Shank 2

Série Shank se předloni uvedla docela povedeným prvním dílem, který ale kvůli svým chybkám kulhal na obě nohy, navíc zapadl ve stínu svého stájového kolegy, DeathSpanku. Tentokrát se případné konkurence nebojí a v období nesnesitelného herního sucha přichází druhý díl, který se pokouší své lehce zaprášené jméno náležitě očistit. Tuhle náročnou misi mohou autoři považovat za úspěšnou, protože Shank 2 se zkrátka povedl.

Dvourozměrná řezničina

Možná si ještě někdo z vás rád zavzpomíná, jak se do ošmatlaných automatů násilím cpaly těžce vydřené mince, aby si i obyčejný smrtelník mohl něco kvalitního zahrát. To byla ta zlatá éra extrémně náročných side-scroller rvaček, která už sice je mnoho let za námi, ale pořád láká a baví. O reinkarnaci-evoluci se obvykle starají malé stahovatelné tituly, mezi něž patří právě Shank. Na rozdíl od klasických Golden Axe nebo Streets of Rage je ale plně ve 2D a celá hratelnost je tím ovlivněna víc, než by člověk čekal. Průchod úrovněmi je tím pádem mnohem plynulejší a dává vyniknout tomu blahému pocitu dynamické akce, který skvěle zapadá do konceptu hry.

Shank 2 může nezaujmout snad jen ty, kteří v něm pátrají po něčem víc, než po bezhlavém nářezu s hektolitry krve. Tím "něčím víc" by mohl být příběh nebo alespoň cosi vzdáleně podobného, ale hledali byste jej marně. Ačkoliv je hra propletená několika kratšími animacemi, obvykle plní účel jakési výplňové hmoty a spíš než náhled do potenciálního děje zobrazuje řádně efektní bojové scény, končící létajícími hlavami a těly bez končetin. Škoda, že celá tahle sranda trvá sotva čtyři hodinky. Herní doba se sice o pár desítek minut může natáhnout plněním achievementů a odemykáním dalších kostýmů, ale to dneska nikoho nevytrhne.

Shank-pif-bum

Jednoduché pravidlo – pokud máte rádi oku lahodící zabíjení, máte rádi i Shanka. Ten ovšem nemá rád snad vůbec nikoho. S velikou chutí řeže prakticky vše, co se mu pokusí zhatit jeho nekompromisní průjezd a je úplně jedno, jestli má v ruce mačetu, motorovou pilu nebo se zrovna chlubí svými naleštěnými kvéry. Všechny zbraně ovládá jako ostřílený veterán a pro každou z nich má připravený nějaký bezva maso-trik. K tomu si ještě narve kapsy molotovem nebo trojicí granátů a hele – polidštěný terminátor. Jen ti nepřátele by se mohli o trochu víc snažit, jsou to fakt másla. Paradoxně největší potíže působí nepříjemně mrštné divoženky (zase!), menší potvory a srabi s bouchačkama, na druhém konci jsou pak terčem posměchu přerostlé gorily se zálibou v anabolikách. Trošku větší sranda je pak s jejich šéfy, proti kterým už je třeba vymyslet alespoň nějakou základní strategii. A vlastně ani ty hopsačkové prvky nejsou nikterak náročné, nedochází tak ke zbytečné frustraci a chaotickému házení předmětů po pokoji. Malým zklamáním je obtížnost "hard", která moc hard není a od "normalu" se příliš neliší.

Zejména na jednu věc je nutno náležitě upozornit. Za žádnou cenu to nehrajte s myší a klávesnicí! Tohle kombo je pro hraní Shanka absolutní průšvih a hlavně slušný způsob, jak se od něj okamžitě odradit. Když se náhodou prokoušete přes typicky konzolové nabídky, vybafne na vás samotná hra a škaredý windowsácký kurzor, což snad samo vypovídá o odfláknutém zařazení PCčkařského ovládání. S gamepadem to jde líp, všechno funguje jak má a v tomto případě je to daleko přirozenější cesta. Jedna páka pro pohyb, druhá pro úskoky, tři tlačítka pro každou ze zbraní, jedno pro skok a zbylá čtyři pro další akce. Obecně je hra přístupná téměř všem, zkuste dát ovladač do ruky malé sestře a nestačíte se divit.

Živý komiks

Screenshoty vypadaly skvěle. Videa vypadala ještě lépe. Skutečný výsledek? Bomba! Už dlouho se žádná hra nemohla pyšnit takhle skvěle vyladěnou grafikou, aniž by k tomu uživatel potřeboval počítač z laboratoří NASA a osobní generátor. No dobře, trošku přehnané tvrzení, ale díky poctivé komiksové stylizaci se do hlav vleze spíš, než všechny ty legrační pokusy o überrealismus. Díky bezchybné animaci Shank vypadá nejlépe v pohybu, hlavně když pak dokonale plynule boří davy s motorovkou v ruce a s jednou rukou v nose nechává ubohé nepřátele prskat do všech stran pod náporem brokovnice. Osobně mě překvapila docela chytlavá hudba, která se mimo epických orchestrálních skladeb nese i na latinskoamericky znějicí kytaře, kterou snad musel nahrát samotný Santana.

Nový Shank je vážně super. Ve všech ohledech převyšuje svého nevýrazného předchůdce a za lepší, než férovou cenu, nabízí těch pár hodin zabitého času. To sice nemusí znít zrovna lákavě a přesvědčivě, ale ten čas momentálně nelze zabít o moc lépe. Hra sice není originální prakticky v ničem, ale nechybí jí ten pověstný faktor "chyť-a-nepusť", díky kterému ji s chutí zhltnete za jedno odpoledne, bez pauzy a bez přestávek na záchod. A to může být ona dvousečná zbraň, protože dvojnásobná délka by hře slušela mnohem víc, stejně tak by potěšil i důraz na dějovost. Ale byl bych blázen, kdybych Shank 2 s upřímným úsměvem nedoporučil.