Recenze Happy Game, šíleného hororu, kterému něco chybí
Portfolio českého studia Amanita Design se zase rozšířilo. Jaromír Plachý odšpuntoval své podvědomí a pustil na svět silně znepokojivé výjevy, které se vkrádají do snů nebohého chlapce. Jedno je jasné - z Happy Game rozhodně nebudete happy.
Jsem opravdu rád, že tuzemskou videoherní scénu zdobí Amanita Design. Hry z její produkce dělají radost doma, ale i ve světě, často se mluví o českém kulturním exportu. I proto mám velkou radost, že se studiu daří i po finanční stránce. Jakub Dvorský se nedávno pochlubil, že studio v tržbách za rok 2020 dosáhlo na 106 milionů korun, jako čistý zisk vykázalo 34,5 milionu.
Hry od Amanity mají nespornou výhodu v tom, že nestárnou. Animace a malovaná grafika jsou zkrátka nadčasové, studio se tak i po letech může spolehnout na to, že se bude stále prodávat i 12 let staré Machinarium. Navýšit tržby se však podařilo především díky službě Apple Arcade, kde zabodovali perfektní Creaks a také originální Pilgrims.
Tituly z produkce Amanity mají i několik dalších společných znaků, jedním z nich je jakýsi univerzální půvab, který musí potěšit snad každého. Byl jsem tedy zvědav, jak mezi ně zapadne Happy Game, ta totiž naopak vzbuzuje spíše rozpaky a znechucení. Něco takového ale samozřejmě může taktéž dobře fungovat. Jak to tedy dopadlo?
NOČNÍ MŮRY Z HLAVY JAROMÍRA PLACHÉHO
Hlavním hrdinou je pobledlý klučina, který se zrovna chystá na kutě. Jakmile se mu ale podaří usnout, začnou se dít sakra divné věci. A protože se ocitáme v říši snů, je naprosto jasné, že se zde může stát prakticky cokoliv. Jednak přestávají platit všechny fyzikální zákony, jednak se kolem začínají komíhat vskutku zvláštní bytosti. A je to tady, noční můra jak vyšitá.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Doporučená cena: zhruba 13 dolarů
- Základní herní doba: 2 hodiny
- Faktor znovuhratelnosti: Nízký
- Riziko rozvoje duševního onemocnění: Vysoké
- Věkové doporučení: Podle ESRB je hra vhodná až od 13 let
- Dojde i na happy end? Ano… Nebo ne?
Když jsem v únoru zkoušel demoverzi, nebyl jsem úplně přesvědčený celkovou stylizací a náladou celé hry. Vlastně jsem si nebyl jistý tím, o co se autor snaží. Má mě Happy Game děsit? Má ve mě vzbudit znechucení? Nebo tu snad jde o nějaký perverzní humor? K hraní jsem tedy přizval přítelkyni, na které jsem si emoce ověřil. A musím konstatovat, že malovaný horor zvládá doručit od všeho něco.
Nejprve jsem si vyslechl komentář “jé, to je hezký,” plynule jsme se přesunuli ke znechucenému “NO FUJ,” načež následoval povzdech “NO TO JE STRAŠNÝ!” A já jsem se do toho několikrát od srdce zasmál, třeba když zlotřilý smajlík aku vrtačkou provrtával pestrobarevného zajíce. Podobných značně morbidních bizarností je zde mnohem víc, slovo bizarní zde ale platí spíše jako kompliment.
Happy Game je vlastně pořádně kontroverzní záležitost. Před Jaromírem musím smeknout už jen za to, že našel odvahu něco takového vůbec pustit mezi lidi. V jedné ze scén například musíte bezbranné mravence zaživa napichovat na bodec, asi jako když napichujete kuřecí maso během přípravy domácích špízů. Nejspíš sami uznáte, že se podobné věci ve hrách často nevídají. V poslední části klučinu doprovází veselé psisko, opravdu jsem měl velké obavy o jeho zdraví, vlastně jsem ani nevěřil, že má nějakou šanci dožít se šťastného konce. Happy Game mi v mnoha ohledech připomněla “pohádku” Happy Tree Friends, tam totiž o brutální výjevy také nebyla nouze. Ale střihnout si něco takového v roce 2021, to už chce kuráž.