Snapshot

Hra Snapshot by před vás za normálních podmínek kladla neřešitelné úrovně, jimž byste nepřišli na kloub, ani kdybyste se na sto kusů rozkrájeli. Jenže principy této plošinovky nejsou postaveny na standardních prvcích, nýbrž jednom výrazném – fotoaparátu, který má vliv na veškeré následující potřebné mechanismy. Není to totiž jen tak ledajaký fotoaparát, ale hravý, univerzální a s přidanou hodnotou, ostatně tak zní výčet klíčových aspektů i hry jako takové.

Fotky s přidanou hodnotou

Hlavní hrdina jménem PIC se ocitá sám v neznámém světě, v němž se mu rozkvetlé krajiny tuze líbí, je posedlý jejich prozkoumáváním a dobrodružnou cestou se vydává stále kupředu. Někdy nastanou i chvíle, kdy mu bude hrozit nebezpečí, ale to jen občasně, protože obecně platí, že Snapshot se nese na harmonické klidné vlně, která nevyhledává výzvu v nepřátelích, ale logických hádankách. Právě tam hraje roli kouzelný fotoaparát, jehož odlišnost spočívá v tom, že dokáže jakýkoliv kus obrazovky v reálném čase sejmout a následně vhodně přenést na místo jiné. A to budete potřebovat takřka nepřetržitě.

Uchovávat v paměti můžete až tři různé snímky, které pak logicky můžete použít na třech místech a vytvořit si tak svou vlastní cestu úrovní začínající v bodě A a končící v označeném bodě B. Ovládání fotoaparátu je přitom orientováno na pouhá dvě tlačítka myši (vyfotit – vložit), což je naprosto intuitivní nenáročné řešení a i po technické stránce bylo vše zvládnuto na výbornou, takže jakýkoliv kolaps či nepředpokládané chování nepřichází v úvahu. Plynulost a celková přístupnost patří vůbec k velmi důležitým charakteristickým vlastnostem celé hry, zachovává se jimi sympatický dojem od prvních okamžiků a vyniká čiré nezávislé pojetí oslovující všechny typy hráčů.

Slon, sněhové koule, krabice…

Co autorům hry rozhodně nelze upřít, je kreativní uvažování a designérský um. Snapshot na vás nevybalí od začátku všechno, ale postupně se vyvíjí, zraje a přidává neustále něco nového. Nejdříve vás proto naučí, jak se dostat třeba na plošinku, kam byste normálně nevyskočili. Připraví vám buď vzdálenou krabici, kterou si můžete buď sami dotlačit, nebo zvolit pohodlnější variantu a krabici vyfotit, čímž z původního místa zmizí, a vložit na potřebné místo. Chvíli nato zase přijde moment, kdy se musíte dostat přes smrtící bodáky, opět proto použijete krabici, po níž přeskáčete na druhý konec. Jakmile se těmto způsobům naučíte, osvojíte si je a už budete vědět, co a jak funguje. Na stejném principu fungují další klíčové prvky vnášející do hry nové myšlenky – skokánky, portály či například světelné kuličky, díky nimž se zorientujete v temných prostorách.

Jinými slovy lze říci, že jste zapojeni do procesu neustálého zdokonalování, objevování a praktického využíti v praxi. Nikdo vám ale nepoví, jak se zachovat v té či oné situaci, jen jsou vám dány nástroje, za jejichž správného použití dosáhnete kýženého cíle. A právě hledání řešení je to nejzábavnější z celé hry, protože samotná realizace už je pouhou rutinou. Zalíbila se nám i možnost fotografii libovolně otáčet, ale toho se v celkovém součtu zase až tolik nevyužívalo. Přesto je skvělé, že nám autoři dávají volnou ruku, pocit volnosti a nesnaží se vytvářet frustrující dlouhé úrovně bez možnosti elegantního řešení.

Pohádkový svět

Pro posedlé nadšence, kteří se nespokojí jen s obyčejným dokončením úrovně, jsou připraveny i odměny za rychlost, sesbírání všech hvězdiček či vyfotografování určitého symbolu. Nic z toho vám nepřinese nějaké zvláštní schopnosti, ale i prosté získání placky je pro někoho dostatečnou motivací a zdravým způsobem, jak zaměstnat ambicióznější publikum. Osobně se přikláním k názoru, že odemykání dalších úrovní bohatě stačí k tomu, abyste nad hrou nezlomili hůl, i přestože vám mozkové závity někdy velmi potrápí, ale to už je holt úděl logických her.

Co musíme obzvláště pochválit je celkové zpracování světa a jeho složení barev. To místo dýchá, má svůj originální styl a ihned vás vtáhne do sebe. A střídá se i počasí, kdy se z teplých krajin přesunete i do zasněžených chladných míst. Skvělé na tom je, že prostředí automaticky koresponduje s využitelnými mechanismy, tudíž vše působí provázaně a se smyslem pro detail. Výsledný dojem ještě zdokonaluje příjemná a vhodně vybraná hudba na pozadí, která neomrzí. Hra Snapshot nás zkrátka uchvátila svým originálním námětem, kterého se tvůrci chopili s takovou vervou, že jim patří velký obdiv. Nic nepodcenili a odvedli precizní práci, díky níž se tahle hříčka stává dlouhodobější nezávislou peckou.