V herním vývoji se každá koruna obrací třikrát – s Jakubem Hamarim o herním testingu, práci v herní branži a průmyslu jako takovém | Kapitola 3
Seznam kapitol
Rozporuplné vydání Cyberpunku v prosinci minulého roku vyvolalo (nejen) v herních kuloárech poměrně vášnivé diskuse ohledně neuspokojivého technického stavu dnešních her. Při hledání viníků pak spočinuly prsty mnohých i na herních testerech. Co pojem „herní testing“ rámcově obnáší jsem se již pokoušel objasnit ve shrnovacím článku – cítil jsem však, že k opravdové analýze situace bude potřeba člověka tzv. „od fochu“. Obrátil jsem se tedy na Jakuba Hamariho, který po mnohaleté praxi v softwarovém testingu v současnosti zastává pozici technického designéra na velmi úspěšném projektu Vigor v českém studiu Bohemia Interactive. Jakub mě v brněnském sídle „Bohemky“ mimo skvělé horké čokolády uvítal i ve své typicky ukecané náladě, čímž jsme položili základ pravděpodobně nejdelšímu rozhovoru, který jste kdy četli. Jak opravdu vypadá práce herního testera, jací lidi pracují v herním průmyslu a co si Jakub myslí o filmech Zdeňka Trošky? To a mnohem více se dozvíte na následujících řádcích…
Máš nějaký tip pro lidi, kteří o práci v herním průmyslu reálně uvažují?
Je potřeba do toho skočit, vyzkoušet nějaký ten pohovor, zjistit, jestli to v sobě máš, nebo ne. V herním vývoji se každá koruna obrací třikrát – a oni se budou ptát a budou zjišťovat, co nabídneš. Potřebujeme lidi, kteří mají srdce, vůli a budou na sobě pořád makat. Tak ukaž, že to máš a ono to nějak půjde.
„V herním vývoji se každá koruna obrací třikrát“ – dovedeš ze své pozice vysvětlit, proč tomu tak je? Pohled na finanční výsledky spousty větších herních studií naznačuje, že průmysl sám o sobě dovede generovat neskutečné částky…
Když dám za příklad třeba banku, tak tam existuje jistota, že příjmy proudí i z jiných odvětví než IT. Stejná situace se bude týkat spousty firem – supermarket potřebuje kvalitní IT infrastrukturu, ale jeho hlavní příjmy jsou závislé na jiné činnosti. Herní studio má v drtivé většině případů příjmy jenom z her. Hra musí fungovat, a to je velká zátěž pro rozpočet. Kritický je čas. Nastavíš datum vydání a když bude všechno dobré, hru v to datum uvidíme. Ale všichni jsme mnohokrát zažili odklad nějaké hry, což jsou, jak rád říká Donald Trump, „miliardy, miliardy a miliardy.“ V takových případech se peníze ztrácí neuvěřitelně rychle. Herní programátoři berou zlomek toho, kolik by brali v některých nadnárodních korporacích, ale stejně jsou to obrovské částky. A když máš takových vývojářů ve firmě stovky, tak se to rychle násobí.
V herním vývoji navíc potřebuješ opravdu našlapaný hardware, a potřebuješ ho hodně. Musíš platit licence na software, nad kterými mohou nadnárodní korporace jenom mávnout rukou – jenže pro nás je to dost zásadní položka. Peníze máme teď, ale v jakémkoliv okamžiku musíš počítat s tím, že se něco podělá. Tyto prostředky mohou do nějakého projektu zahučet hned příští kvartál. Proto jsou herní firmy velmi opatrné na peníze. V herním průmyslu platíš a do velké míry jsi i placený tím srdcem – možností dělat něco, co miluješ. A to už je každého věc. Jestli miluješ tvorbu her, nebudeš šťastný při vytváření fakturačního softwaru. Jestli rád děláš fakturační software, nebudeš spokojený s penězi a nebude se ti líbit způsob vedení práce na herním projektu. Herní byznys je drahý byznys a kýženou finanční stabilitu má málokdo, i když se podíváme na opravdu velké firmy. Vidíme to dnes a denně – i AAA herní studia stoupají a padají. A někdy stačí pouhý jeden přešlap, protože hráči neodpouštějí.
Můžeš udělat nejlepší hru na světě, ale když naštveš herní komunitu? Nikdo to neuvidí…
Narážíš na Cyberpunk?
Ano, protože jsem upřímně celkem překvapený, že se tak rychle zaplatil. Krásně ukazuje, jak tento byznys pracuje na lásce k produktu a víře hráčů. A také víře nás vývojářů. My věříme, že hru je potřeba odložit, abychom dodali, co jsme slíbili, aby z ní hráči měli radost. Můžeš totiž udělat nejlepší hru na světě, ale když naštveš herní komunitu? Nikdo to neuvidí. Dostaneš hezké skóre v recenzích a upadneš v zapomnění.
Je potřeba milovat to, co děláš, a musíš si být plně vědom toho, že vztah s komunitou je velmi křehký. Je nutné ten vztah vzájemně upevňovat, utvrzovat a jít si vzájemně v ústrety. Tedy hráči samozřejmě nemusí, jsou to jejich prachy a jejich čas (smích). Ale já jsem ten, kdo chce, aby byli hráči a komunita šťastní. Mám nepokrytou radost, když si tu hru někdo stáhne, nebo když si v ní koupí nějakou drobnost. A když si někdo koupí plnotučnou „placku“, strčí ji do konzole a všechno šlape, jak má, tak vím, že vývojáři budou zaplacení. A to je super. Ale ano, finance jsou v herním průmyslu obrovské téma, nikdy nejsou jisté.
Věříš u financování herních firem v sílu státních dotací?
To je v české developerské komunitě velká diskuse. Premiér Babiš byl v Krakově s lídry Visegrádské čtyřky a tam se mluvilo o tom, že český herní vývoj je špička. To si samozřejmě myslím taky, ale jedná se o šikmou plochu. Sám bych nerad viděl, aby se lily peníze do herního vývoje, který by zaštiťoval například hazardní hry na automatech nebo mobilních telefonech. Bylo by to herní studio? Ano. Dosáhlo by na dotace? Ano. Bohužel jsem velice skeptický k tomu, že by naše orgány toto podchytily. Je to vlastně stejné jako podpora Troškových filmů, také na ně dostává dotace. A chceme ekvivalent Troškových filmů mezi českými hrami? Já třeba ne. Nemyslím si, že by peníze daňových poplatníků měly jít na takto „kvalitní“ produkty. Teď se to neděje, takže můžeme jenom spekulovat.
Taky by to mohlo dopadnout jako ve Velké Británii, kde dotace a daňové úlevy využívá hlavně gigantický Rockstar…
Britové jsou hodně pokrokoví, kromě dotací i v herních odborech. A třeba i Bernie Sanders v USA volal po tom, aby se vývojáři semknuli do odborů. Na západě se formují zajímavé myšlenky, které jsme zde třeba ještě neotevřeli, nebo jsou úplně tabuizované. Přeci jen – ještě nedávno jsme řešili, jak do téhle republiky sehnat hardware v takovém počtu, abychom vůbec měli možnost dělat kvalitní hry.
Pokud jsou dotace smysluplně nastavené, smysluplně podchycené a hráči pak dostanou smysluplný produkt, tak je to super. Tím spíš, pokud si je hráči sami zafinancují třeba z nějakého fondu kultury. Do kterého přispějí tím, že si občas koupí lístky do kina. Třeba na Troškův film.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
