StarCraft 2 Recenze StarCraft II: Wings of Liberty

StarCraft II: Wings of Liberty

Ondřej Novotný

Ondřej Novotný

1. 8. 2010 22:52 80
Reklama

Kolik z nás někdy vzpomíná na staré lásky, trápí se svými chybami a přeje si vrátit čas zpátky? Válečný hrdina Jim Raynor takto žije už čtyři roky. Se sklenkou tvrdého chlastu vysedává po zapadlých barech galaxie a nechává se užírat minulostí nad fotkou Sarah Kerriganové, jeho kdysi věrné parťačky a tajné lásky, nyní jedné z nejobávanějších nestvůr vesmíru. Od přeměny v zergskou příšeru ji kdysi mohl zachránit – a to pomyšlení ho ničí. Stejně tak ho spaluje nenávist k císaři Mengskovi, který ji tehdy nechal napospas vetřelcům. Těžko v tu chvíli Raynora nepochopit, těžko k němu necítit sympatie. A stěží si od prvních momentů StarCraft II: Wings of Liberty nezamilovat.

Sakra, už bylo načase! Jedna z prvních hlášek ve hře zároveň působí jako narážka na dobu, kterou fanoušci real-timové strategie StarCraft čekali na pokračování: dlouhých dvanáct let! Třeba série Sims za tu dobu stihla vydat dva tituly a celkem patnáct datadisků, ale StarCraft byl pořád jen jeden, respektive dva, počítáme-li i rozšíření Brood War. Tento příměr je třeba brát s nadsázkou, přesto je fascinující, jak se dvanáct let stará hra dokáže stále držet mezi progamingovými tituly, jak se v Koreji stala národním sportem, jejíž zápasy sledují v televizi desetitisíce lidí, i to, že se jí za tu dobu prodalo více než 11 milionů kusů. Druhý díl může zprvu vypadat jako graficky hezčí jednička s novými jednotkami, ale to by v tom byl Zerg, pardon, čert, aby studio Blizzard nepřineslo ještě něco více.

Umění vyprávět

První StarCraft měl působivý, napínavý a propletený příběh (před hraním dvojky doporučuji si doplnit vzdělání, byť vám autoři důležité události připomenou). Forma jeho podání však ideální nebyla – mnoho důležitého děje se odehrávalo při briefingu mezi misemi, který někteří hráči znuděně odklikávali. V samotných misích chybělo vtažení do děje rovněž: třeba závěrečnou bitvu z Brood War, ve skutečnosti epickou řež o budoucnost galaxie, by šlo klidně zaměnit s větší skirmishovou půtkou – setkalo se několik armád a vaším úkolem bylo prostě „vyhladit ty ostatní“. StarCraft II měl jasný úkol: naučit hráče poslouchat. A povedlo se mu to. Už od první scény vás osud Raynora vtáhne, a byť ve většině misí hlavní hrdina přímo nevystupuje, všechny důležité příběhové události aspoň komentuje. Rovněž se s jeho charakterem lze sblížit během enginových scén mezi misemi, kterých je opravdu hodně.

Příběh dvojky, jehož začátek nastiňuje první odstavec této recenze, se zprvu točí okolo Raynorova povstání proti císaři Mengskovi, později však přeroste ve větší konflikt. Ano, i u druhého dílu by na dějovou linku šlo házet špínu: že je moc jednoduchá, že postavy krom Raynora nejsou prokreslené, ale tvůrci ji tentokrát dokážou vyprávět s takovou suverenitou, až to bere dech. A příběh Raynora a Kerriganové je natolik zajímavý sám o sobě (na poměry RTS obzvlášť!), že vám propletenost prvního dílu nijak chybět nebude. Vrcholem vypravěčského umění jsou filmové cutscény, které Blizzard zvládá naprosto perfektně. Škoda, že jich je ve hře jen minimum.

Rozdělení StarCraftu II na tři části podle tří singleplayerových kampaní moc nadšení mezi hráči nevzbudilo. Tvůrci slibovali, že je to proto, že si na každé kampani dávají opravdu záležet a že při jejím hraní budeme mít velkou svobodu rozhodování ohledně způsobu jejího dokončení. Pravda je to jen zčásti. Autorům nelze zazlívat, že by hru odflákli: Wings of Liberty je po všech stránkách mimořádně propracovaná hra a 26 misí je na samostatný titul dostatek. Kampaň za lidskou rasu Terranů je navzdory pomalejšímu začátku opravdu zábavná, a to hlavně díky své variabilitě. Často se v ní střídají prostředí, mění se typ úkolů i strategie, kterou musíte použít. Některé mise se vám svou nápaditostí vryjí do paměti: jedna se kupříkladu odehrává na lávové planetě, kde každou chvíli probíhají erupce, které smetou vše, co není bezpečně ukryto na vyvýšeném povrchu. A tak musíte každých pět minut vzlétnout s budovami v nebezpečné oblasti a evakuovat své jednotky. Výborná je také mise, kde musíte ničit soupeřovy rychlé vlaky, jinde zase bojujete o to, kdo dříve natěží 6 000 minerálů, jednou se musíte nabourat do vysílání televizní stanice… Stereotyp zkrátka zažijete jen výjimečně, což je u strategie, která staví na stokrát provařených základech žánru, velmi vzácná vlastnost. K naprosté dokonalosti chybí singleplayerové kampani jen nějaké zvraty přímo uvnitř misí – vedlejší úkoly, které se během hraní objevují, jsou totiž naopak velmi nenápadité a mají hodně daleko do kvality těch z WarCraftu III.

Pravda, ještě jedna výtka na adresu singleplayeru se najde. Za tu si však mohou autoři sami přehnanými sliby: proklamovaná nelinearita je totiž vskutku minimální. Rozhodování, kterou misi splníte dříve, za nelinearitu lze považovat jen těžko, když na výsledek nemá téměř žádný vliv (pouze se k některým jednotkám můžete dostat dříve a k jiným později). Příjemným zpestřením je tak pouze možnost třikrát se během kampaně rozhodnout mezi dvěma různými způsoby řešení mise, na hlavní příběhovou linku to však vliv také nemá. A ještě menší odbočka - velmi kvalitním oživením je fakt, že si během kampaně zahrajete i za jednu další rasu…

Staří i noví známí

Jinak je ale téměř vše při starém. Znovu se utkávají tři rasy: lidé neboli Terrané, slizcí Zergové a vyspělí Protossové. Opět se těží dvě suroviny, znovu se potkáte se spoustou jednotek z jedničky. Mnoho nových jich také přibylo a často se podobají jednotkám z jiných RTS her, zejména Command and Conqueru: ať už protosská mateřská loď, kráčející Colossus, terranská létající pěchota Reaper či obrovský mech Thor. Za Zergy se objevuje smrtící bombardér Brood Lord nebo silný slizák Roach. Přestože je v singlu kampaň pouze za Terrany, v multiplayeru si samozřejmě vyzkoušíte všechny tři rasy. Z dalších novinek potěší zejména zmizení limitu dvanácti jednotek, které jste mohli vybrat naráz, a daleko živější prostředí v jednotlivých mapách.

Mezi misemi se ocitnete na palubě lodi Hyperion, kde se hra mění v něco na způsob point-and-click adventury. Během ní procházíte jednotlivými částmi lodě a můžete poklábosit se všemi důležitými členy posádky a získat jejich názory na aktuální dění či dozvědět se zajímavosti o pozadí nějakých událostí. Mimo to lze rovněž v laboratoři zkoumat nové technologie, ve zbrojovce vylepšovat svoje budovy a jednotky či si v kantýně nechat zahrát jeden ze starých hudebních fláků. Na tomto místě se nachází kromě jukeboxu ještě jeden velmi zajímavý objekt: hrací automat, na kterém lze spustit hru Lost Viking, shoot’em up ze světa StarCraftu. Parádní easter egg – a ve hře není jediný… jen se porozhlédněte po obrázcích vpravo od tohoto textu. Jak zmiňovaná minihra, tak i ostatní prvky této „adventurní“ části působí jako vítané odlehčení od RTS bojů a další z obranných prvků proti nemoci zvané stereotyp.

Vylepšení, která provádíte ve zbrojovce či laboratoři, jsou trvalá a některá hru hodně usnadňují. To způsobuje, že singleplayer na normální obtížnost projedete bez jakýchkoliv větších problémů. Rychlý skok do multiplayeru proti ostříleným veteránům se však tím pádem rovná herní sebevraždě. Vylepšení, na která jste byli zvyklí, jsou najednou pryč, stejně jako řada jednotek, jež jsou dostupné pouze v singlu (medici, firebati, vultury nebo goliathové). Proto se vyplatí před hraním multiplayeru projít ještě speciální „challenge“, zvláštní druh obtížných misí, kde se naučíte mistrně ovládat různé typy jednotek a strategií. Hra se vám zkrátka pokouší přechod do drsné multiplayerové reality, plné zkušených hráčů prvního dílu, co nejvíce ulehčit: prvních padesát bitev můžete odehrát v nehodnocené lize pro začátečníky, ale ani tam nemáte záruku, že nenarazíte na zkušeného stratéga. O co úmorněji musíte na výhru dřít, o to sladší je ale pak ten pocit, když se vám zvítězit povede.

Nové jednotky přinášejí i nové strategie. Zejména pro rushe, tedy rychlé útoky v brzkých fázích hry, se stali populární Reapeři, kteří nemusí ztrácet čas ničením překážek, které brání v přístupu do základny. Další oblíbenou terranskou strategií je kombinace mariňáků, těžké pěchoty marauderů a medevaců, leteckých transportérů schopných léčit okolní jednotky. Výsadky této skupiny mohou být smrtící... Hráči za protosskou rasu si velmi oblíbili útočné letouny zvané Void Ray, účinné zejména proti Zergům. Těm zas dobře slouží nová jednotka Roach, která poměrně dost vydrží a má slušnou palebnou sílu.

Kam zmizel LAN?

Battle.net, přes nějž probíhají multiplayerové bitvy, vás nově podle statistik ohodnotí a pokouší se vám vybírat adekvátní soupeře, což je příjemné. Ani novinky v tomto systému ale neospravedlňují absenci LANu – bez internetu si zkrátka multiplayer v novém StarCraftu nezahrajete. Někoho může zklamat i uzavření multiplayeru na regiony, kvůli němuž si jakožto Evropan se známým z Ameriky nezahrajete. Zamrzí i absence chatroomů známých z jedničky, ale Blizzard slíbil, že se prostřednictvím patche do hry vrátí. Jinak je ale multiplayer znovu perfektní záležitostí, výborně vybalancovanou a není pochyb, že se StarCraft II stane na dlouho jedním z nejhranějších strategických titulů.

A pozor: ještě dvě složky hry je třeba vyzdvihnout. Jednak audiovizuální zpracování, které je špičkové. Komiksový styl grafiky StarCraftu II mimořádně sedne (rozhodně víc než třeba Red Alertu 3), pochvalu si Blizzard zaslouží zejména za velký důraz na detail. Kvalitní hlášky jednotek a dobrá hudba pak tvoří skvělou zvukovou stránku. To vše se dalo víceméně čekat, velmi příjemným překvapením je však velmi schopný editor, díky němuž se můžeme těšit na celou řadu vynikajících modifikací. Už z betaverze hráči vytvořili tetris, šachy, závody, variaci na Metal Slug či Final Fantasy. Nevěříte? Tak si zadejte na YouTube hesla jako „StarCraft 2 wacky race“, „StarCraft 2 Final Fantasy“ či „Metal Slug StarCraft 2“. Nebo obyčejné „StarCraft 2 mod“ – a budete zírat. Za pár měsíců možná budeme zírat ještě víc, až se vyrojí předělávky plné hry.

Několik chyb v novém StarCraftu je a ty ho sráží od absolutního hodnocení. Přesto jde o naprosto vynikající záležitost s velmi zábavným singleplayerem a perfektním multiplayerem. Než vyjde Heart of the Swarm, tedy přídavek se zergskou kampaní, mají všichni fanoušci RTS žánru co hrát.

Jejich stará láska je totiž zpět. V plné polní.

Pozn.: Nezapomeňte, že se můžete zapojit do velké soutěže o Sběratelskou edici hry a další zajímavé ceny! Což'de!

StarCraft 2
Windows PC

Verdikt

Vynikající realtimová strategie s jednou z nejpůsobivějších kampaní, kterou kdy podobná hra nabídla, a perfektním, vybalancovaným multiplayerem.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama