Chceš-li mír, připravuj válku – s Ondřejem Podhorným o výrobě nejen vojenských simulátorů v Bagira Systems | Kapitola 4
Seznam kapitol
V minulé reportáži z Bagira Tech, české pobočky Bagira Systems, jsme si ukázali, jak pokročilé simulátory v Brně vznikají. Jak ovšem vznikla samotná firma, které armády její řešení využívají a co s tím vším mají společného České dráhy? Na to a mnohem více jsme se zeptali člověka nejpovolanějšího – Ondřeje Podhorného, spoluvlastníka firmy.
Jak v Bagira Systems probíhá nábor nových zaměstnanců a v čem tkví jeho radosti a strasti? Zeptali jsme se recruiterky Zuzany Hrubé:
Se specifičností odvětví do jisté míry souvisí i nábor nových zaměstnanců. Stojí se u vás fronty jako v herních firmách, nebo se naopak moc nedaří najít lidi s dostatečným zápalem a expertízou?
Zuzana Hrubá: Je pro nás trochu problém lidi dostat do komunikace. Mají dnes miliony různých nabídek a my občas bojujeme s tím, že nejsme ve veřejném sektoru příliš známí. Jakmile nás ale člověk navštíví, tak se situace naopak úplně obrací – lidé z pohovorů odchází překvapení a nadšení, jenže na úroveň našich stávajících zaměstnanců bohužel často nestačí.
Jaké mají uchazeči očekávání? Myslí si, že budou v Bagiře dělat hry, nebo ví, do čeho jdou?
Zuzana Hrubá: Většinou alespoň tuší – my ostatně zdůrazňujeme, že se nejedná o vývoj her, i když je to svým způsobem podobné. Už při telefonickém rozhovoru navíc zmiňujeme některé naše projekty, takže k nám uchazeči přichází s určitou dávkou zvědavosti.
Právě s herním průmyslem obvykle souvisí obrovská fluktuace zaměstnanců. Pociťujete něco podobného?
Zuzana Hrubá: Fluktuace je naopak velmi nízká a prakticky polovina Bagiry se vzájemně zná hrozně dlouho, klidně 15-20 let. Mnoho z nich spolu například pracovalo v jiných firmách a u nás se zase potkali – je to tady založeno na dlouhodobých vztazích a práce je evidentně taky baví.
Ondřej Podhorný: Já bych ještě dodal, že máme poměrně časté problémy s náborem programátorů. Chodí nám na pohovory celkem dost lidí, kteří třeba mají zkušenosti s Unity (herní engine – pozn. autora) a pocit, že jim to v něm celkem jde. Jenže my pak velmi rychle zjistíme, že sice umí používat editor, ale neví, jak to vlastně celé funguje vevnitř. Přijde k nám člověk, já se ho zeptám na nějaké věci z matematiky a jeho odpověď je, že v Unity na to existuje funkce. Ano, on si zavolá funkci, která mu tu krychličku otočí – ale já od něj potřebuju, aby věděl, co se musí stát, aby se krychlička otočila. Dávat věci dohromady je jedna věc, ale když se ladí případné problémy, pak je takový člověk úplně ztracený.
Pomůže tedy vůbec člověku, když má zkušenosti s herním vývojem?
Ondřej Podhorný: Je to určitě velké plus, lidé z herního průmyslu k nám rozhodně mají blíž než například vývojáři klasických businessových aplikací. My se tady rámcově bavíme o operacích probíhajících v mikrosekundách, kdežto oni řeší to, že tlačítko po kliknutí posílá něco na server a čeká na odpověď. V tomhle se pak úplně nepotkáváme.
