Split/Second Recenze Split Second

Split Second

Ondřej Švára

Ondřej Švára

23. 5. 2010 22:21 38
Reklama

Ve zlomku vteřiny se dá stihnout mnohé. Můžete se zamilovat, zbohatnout, udávit se třenou bábovkou nebo si ve víru vášně nechtěně zřídit trvalý příkaz k alimentačním poplatkům. A ve zlomku vteřiny také můžete způsobit hromadnou dopravní nehodu, ujet z ní a ještě na rozloučenou zbořit půlku města dálkově spuštěnou detonací… No, nepřehání už tady někdo? Ne. Říká se, že v extrémním nebezpečí se člověku za zlomek vteřiny promítne před očima celý život. A Black Rock Studio právě z těchto intenzivních okamžiků sestříhalo akční diváckou show. Vzniklo Split Second. Vznikl adrenalinový kabaret, kde se místo klaunů předváději sebevrazi v autech a místo konfet létají vzduchem roztrhané kusy železobetonu.

Oko za oko

Když se v obrovském tempu závodu jen o centimetry vyhýbáte hroutícímu se komínu, který kdosi z pomalejších soupeřů odpálil na trať, aby vás definitivně sundal z prvního pozice, uvědomíte si jednu důležitou věc. Jestli Flatout a Burnout dělaly z motoristů hulváty kvůli osobním strkanicím mezi svodidly, tak Split Second se vedle nich stává závodním symbolem pro dálkově řízenou zákeřnost. Scéna číslo 1: Řítím se úžasnou rychlostí továrním komplexem a silnice se mi v očích zužuje do očka jehly. Najednou vidím cosi jako plechová vrata skladu, za nimiž si mohu zkrátit trať. Bravo, eletronikou si na dálku otvírám dveře. Blížím se a vrata jsou již skoro dokořán, stihnu to, stihnu… Prásk! Dveře se mi tesně před čumákem srolovaly zpátky k zemi a trosky z mého sporťáku zaneřádily široké okolí. Nechápu to a zuřím. Takový podraz! Někdo za mnou asi stihnul schválně zmáčknout pojistku mechanismu zavírání. Teď jsem sedmý z osmi, boj začíná nanovo…

Zpropadené Split Second! Kypí ve mně zloba, ten závod se nepovedl. Chci oplácet. Přichází zákeřná scéna číslo 2. Jedeme se smečkou na trati v centru jakéhosi města a jedeme soutěž Eliminátor - kdo je na konci určitého časového úseku poslední, končí. Rozhodl jsem se brnkat na nervy nejen sobě, ale i soupeřům. Zbývá mi dvacet vteřin, abych se dostal alespoň před jednoho z nich. Blížím se k upravenému pick-upu a už cítím smrad z jeho unavených brzd. Patnáct vteřin, deset, pět, čtyři, tři, dva, jedna… olé! - v poslední vteřině odpaluji rozbušku na nedaleké lžíci bagru, která s tím tajtrlíkem přede mnou za obrovského rámusu sprostě zametá silnici. Úžasné, útok vyšel na metr přesně a já se ve zlomku vteřiny posunul na postupovou pozici. Směju se, řvu. Bylo to hnusné, bylo to zákeřné. Bylo to Split Second!

Je tohle tvůj podvozek?

Asi již víte, že zběsilá arkáda od Black Rock je tak trochu nová forma destruktivního ježdění. Nejsou to ani klasické závody ani motoristický deathmatch „plech na plech“. Split Second s více než sedmdesátkou závodů od hromadných honiček po střílení na helikoptéru je hrou, ve které se peloton závodníků nejúčinněji čistí trinitrotoluenem nacpaným v objektech stojících blízko závodní tratě. Nálože musel umisťovat věru šílený střelmistr. Jsou snad všude – v mostních konstrukcích, pod harampádím ve skladech, ve výlohách obchodů a dokonce také v obřích objektech jako je námořní loď, chladící věže atomové elektrárny či skaliska v kaňonu. A všechny čekají na svoji vteřinu slávy. Efekt bývá jednoznačný – kdykoliv se vůz nebo celé klubko aut soupeřů dostane do zaminovaného místa, objeví se na obrazovce střelecká ikonka, a to je znamení, že nastala ta pravá chvíle zmáčknout tlačítko k dálkovému odpálení nálože. Říká se tomu Powerplay a můžete jím ve správný okamžik smést z trati i několik protivníků najednou. Můžete ukázat, že poslední neznamená bezbranný…

Ale střelný prach ládujte z rozmyslem. Split Second je dokonalá hra v tom smyslu, že veškerá snaha o nečestnou likvidaci soupeřů je sice vítána, ale může se obrátit i proti škůdci samotnému. Vůči detonacím totiž není imunní nikdo z jezdců, tedy ani vy, a pokud jste tak hloupí, že necháte odpálit třeba benzinovou pumpu, do které se sami řítíte, vylétnete do vzduchu stejně jako vaše oběti. Split Second chyby zkrátka netoleruje. Tím spíš, že ohňostroj kouře a jisker tu neorganizuje pouze sám hráč, nýbrž i sedmička jeho rivalů. Nejde totiž o hloupé stádo, které by si nechalo soustavně ubližovat. Protivníci mají stejné schopnosti jako vy a je úžasné řítit se v čele skupiny a doslova cítit jejich snahu o váš skalp. Ty vybuchující výlohy obchodů, ten nebezpečně couvající náklaďák, ty autobusy zničehonic odstřelené doprostřed silnice - to se před vámi neděje jen tak. To se vás někdo snaží sejmout! Nikdy nevíte, co se může stát a záleží jen na vašich řidičských schopnostech, zda přinejlepším ukočírujete smyk na chvějící se silnici, nebo si ty tuny traverz či odpálené kusy skály opravdu necháte pustit na hlavu. A když ano, nikdo nebude čekat, až se vzpamatujete. Jede se dál.

Split Second nedává čas na oddych. Až si na veškeré „drobnější“ útoky zvyknete, nakonec stejně s otevřenou pusou zůstanete koukat na to, co se na horizontu s mohutným lomozem děje za šílenosti. Trailery a hratelné ukázky napověděly a naštěstí nelhaly: Split Second je i v plné verzi úžasně výbušnou směsí adrenalinu. Když spatříte padající vlak z mostu, hroutící se televizní věž, propadající se silnici nebo praskající základy atomové elektrárny, znamená to jediné – někdo zmáčkl druhý čili nejvyšší stupeň powerplaye a vytvořil kvůli troskám na silnici zcela novou verzi tratě. Kam to jedeme? Směrem ke stejnému cíli, ale úplně jinudy. Trup ohlé televizní věže nás vyvedl ze silnice na střechy činžáků a propadlou dálnicí jsme zas skončili kdesi v podzemí. Split Second – jízda vašeho života.

Prst na spoušti

Zvolněme… Není to trochu chaos? Vždyť ovládat v přesné okamžiky „nabídnuté“ detonace a ještě k tomu kočírovat uhánějící sporťák na měnící se trati vypadá jako nezvladatelný nával činností. Ovšem opak je pravdou. Black Rock válí, hru vybalancovali tak, aby nevznikal zmatek ani v těch nejvypjatějších soutěžních chvílích. Musíte si to sami vyzkoušet, ale opravdu nikdy nebudete mít problém stíhat zběsilou jízdu a zároveň odpalovat nálože. Je to tím, že powerplaye jsou vlastně opravdu jen dvojího typu a hráč si ani nevybírá, jaká exploze kdy kde nastane. Pouze zmáčkne tlačítko ve chvíli, kdy mu je „nějaká“ detonace nabídnuta a sleduje, jak se s ní soupeři vypořádají.

Tento systém autoři použili správně – při rychlé jízdě si hlídáte jen dvě další tlačítka (menší a větší výbuch) a dokud trať detailně neznáte, jste alespoň příjemně natěšeni, co kterou explozí způsobíte. V nezvladatelná jatka se hra nezvrhává i díky tomu, že výbuchy nelze používat kdykoliv, kdy se vám zamane. Nebudete mít k tomu totiž dostatek powerplayové energie, která se musí pečlivě střádat především driftováním, skoky či draftem (jízda v zákrytu za soupeřem). Powerplaye mají poměrně velkou spotřebu a hráč se tak nesmí a ani nemůže pouštět do bezhlavých útoků. Naopak, musí taktizovat - odprásknout jednoho smolaře blízko na dohled nebo si dojet skupinku a zkusit mohutnější zkázu? A vůbec: co si támhle šikovně otevřít zkratku?.. Split Second je sice zběsilý, ale nikoliv bezmyšlenkovitě šílený silniční boj. Body pro autory za vyváženost.

Dáme tam.. zpátečku

Před chvílí jsme zvolnili, teď zastavme. Split Second zatím vypadalo jako desítková bomba jara a několik prvních hodin na vás tak opravdu bude působit. Pak ale vylezete z kokpitu, sundáte si růžové závodní brýle a všimnete si, že arkádový benzín ve vaší nádrži trochu vysychá. Trochu, ale přece. Split Second staví úspěch na prvotním wow efektu z detonací, což časem zákonitě bere za své, protože veškeré akční dění ve hře jenaskriptované. Co se dvakrát zdálo skvělé, je pošesté úplně normální a po dvanácté hledáte záminku, jak dané místo ignorovat.

Bohužel tam, kde se daly nahnat kreativní body zpět, Split Second překvapivě selhává – v návrhu tratí. Město, letiště, průmyslová část a kaňon - to jsou hlavní tematické oblasti, ze kterých se stavěly jednotlivé okruhy a málokterý z nich vám utkví v hlavě pro svou originalitu, profil či nějaký skutečně zvláštní úsek. Okruhy jsou fádní a vše, co ve hře uvidíte, již bylo s naprostou jistotou použito dříve u konkurence. Je to škoda. Vývojáři zřejmě čekali, že v záplavě všech těch výbuchů nikdo nepozná, že tratě postrádají nápad a navíc děsivě splývají v (snad povinné?) industriálně-městské šabloně. Opravdu nehledejte mnoho designových rozdílů mezi tratěmi, jako jsou „Ferry Wharf“, „Dry docks“, „Port Bridge“ či mezi „Construction Site“, „Downtown Central“ a dalšími. K čemu jsou snad dvě desítky okruhových derivátů, když je vám při loadingu už skoro jedno, kde zrovna pojedete?

Pánové, je mi z vás na zvracení

Zejména v druhé polovině kampaně se Split Second i přes zajímavý mix soutěžních disciplín (klasický závod, eliminátor, souboj s vrtulníkem, osamocená jízda vybuchujícím prostředím, jízda za truckem, co vyhazuje výbušné barely...) dostává kvůli fádnosti prostředí do lehkého stereotypu, který je navíc dopován i osobní nespokojeností z podivně narůstající obtížnosti. Může zato poněkud neférové zvýhodňování umělé inteligence. Potíž je v jízdním modelu, kdy si s přibývající náročností soutěže začnete všímat, že soupeři závodí o něco rychleji, než dovolují schopnosti jejich vozů i nepsaná pravidla hry. Už jsme si řekli, že powerplaye se dají získávat zejména driftem, který váš vůz v zatáčkách citelně zpomaluje, a třeba zrovna v této souvislosti je více než podivné, že soupeři smykem takřka nejezdí, a přesto mají energie na rozdávání. Kde ji berou? Netřeba snad vysvětlovat, že zatímco vy se snažíte sbírat šťávu, tak rivalové jezdí v zatáčkách jako po kolejích a ukazují vám na vyšší obtížnosti záda v kterémkoliv techničtějším místě trati. Není to samozřejmě katastrofa, stylu ostatních se nakonec lze přizpůsobit, nicméně tohle si autoři mohli pohlídat. Naštěstí je tento problém s jistotou eliminován při souboji živých hráčů nejen v atraktivním mulitplayeru, ale také při split-screenu. Po přechodu ze singleplayerové kampaně mezi sobě rovné na sporné okamžiky nakonec rychle zapomenete...

Split Second se nevystříhalo drobných chybek ani v technickém zapracování. Hře by například prospělo zesílení hlasitosti zvuku motorů, nicméně přestaňme hledat za každou cenu hrubky na jinak kvalitním akčním divadle. Split Second takovým skutečně je. Pokud se rádi projíždíte v Paradise City a zařádíte si čas od času i s Ultimate Carnage, bude Split Second vítaným osvěžením ve vaší herní sbírce. Jeho chyby nejsou v záplavě světlých momentů tak důležité, což s naprostou jistotou platí také právě u zmíněných starších hitů.

Split/Second
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
PlayStation PSP
Xbox Xbox 360

Verdikt

Ačkoliv Split Second časem lehce ztrácí na tempu, dalo arkádovému závodění nový rozměr. Souboje rychlých vozů najednou nerozhodují stáda koní pod kapotou, ale hbité prsty pyrotechnika. Motoristická soutěž ještě nikdy nebyla tak výbušná. Doslova.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama