Cracking the Nazi: Relocation Conspiracy

Není to sice zrovna košer, ale ruské hry se dají klasifikovat jako skupina průměrných titulů, z nichž čas od času vypadne něco, řekněme, konkurenceschopnějšího. Příkladem budiž první UberSoldier, který nás všechny mile překvapil svým pojetím a dokázal, že i zdánlivě obyčejná střílečka může na pěkných pár hodin zabavit. I přes to ale UberSoldier hodně rychle sklouznul do stojanu s budgetovými hrami a je dost možné, že se k němu většina z vás z tohoto důvodu ani nepropracovala. Je to určitě škoda, což ale nemůžeme s takovým přesvědčením tvrdit o druhém díle, který přichází po dvouleté odmlce. O vývoj se opět postarali lidé z Burut Software, vedle názvu UberSoldier II jej ale díky novému distributorovi naleznete i pod dalšími názvy – East Front 2, Crimes of War nebo End of Hitler, u nás vychází jako Cracking the Nazi: Relocation Conspiracy.

Jsme pořád doma

O tom, že hrajete přímé pokračování vás přesvědčí začátek příběhu, který těsně navazuje na ten původní. Podruhé tedy na sebe vezmete úlohu vojáka Karla Stolze, který byl v rámci šíleného programu Třetí říše reinkarnován spolu s dalšími vojáky a poslán do bitvy proti spojeneckým vojskům. Jako jeden z mála ale nepřišel o zdravý rozum a počínání papá Dolfiho se mu příliš nezamlouvalo. V prvním díle razantně utnul výrobu speciální látky T9, zaručující poslušnost celé nemrtvé armády, nyní se o to samé bude snažit znovu. Ve své podstatě jde jen o natahování jednou použitého konceptu a nebýt několika příběhových odboček a obecnému stylu vyprávění pomocí komiksově laděných předělových scén, odepsali bychom UberSoldier II už v začátku.

Celá tahle „sranda“ začíná už několikrát použitou scénou rychlého úprku v džípu, z něhož musíte pálit na dotírající německé pojízdné jednotky. S obsluhou kulometu nebudete pochopitelně stíhat řídit, a tak vám vývojáři přidělili k ruce prsatou bojovnici odboje, Marii. S ní budete kooperovat v několika misích, nečekejte ale žádné taktické zázraky, z nichž byste si měli kecnout na zadek. Mnohem více se budete muset spolehnout sami na sebe, z menší části pak i na speciální schopnosti, které vám propůjčil proces zmiňované reinkarnace. Mluvíme zde o jakémsi štítu, jenž vás po určitou dobu, indikovanou v HUDu statusem energie, bude chránit před nepřátelskými kulkami. Tohoto prvku se dá dobře využít v přestřelce, kdy se můžete v relativním klidu přesunout do krytu a začít pálit po nepříteli efektivněji. Na druhou stranu, štít jsme použili jen několikrát, pokaždé spíše z důvodu vyzkoušet jej, nežli jej skutečně upotřebit. O trochu lépe je na tom zpomalení času, které se vyvolá po sérii povedených zabití, například ordinérních headshotech. Hrdina Karl se stane na nějakou dobu nesmrtelným, vše kolem se rozmaže, zpomalí a dostanete šanci prokousat se další hordou nepřátel zase o kousíček dál.

Střílej všechno, co se hýbe

Abyste totiž rozuměli, UberSoldier II je bez nadsázky pouze o střílení všeho, co se umí pohybovat. Na poprvé to ve spojitosti se schopnostmi hrdiny vyznělo dobře, nyní jde ale o bohapustou nudu, kterou nezachraňuje ani snaha designérů. Místo toho, aby tito pánové vymysleli zajímavé lokace s několika možnými cestami postupu, podřídili je do posledního puntíku konceptu hry. Všechny mise, a že jich není mnoho, jsou tedy přísně lineární a v žádném případě vás ničím nepřekvapí. Co víc, hra je kompletně obalena tvrdým skriptem, jenž vás na nelogických místech uzamkne, přinutí vystřílet nabíhající masy nepřátel, a znenadání zase pošoupne dál. Tuto nepříjemnou skutečnost nezachraňuje ani pokus o logické hádanky, spočívající převážně v nalezení klíče k dalšímu postupu. Procházení úrovní křížem krážem má ale za následek pouze další a další nepřátele, které je nutno položit k zemi. Jistě chápete, že tudy ta správná cesta nevede

Podíváme-li se na samotný boj, hlavní prvek hry, ani zde nenacházíme žádoucí uspokojení. Nepřátel je sice hodně, ale chovají se jako stádo tupých ovcí bez schopnosti samostatně se rozhodnout v zájmu pudu sebezáchovy. Jak už jsme řekli, skript je opravdu důkladný, a tak se v hojné míře dočkáte situací, kdy sledujete nepřítele, který na vás přes ulici civí, ale protože jste ještě nepřekročili neviditelnou bariéru, nechá do sebe bezostyšně střílet. Na tomto trestuhodném místě nacházíme alespoň kapku pozitiv ve střeleckém arzenálu - je vcelku impozantní a pohrajete si s malými pistolkami, puškami, samopaly všeho druhu i specialitkami, mezi nimiž ční pancéřovka.

Z 21. století? Uhm?!

Když už jsme načali ta pozitiva, můžeme k nim přihodit ještě různorodost misí, která byla doménou i prvního dílu. V tomto ohledu se podíváme například do africké vesnice, do kupé jedoucího vlaku, továrního komplexu, nebo města Berlína. Jisté osvěžení z toho tedy cítit je, ale opět, nečekejte jakýkoliv zázrak. Zážitek sráží technické zpracování, jež nepřipomíná žádný kvalitní titul z této doby. Před dvěma lety se dala grafika & fyzika považovat za lehký nadprůměr, dnes už musíme pohlížet na hru s přimhouřenýma očima. Problém je hlavně s nedotaženými animacemi ostatních vojáků a vůbec, v celkovém dojmu ze zpracování okolního prostředí. Kvalitě nepřispívá ani hudební doprovod, založený na značně kakofonických zvucích.

I přes to, že hra obsahuje jednoduchý multiplayer a v těch úplně základních principech neselhává, její hraní je nudné a nezáživné. Střílet nepřátele se dá v další spoustě lepších her, mezi kterými si můžeme v dnešní době opravdu vybírat. Pokud jste původní UberSoldier nehráli, zkuste si hru sehnat a druhý díl přejít. Máte-li ale přeci jen nutkání pustit se do tohohle počinu, příznivá cena 299Kč by nemusela být překážkou.