Thomas Was Alone

Když se dva roky zpátky objevila nevinná flashovka "Thomas Was Alone", nikdo z ní úplně paf nebyl a s výsledkem nakonec nebyl spokojen ani sám autor. I proto vážený pán Mike Bithell zřejmě sáhl po variantě komercializace a drobnou hřičku přetvořil v plnohodnotnou hru, která se dnes může těšit z celosvětové popularity. A nebuďme povrchní - pod její primitivní skořápkou se totiž ukrývají věci nevídané.

Hranatá osobnost

Náš Thomas je na první pohled bezcharakterním červeným obdélníčkem, který si jen tak padá, hopsá a cestuje portály. To ale vůbec není pravda! Thomas je opravdu nadšeným skokanem, který ve své činnosti vidí určitý smysl - myslí si totiž, že se ve svém oboru pořád zlepšuje. To oranžový čtvereček Chris už tak pozitivně přemýšlející bytostí není. Jenom by si na všechno stěžoval, aniž by sám byl světu platný. To až když se setká s Laurou, na které si sem tam rád zaskáče, se jeho pošramocená osobnost mírně stabilizuje. Modrá obryně Claire se zase cítí jako superhrdinka a dlouhán John se hnedka pasoval do role šéfa party.

Né, nemějte o nás strach, nejsme blázni. Tyhle charakteristiky jsme si na vás nevymysleli a ani jsme tak neusoudili z tvarů či barev postaviček. S poučením se totiž ochotně nabídl poučil mocný pan vypravěč, jenž nás svým krásně výpravným hlasem (a s přízvukem, který nápadně připomíná Wheatleyho z druhého Portalu) směle provedl všemi úrovněmi, a když zrovna nebylo o čem mluvit, utrousil zajímavou poznámku právě na některou z podivných postav.

Jeden obdélník nestačí

Bouchněte šampaňské, Thomas již není sám. Při putování skrze portály si našel hrst přátel o stejném počtu hran, za jejichž asistence se snaží dojít k řešení jednoduchých i složitějších hádanek. Konečnou stanicí každého levelu jsou právě (opět hranaté) portály, do kterých se vždy musí uspořádat celá parta hranáčů najednou. K onomu konci samozřejmě vede celá řada překážek – nebezpečně toxická voda, smrtící hřeby nebo neškodné schůdky a propasti.

Jakkoliv odlišní naši čtyřúhloví hrdinové jsou, tedy alespoň po té osobnostní stránce, s vidinou pokoření problémů zkrátka musí spojit vrcholy (hlavy) dohromady. A tak se naše plovoucí Claire stará o převoz přes nehostinné vody, plochá a submisivní Laura si úspěšně hraje na trampolínu a John by se svými dalekými skoky uspěl i na letošní londýnské olympiádě. Nabubřelý Chris je schopen rozumně využít svých podprůměrných rozměrů a Thomas je zase takovou holkou pro všechno.

Jednoduché a zároveň unikátní schopnosti všech účinkujících je potřeba správně použít ve stovce úrovní, jejichž obtížnost rychle a strmě roste. Bohužel však neroste jen ta přirozená obtížnost. S docela matoucím klávesnicovým ovládáním, kdy je navíc potřeba rychle a přesně přepínat mezi jednotlivými charaktery, se dost možná začnete sžívat až ke konci celé hry, což u mnohých z nás může vést k mírnému znechucení. Díky bohu čtyřúhelníků, tohle je snad jediná znatelná špatnost.

Minimalismus táhne

Prostá, přesto skvěle koukatelná a účelná grafika zkrátka funguje a společně s primitivní animací vytváří příjemný pocit přehlednosti. Daleko propracovaněji působí klavírní/elektronická/chiptune/orchestrální hudba, která místy může znít přepláceně a zbytečně složitě, do zvoleného prostředí ale zapadá skvěle. Druhou zmínku si zaslouží perfektní namluvení, za které vděčíme zlatému hlasu Dannyho Wallace.

Nová hvězda nezávislé scény? Rozhodně. Hra jednoho muže, jak bychom "Thomasovi" mohli přezdívat, nakonec dopadla ještě o pěkný kus lépe, než jsme čekali, a nebýt těch zmíněných trablí s ovládáním... V konfrontaci s úžasným vyprávěním, originálním ztvárněním postav a hratelností, která je vypiplaná až k samotné dokonalosti, ovšem jde o opravdu minoritní problémek. A za směšnou cenu, která v přepočtu činí dvě české stovky, no nekupte to.