Ski Region Simulator 2012

Už jsme si tak nějak zvykli na produkci všemožných typů simulátorů, které třeba i zvráceným způsobem mají touhu pobavit, ale jen zřídkakdy se tomu skutečně děje. Vedle simulátorů zahradničení či bagrování působí Ski Region Simulator o něco ambiciózněji, škoda jen, že ne o tolik. Pečování o lyžařské středisko se totiž na první pohled jeví možnostmi širšího vyžití, ovšem zdání klame. Na každém kroku hra klopýtá a jakákoliv činnost nabádá k otázce, v čem že tkví ta zatracená pointa.

Alenka v říši divů

Vymyslet minihru, v níž máte za cíl uřídit kabinovou lanovku, to dokáže opravdový gurmán nebo člověk padlý na hlavu. Tak či onak z toho stávají vlasy zděšením, když skutečných pár minut jen držíte jedno jediné tlačítko a pomalu stoupáte vzhůru, za což obdržíte v konečném součtu asi tři tisíce dolarů. Řeknu vám, chtěl bych žít ve světě, kde si vyděláte víc peněz za tak prostoduchou funkci, nežli za pronajmutí všech pokojů v luxusním hotelu nadšeným lyžařům. Ekonomický systém hra sice prosazuje formou rozsáhlých tabulkových výpisů, avšak nač ta snaha, když si již od samotného počátku podkopává nohy nesmyslnými odměnami.

Hra sama o sobě je jedna velká divočina, do níž vás autoři vhodí a doufají, že si nějak poradíte. Po místním švýcarském středisku se rozhlížíte jako byste právě přijeli do Ameriky, trochu se projdete a pak si všimnete bohatého kapitálu, s nímž máte plné právo naložit, jenomže nevíte jak. Něco už vám od začátku patří, vše okolo je připraveno ke koupi - tak si pořídíte hotel. Jdete dál, k budově, jíž můžete zvolit účel třeba lékárny nebo rychlého občerstvení. Hurá, máme stánek s párky. Není však problém peníze utratit, jenže po takto bouřlivém úvodu vyvstává na povrch otázka hodná zamyšlení, kterak prosperovat a zároveň se nějak zabavit.

Není skútr jako skútr

Můžeme se jen tak procházet po okolí, ale vzhledem k nulové interakci s okolím si tuto volbu může vybrat jen člověk, co nikdy nebyl na horách. Tou druhou možností je se zabývat nabízenými úkoly, které přicházejí spontánně nebo je odmítat a jít si svou vlastní cestou. Úkoly zahrnují převoz zraněného lyžaře či dovoz materiálu z místa na místo, přičemž dostáváte nějaký bonus navíc, pokud vše stihnete pod udaný časový limit. K tomu však potřebujete nezbytně vlastnit na vlastní pěst koupený sněžní skútr a k němu připojitelný vozík, který je vždy specializovaný pro určitý druh práce. A to už si budeme muset pořádně hrábnout do kapsy pro uskutečněné výdaje. Absolutní nonsens nastává ale až ve chvíli, kdy jakoby vám autoři chtěli hrát na nervy tím, že vám sice nabídnou úkol, vy ho přijmete, čímž se spustí časomíra, jenže vy si ze všeho nejdříve musíte doběhnout přes půlku střediska pro skútr a teprve pak na místo určení vyrazit. Nehledě na to, že daný dopravní prostředek ani nemusíte najít, protože nemá na mapě jakékoliv vyznačení a pokud si nepamatujete, kde jste naposled parkovali, máte zaděláno na problém.

To abyste jezdili na skútru nepřetržitě, protože žádný jiný rychlejší způsob přemístění de facto neexistuje, a to je na zbláznění. Na zbláznění také proto, že jízdní model se u mě nesetkal s vřelým přijetím kvůli své přehnané citlivosti a technickými nedodělky všeho druhu. Vypíchnout bychom třeba měli moment, kdy se na skútru můžeme cítit daleko bezpečněji než osobní automobil, neboť skútr ho po nárazu hravě vyhodí dva metry do vzduchu a jede nepostiženě dál, zatímco se sněhulákem nehne o milimetr, i kdyby se třeba zbláznil. To jsou věci, které přímo bijí do očí - nezbývá, než se jim pouze a jenom pousmívat.

Absolutní nonsens

Až smutné je poté konstatování, že shledáte nejzábavnější aktivitou frézování sjezdovky, jímž se časem unudíte možná k smrti, ale jedná se snad o jedinou činnost ve hře, při níž si připadáte normální, a hlavně dává nějaký smysl. U házení sněhových koulí po čemkoliv tomu totiž tak není, a to jsme od této možnosti nečekali prakticky nic. Nicméně fakt, že tyto koule proletí skrz textury lidí bez povšimnutí, dává vědět o celkových ambicích hry jako celku. Ono vůbec chování lidí má svoje osobité kouzlo, když připomínají chodící roboty na drogách, co nemají ani páru o tom, kam jdou a svoji existenci ukončují ne moc přirozeným, ale zato překvapivějším a ráznějším zmizením v mžiku vteřiny.

Ski Region Simulator nemá svůj tvar, svoje cíle ani motivace, čímž se stává něčím prapodivným, co lze těžko popsat a už vůbec ne hrát. Těžko říci, jaké představy měli vývojáři samotní, každopádně jejich produkt se neslučuje s pojmem zábava v pravém slova smyslu. Jen během prvních pár minut se ušklíbnete nad nelogičnostmi a chybami, jimiž se hra v prvé řadě prezentuje, a tím už se naprosto vyčerpá.