému druhému dílu sice blíží důrazem na budování, ale jinak jde o svébytné pokračování. Další „výroční“ remake by totiž skončil trapasem. Prověřený koncept bylo třeba okořenit špetkou inovací.

Novotou čpící rozvoj osady ucítíte už při prvním míchání malty. Klíčovou roli sice opět jako před lety hrají cestičky, bez kterých by žádný domorodec nevyrazil ani pro skývu chleba, ovšem samotné budování se řídí jinými principy. Na první pohled jste kupodivu omezeni jen šesti obytnými stavbami (plus osmi speciálními), ovšem každá „bytová“ jednotka na sebe nově doslova váže hned několik typů dílen. Necháte-li vyrůst třeba farmu, kde se ubytuje zemedělec, hned k ní můžete připojit tři výrobní přístavky jako je vepřín, políčko, či stáj a podobně. Systém dostavování dílenských kolonií se týká každého základního příbytku od hornické chaty (připojíte třeba tři doly na zlato) až po šlechtickou rezidenci, u které otevřete namátkou zlatnictví. Je to nutnost, bez dílen by samotné domy fungovaly jen coby noclehárny pro zahálející obyvatelstvo.

Nový způsob stavitelství znamená jediné - netvoříte bloky obytných a výrobních čtvrtí, ale navzájem je mixujete. Ze začátku vám to bude asi připadat divné. Systém rezidencí a na nich nalepených dílen totiž není zrovna dvakrát fotogenický a příčí se obecným zvyklostem. Osadníci prostě nejsou zvyklí přiznat třídní společnost, a tak vedle sebe žijí dělníci i obyvatelé luxusních rezidencí pospolu, což se odráží v občas šílené směsi architektury. Těžko říct, zda by skutečný šlechtic chtěl každé ráno koukat oknem na umouněné zlatokopy jenom proto, že jste mu k baráku přilepili mincovnu, ale v Settlers 7 je to docela běžné. Jeho soused s řeznickým krámkem zas nemůže otvírat okna, protože má přes ulici výběh prasat…

Export, import

Mixáž rezidenčních a hospodářských objektů má ryze praktické opodstatnění – logistiku. Doprava a distribuce hrála v Settlers vždy velkou roli, ovšem novinka povyšuje zažité zvyklosti na vyšší level. Pupkem světa se stávají skladiště, která diktují ekonomický koloběh. Osadníci si totiž suroviny a hotové zboží nepředávají přímo, nýbrž je odevzdávají právě do skladů. Mlynář nepovalí s pytlem mouky na zádech hned k peci na těsto, ale nechá ho odnést do skladiště a až tam si surovinu vyzvedne pohunek z pekárny. A ten po chvilce s čerstvým chlebem utíká zas mezi regály, odkud může potravinu teprve distribuovat nosič do rezidencí. A tak to funguje u všech hospodářských odvětví. Je jasné, že čím delší cestu osadníci při takovém cvrkotu urazí, tím větší zpoždění bude rozvoj ekonomiky mít. Na řadu tedy musí přijít klíčová decentralizace, kdy tvoříte uzavřené řetězce provozoven. Například důl na zlato a uhlí spojíte s nedalekou šlechtickou mincovnou a hned vedle ještě lupnete sklad. Pitoreskní, nicméně pro potřeby rozvoje zásadní.

Logistika vám zpočátku bude připadat zvláštní a později i poměrně složitá, protože nejde pouze o jeden pytel mouky, ale o více než dvacet typů polotovarů a zboží, které s růstem vašeho království budou po cestách kolovat. Od dřevěných klád po šperky. Dobře zvládnutou ekonomiku poznáte podle toho, že má každá usedlost co jíst a co vyrábět. V opačném případě se nad domky a dílnami začnou rozvěcovat varovné vykřičníky a to znamená špatnou efektivitu a takřka nulovou produkci. A to i přesto, že silnice mohou být plné nosičů zboží. Necourají tedy zbytečně? Nebo máme naopak posílit stavy? V tomto případě nám trochu chyběla inovace ohledně aspoň lehké interakce s lidmi. Vždy je sice díky ikonce vidět co zrovna kdo nese, ale popravdě bychom také rádi věděli odkud a kam osadníci jdou a zda zboží, které nesou, jde podle nich dobře na odbyt, nebo ve skladu platí za ležáka.

Bojuj, dobývej!

I přes dobrou síť skladišť a pečlivě promíchanou zástavbu se časem můžete dostávat do situací, kdy řezníkovi na jednom konci království bude na stole permanentně chybět večeře, protože rybářství a pekárna je daleko a na další aktuálně není v okolí místo. Je to zapříčiněno poměrně malou rozlohou jednotlivých oblastí pro život vaší vzkvétající osady, což se musí řešit expanzí do již notně vzdálených míst a tam začínáte prakticky odznova. Celá herní mapa je rozložena do poměrně titěrných sektorů, které vám začnou být brzy těsné, takže ty sousední začnete hltat jako pes buřta. Nejsou však volně přístupné, některé patří vašim soupeřům, jiné jsou neutrální. Získat je můžete buď úplatkářstvím, náboženskou konverzí či silou.

A právě vojenská část byla v nových Settlers decentně upozaděna. V podstatě se omezuje na jednoduché modernizování opevnění a verbování několika málo typů jednotek. Samotný boj probíhá téměř automaticky, stačí označit pevnost v cizím sektoru a vojsko se rozeběhne na frontu. Pak již na dění nemáte vliv a střet armád lze pouze sledovat. A nebo také ne. Můžete se začít opět věnovat osadě a za chvilku se vám na obrazovce objeví výsledek souboje… Zjednodušení bojové části hře výrazně prospívá, protože plné ruce práce nebudete mít pouze s managementem vlastního území, ale také s celosvětovým obchodem prostřednictvím svých trhovců a také výzkumem technologií ovlivňujících vše od výkonnější práce zemědělců na pozemcích až po lepší regeneraci armády. V pozdějších fázích se hra mění v dobře anebo chaoticky organizované ekonomicko-technologické mraveniště a kdyby se do věci vložil i pokročilý vojenský kolos, stali by se již settleři takřka nehratelnými.

Více možností, více zábavy

Osadníky si můžete užít jak v příběhové kampani, tak ve skirmishi a samozřejmě v multiplayeru. Kampaň s prostinkým příběhem princezny Zoe, jenž se snaží vyrvat království Tandria ze spárů občanské války, bychom doporučili hlavně začátečníkům. Minimálně do své poloviny působí jako příjemně stupňovaný tutorial. Zkušenější hráče však více zabaví volný souboj na mapě s ostatními protivníky. Skirmish na osmi mapách je velice dynamický a nabízí volné pole pro seberealizaci. Cílem je získat určitý počet Vítězných bodů, ovšem nejen prostřednictvím dobývání cizích sektorů hrubou silou, ale také za ekonomickou pomoc neutrálním oblastem, vynalézáním technologií, růstem populace a podobně. To vše dává hře punc rozmanitosti a především znovuhratelnosti. Nikdy není možné jet podle stejné šablony, protože variability herních cílů samozřejmě využívají i soupeři.

Sedmí Osadníci v zásadě nezklamali. Na oblíbeném základu druhého dílu postavili bytelnou pevnost, jaká tu chyběla. Nově koupená vajíčka do malty sice zpočátku vypadají jako pukavci, nicméně na nevšední ekonomická soukolí, jimž se podřizuje i vzhled samotné říše, si lze časem zvyknout. Stejně jako na menší rozlohu sektorů i na občasný chaos v ulicích. Poté už Settlers jenom baví.

The Settlers 7: Paths to a Kingdom
Windows PC

Verdikt

Noví Settleři jsou lepší, než minulé dva díly a s jistou dávkou svěžesti v sytému hospodářství navazují na kořeny celé série. Přesně to si fanoušci od novinky přáli. Osídlení Tandrie však nemusí být pro každého. Někomu se toto dobrodružství může zdát kapánek překomplikované...

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama