Existuje složený snímek mlhoviny Tarantule o rozlišení miliónů pixelů, má přes 200 megabajtů a dívat se do něj je opravdu zážitek. Člověk cítí úžas i bázeň z prostoru, který se vymyká pozemským měřítkům a lidskému chápání vůbec. Star Trek komunikuje skrze uměleckou licenci něco podobného – strach i nadšení z neznáma. Jsem mladá generace a tak znám fenomén Star Treku především skrze ''jeho'' Novou generaci, v čele s diplomaticky založeným kapitánem Picardem. Picardův seriálový předchůdce James T. Kirk byl ovšem jiný kalibr a problémy neváhal řešit v první řadě fázery nebo fotonovými torpédy. Kde Picard přemýšlel hlavou, Kirk se nechal vést instinktem a... rozkrokem. Dnes tu sice nekádrujeme kapitány, ale pokud si Star Trek Legacy vybírá nějakou cestu, je to cesta Kirkova.

Autoři navazují na fanoušky oblíbeného Bridge Commandera, ale úvod zasazují do dvaadvacátého století, tedy velice rané éry trekovského univerza. Cochrane už se stihnul odpálit do warpu, naše civilizace dostala možnost poznat své ušaté kosmické sousedy a vy, jakožto sci-fi pozitivní hráč, přebíráte velení na můstku původní Enterprise s kódovým označením NX-01. A kdyby to snad někomu bylo málo, tak touhle rachotinou celá legrace teprve začíná. Scénář hry svádí dohromady všechny legendární lodě z různých období / sérií a skáče v čase jako tribl kopuluje (já vím, já vím, jsou asexuální, klid). To je určitě splněný sen (to kopulování? pozn. šotek) většiny trekkies, jenže tím důvody k radosti končí. Být libovolným kapitánem ve Star Trek Legacy je totiž pochybná čest.

...kam oko estéta nikdy nezabloudilo

Ta hra je v první řadě opravdu ošklivá. S výjimkou lodí (ty jsou kupodivu rozkošné!) zaostává technologicky i výtvarně a kdo snad podle účasti Bethesdy očekával vysoké produkční hodnoty, ten bude hrubě zklamán. Je to s podivem – vesmírné simulátory jsou vděčné pro oko, a i když jejich nadužívání mlhovin hraničí s kýčem a vědeckou komedií, hry jako X2 nebo přenádherná EVE Online berou dech i několik let po svém vzniku. U Legacy by mi vůbec nevadilo, že je v praxi šedivá jako zmrzlé jádro komety, kdyby šlo o tvůrčí záměr. Jenže tohle je přesně případ titulu, jakému se nedostalo skutečné pozornosti ani od grafiků, ani od programátorů. Ošklivé káčátko, ze kterého se během hraní nevyklube nic.

A to hraní, to vám moji milí také za moc nestojí. Ovládání lodi není složité na pochopení, ale působí překombinovaně a v bojích je nepraktické. Legacy se snaží být jakýmsi hybridem mezi arkádou, kde kosmickým prostorem křižují paprsky zbraní, a simulací, ve které má to křižování nějaké hlubší zákonitosti a opodstatnění. A právě ovládání reflektuje tenhle rozpor tím nejhorším možným způsobem. Manévrování, práce s mapou, příkazy spolubojovníkům... to všechno je v Legacy těžkopádné a nepřirozené. Kombinace herních přístupů není na škodu, když alespoň jeden z nich dotáhnou tvůrci k maximální funkčnosti. Tady působí oba nesourodé koncepty odbytě a plácat se v nich je za trest.

...kam zkušení scénáristé dorazili zbytečně

Přitom mohlo být všechno úplně jinak! Hra totiž drží jeden velký trumf, který ji zachraňuje od maximálního opovržení. Příběh Star Trek Legacy mají na svědomí seriáloví autoři a je na zcela jiné úrovni, než býváme u vesmírných simulátorů a vlastně i her obecně zvyklí. Mise sice fungují dle obvyklých šablon, ale každá ''partie'' je rozehrána pomocí solidně napsaných konfrontací a pocuchanou chronologii je zajímavé rozplétat. I na tak malé ploše, jakou herní systém nabízí, jsou vykresleny charaktery kapitánů (namlouvaných jejich skutečnými herci) a některé momenty mohly být opravdu výborné, kdyby se Legacy nehrála tak příšerně. Je to velká škoda, protože příběhově založených simulátorů je poskrovnu a ty nejlepší z nich – X-Wing Alliance a neudolatelný Freelancer – vyšly před více než pěti lety.

Koho má tedy tahle hromádka neštěstí, tenhle trekovský kočkopes šanci oslovit? Vysloužilí velitelé Bridge Commandera nad Legacy jen mávnou rukou, ostatní trekkies se možná nechají ukecat, ale hra je ani při nejlepší vůli nebude bavit. Fanoušci vesmírných akcí budou mávat spolu s veliteli, protože tady nenajdou ani dynamické vesmírné bitvy, ani dechberoucí exploze. Legacy možná toužila být velkou hrou (respektive si to od ní slibovala Bethesda), jenže výsledek má blíž k regálu s budgetovými edicemi, než sběratelským truhličkám a věčné slávě. Na herní scéně bude sdílet osud Deep Space Nine, tedy projektu, který má svoje kouzlo, ale zůstává ve stínu lepších. Místo rozpracování některých nápadů, například velitelských bodů a jejich využití, byly tyto ukvapeně obětovány marketingovým bůžkům výměnou za dokončení ve stanoveném termínu. Opravdu rád bych byl shovívavý ke každé hře, která nabízí volbu ''scan planet'', ale ani moje astrofyzikální geny mi nepomohly u Legacy vydržet déle, než bylo nezbytně nutné pro potřeby recenze.

Právě jste ji dočetli.

799,-