Silent Hunter 5 Recenze Silent Hunter 5: Battle of the Atlantic

Silent Hunter 5: Battle of the Atlantic

Ondřej Švára

Ondřej Švára

18. 4. 2010 22:00 3
Reklama

Tak nám začala druhá světová válka. Vůdce uznává, že se situace zkomplikovala. Agrese v Polsku vyprovokovala spojence a Anglie jde do války se svou královskou námořní flotilou. Z totálního přečíslení na vodě může nacisty dostat pouze smečka válečných ponorek U-Boot. Se mnou na palubě. Doslova. Začíná tichý hon. Připraveni?

Na kus řeči

Každý správný simulátor musí přiblížit sepětí hráče se svým strojem. Ať už se rozhlížíte po kokpitu závodního auta, nebo mačkáte knoflíky na palubovce výletní Cessny, chcete se sžít s tím, co ovládáte. A v Ubisoftu se rozhodli, že přišel čas, abyste konečně virtuálně splynuli i s tím, co zpod hladiny před sedmdesáti lety posílalo smrtonosné polibky znepřáteleným lodím. Můj nový pohled na U-Boot a spolupráce s jeho posádkou byly při první zkušenosti vhodné na zápis do památníčku. Mohl jsem projít stísněnými útrobami plavidla a rozdávat příkazy živým lidem místo toho, abych klikal na grafický interface. Úžasné. Viděl jsem nervozního radistu, techniky u hydrofonu, periskopu i obsluhu torpédové komory. Když bylo venku hezky a bezpečno, mohl jsem si otevřít poklop a vylézt s důstojníky po žebříku za denním světlem. Opíraje se loktem o flak kanón jsme si nechali srazit čepice čertvým mořským větrem…

Projít se v ponorce je hezká věc. Hezká. Jenže co se na první pohled zdá skvělé, je už na ten druhý obtěžující. Pátý Silent Hunter bohužel přišel s vylepšením, které tak nějak nekoresponduje s potřebami tohoto typu hry. Ponorkový simulátor sice bývá považován za zdlouhavou a uspávající rutinu, nicméně ti chytřejší vědí, že když po pečlivé přípravě nad mapou dojde k akci, je nutné koordinovat povely nejen precizně, ale i rychle. A to v novém 3D pohledu prostě není možné. Jakto? Než při útoku doběhnete do strojovny a rozkážete mechanikovi, aby rozpumpoval dieselový motor na maximum, budete pravděpodobně již dávno zasaženi spojeneckou palbou. Podruhé už stejný povel radši provedete postaru - přes horkou klávesu.

Představte si situaci, kdy kupříkladu zbrkle vyšlete poslední naloženou střelu na obchodní loď, jenž je doprovázena konvojem torpédoborců. Rázem jste bezzubá a hlavně lovená myš. V takové chvíli je běh ponorkou a konverzace s námořníky fatálně nepraktická už jen z toho důvodu, že pohyb a systém klikání na osoby a předměty je v SH5 značně nemotorný. Pohyby myši jsou doprovázeny zřetelnými lagy a zadávání klíčových povelů se neuvěřitelně protahuje. Přitom reálné ponorky měly vnitřní systém komunikace. Běhat za lidmi osobně kvůli každému povelu je trochu přitažené za vlasy.

Nikoliv nesmyslně, avšak nedůvěryhodně působí nový systém morálky vašeho týmu. Těžko vás doopravdy bude zajímat, jak si žije strojníkova rodina doma v Německu, ale zeptáte se ho na to, protože se mu díky pozitivnímu dialogu údajně zvedne nálada. A co také jiného než ponorkovou nemoc můžete řešit pod hladinou Atlantiku, že? Vstupte tedy do sporů mezi jednotlivými členy týmu a hrajte si na soudce. Ovšem účinky vašich psychologických schopností budou i tak sporné. Když se snažíte, tak jsou příliš malé a když naopak věci na palubě ponecháte svému vývoji, tak si začnete všímat, že se morálka podřízených vyvíjí naprosto neodhadnutelně. Občas se mi dokonce stalo, že bezdůvodně a hromadně klesla k nule. V takové chvíli už námořníci ani nepřijímali mé osobní rozkazy.

Tr tr tr trhala fialky dynamitem

Silent Hunter vždy dával zabrat soudobému hardwaru, ovšem co kvůli 3D kabátu předvádí pátý díl, to je silná káva. Na vyšší detaily počítejte s nároky trumfující Crysis a to při horším grafickém představení. Například mi nějak unikl důvod trhání obrazu při potápění jedné jediné lodi viděné v ořízlém obrazu z periskopu. Efekty ohně a tříštění vln přitom nejsou zrovna dechberoucí a šedé pozadí simulující zataženou oblohu by obvykle příliš výkonu slupnout nemělo. Slideshow čekejte na vyšší detaily samozřejmě také při osobní procházce v otevřených docích i uvnitř samotné ponorky. Jako technický hromotluk se SH5 projevuje i kvůli lagům při pohledu na celkovou mapu za zrychleného času. Největší zkouškou vaší trpělivosti však budou nehorázně dlouhé loadingy. Vstup do rozjeté kampaně se vám může na průměrné sestavě protáhnout i na více než půl minuty.

3D enginu a pohledu z vlastní osoby se věnuji obsáhle z toho důvodu, že SH5 vlastně nic extra nového nepřináší. Pokud si pamatujete třetí díl, prožijete si jej vlastně znovu. Série se v kampani vrací opět do válkou rozbombardovaného Atlantiku a Středomoří z Dönitzova árijského pohledu. Tak drobné inovace alespoň telegraficky: tentokrát si válku prožijete s jednou posádkou a plynulým vývojem, nikoliv skokově pokaždé na jiném místě kvůli specifickému úkolu. Ty vás čekají spíše v jednorázových historických misích, kdy budete plnit dobové úkoly. Vydáte se na moře nejen za patrolou proti drobným zásobovacím lodím, ale i vstříc obrovským konvojům s bitevníky a carriery. Například v bitvě o Dánský průliv vyrazíte na pomoc Bismarcku, který se dostal do přečíslení a jedinou možností na záchranu je potopení několika spojeneckých bitevníků…

A je z tebe námořník…

Ačkoliv se interfacem snaží SH5 přiblížit novým hráčům, jde stále o hardcorovou záležitost se vším, co k tomu patří. Nečekejte třeba arkádově rozestavěné wayiponty, za kterými se ponorka poslušně po vydání povelu vydá, tady se cestuje reálně a jedinou úlitbou je komprese času. Potíž je v tom, že vývojáři se na začátku příliš nesnaží vzít hráče za ruku a jako by se mu snad ještě chtěli vysmívat. Hunter třeba přes ikonku v HUDu nabízí banality typu „jak pohybovat a klikat myší při FPS pohledu“, ale v důležitých věcech už nenapoví. To, když třeba máte „splněný“ úkol a přesto nemůžete zakotvit v přístavu, protože jste si spletli cíl a nepotopili správného protivníka (nebo dostatečný počet protivníků). Hra často něco požaduje, ale vědět o tom nedá. Člověk tápe. Je hlupák, nebo je hloupých těch šest gigabitů dat?

O zásadách a taktických možnostech v pozici kapitána válečné ponorky se v prvních misích nenaučíte vlastně vůbec nic. Ubisoft jakoby předpokládal, že buď již nějaké zkušenosti máte, anebo si tuto hru prostě kupovat nebudete. Jak si vysvětlit, že tutorial ukáže akorát jak vystřelit torpédo a jak naplánovat trasu skrz mapu, zatímco „podrobný“ manuál se zabývá tím, že Střelec Max Bauer vyrostl v rodině přístavního dělníka a v mládí se věnoval amatérskému boxu? 688i Hunter Killer měl manuál k ovládání tlustý na dva prsty..

Když jsem se loni v Death to Spies nenápadně infiltroval do gdaňského doku pro širovací lejdy Enigmu, napadlo mě, jak bych se asi cítil v kůži Němců, kteří ji měli v přístavu hlídat a při misích v ponorkách používat. Teď už to vím. Mám za sebou Silent Hunter 5. Ale nadšený nejsem. Těžko říct, co chtěl Ubisoft s touto hrou dokázat. Na simulátoru nemůže vydělat, dokud jej nějak nezpřístupní běžným hráčům, ale FPS ovládání není zrovna tou správnou cestou. A pokud měl být pátý díl jen pro fandy, tak proč se tolik podobá trojce?

Silent Hunter 5
Windows PC

Verdikt

Válečná ponorka dostala v pátém dílu Silent Hunteru přímý zásah. Pro zkušené námořníky zřejmě nebude přechod do uškubaného FPS interfacu dostatečným důvodem k nákupu a nováčky Ubisoft zas nedokáže srozumitelnou formou vtáhnout do hry. Vlastně docela zbytečný výlet pod vodu…

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama