Maelstrom

Když se před lety objevila realtime strategie Perimeter od tehdy málo známého ruského studia KDV Games, byla jako blesk z čistého nebe. Vpravdě originální, graficky přitažlivá, po všech stránkách propracovaná hra si získala přízeň herních recenzentů i hráčů. Ti všichni netrpělivě očekávali nový výtvor stejné partičky lidí, který sliboval pokračovat v zavedeném standardu kvality.

Jenže ouha. Za těch pár let jako by se KDV Games úplně proměnili. Nebo za to může vydavatel v podobě Codemasters? Kdo ví. Jisté je, že cokoliv dobrého byste náhodou od Maelstromu čekali, můžete rovnou hned teď zapomenout. Maelstrom má totiž všechny rysy skutečně "ruské" hry v tom ne právě pozitivním smyslu slova.

Absolut 2050

Děj hry je zasazen do roku 2050, kdy proti sobě stojí na zdevastované Zemi tři strany. The Remnant, úvodní a nejjednodušší, prakticky zcela bezbarvá frakce bez jakéhokoliv kouzla osobitosti, se vás pokusí do hry vtáhnout. Po prvních pár minutách zjistíte, že hrát za tuhletu partu je jako dívat se na špatně nadabovanou ruskou telenovelu a při tom snít o hraní StarCrafta. Naprosto bezduché animačky se pokoušejí vytvářet rádobytvrďácké hlášky, které ovšem nedopadají na úrodnou půdu a spíše než cokoliv jiného vyvolávají smích.

Samotné hraní pak připomíná první realtime strategie z poloviny 90. let, a to ještě ty hodně špatné. Nejspíš jako poctu Chrisu Taylorovi dali vývojáři hráčům možnost odzoomovat až na opravdu velkou vzdálenost (nicméně stále nesrovnatelnou se Supreme Commanderem), ale jaksi zapomněli, že tam někde dole jsou jednotky, které by rád hráč ovládal, nebo alespoň matně viděl. Co na tom, že si lze na druhou stranu přiblížit až na detail obličeje každého vojáčka - když je jeho textura ohyzdná jako noční šlápota

Největší zábava ale začíná v okamžiku, kdy své vojáky někam pošlete (myšleno na herní mapě). Nejenže jednotky nedokážou najít cestu na už tak dost jednoduchých a lineárních mapách, ve kterých jsou obvykle vyznačeny cesty jako na rallye, ale navíc zůstává například část skupiny stát na místě anebo se vypraví někam úplně jinam! Jak máte takhle vést bitvu, neřku-li válku? Ani umělá inteligence protivníka na tom není o moc lépe, ale ten se ani nějak zvlášť projevovat nemusí. Většina misí totiž spočívá v tom, že skupinku jednotek převedete z místa A do místa B, následně C a D a E, a tak dále třeba až do konce abecedy. Vypadá to jednoduše, ale vzhledem k výše zmíněným problémům se zadáváním příkazů je i tenhle zdánlivě triviální úkol často doslova během přes překážky.

Třikrát a dost

Součástí hry je samozřejmě také budování základny. V případě první frakce je stejně nudné jako všechno ostatní týkající se The Remnants - až na tu maličkost, že dokáží teraformovat okolní terén. Naštěstí jsou tu ale ještě dvě další frakce, totiž robotičtí Ascension a cizáci Ha-Genti, které alespoň částečně zabraňují tomu, aby Maelstrom upadl do hlubin hanby a zapomnění. Hrát za každou z frakcí je totiž velmi odlišné, a tak alespoň trochu naplňující. Ascension například dokáží přeměňovat jednotky v budovy, Hai-Genti zase z vody produkují zabijácký mutagen (asi vzpomínka na aktuálně znovu vycházející Želvy ninja). Jak je dnes příjemným zvykem, každá strana má své hrdinské jednotky, o které je lépe nepřicházet, protože to znamená konec každé mise. Zároveň je lépe je neposlouchat, přeskakovat animačky a vůbec se do příběhu nějak příliš neponořovat.

Jenže co vám zbývá, když na vás vývojáři brzy po první misi vychrlí zcela nečekané překvapení: 3rd person střílečku. Chabou, dementní, zcela neovladatelnou akci viděnou z pohledu třetí osoby, tedy některého z hrdinů vaší frakce. Pokud vás do té doby Maelstrom znechutit nestačil, tak tohle zaručeně zabere. Vývojáři asi chtěli být zase jednou originální, ale bohužel ani tohle nedotáhli do konce a zůstali kdesi na půli cesty. Bývalo by bylo lepší od téhle tupé vložky zcela upustit - a věnovat se alespoň o trochu víc strategické části.

Bitvy s více jednotkami, to je "zábava" sama o sobě. Jak už jsem naznačil, inteligence jednotek není nijak zvlášť valná, a tak je každá bitva takovým malým chaotickým divadélkem, které se asi nejvíce podobá včelímu tanci. Jednotky všelijak krouží po bitevním poli, natřásají se, zlehýnka oťukávají protivníka, sem tam vystřelí a následně umírají. Ještě že můžete alespoň nastavit způsob chování - agresivní, defenzivní, neutrální. Ale počkejte, to už jsem někde viděl... áno, přes deseti lety v Dark Reign?

Zachraň se kdo multiplayer!

Připadá vám už teď Maelstrom jako doopravdy strašná hra, která vám nedává důvod si ji zahrát, natožpak koupit? Přidejte k tomu naprosto příšerné ozvučení, které vám bude trhat uši jak dabingem, tak především nepříčetným tichem v okamžicích, kdy všechny jednotky na někoho střílejí a na obrazovce vše vybuchuje. V takových chvílích jsem v duchu děkoval i mé obludné DVD mechanice za to, že vydává alespoň nějaké zvuky.

A ne, na Maelstrom není radost se ani dívat, narozdíl třeba od právě vycházejícího Command & Conquer 3. Modely jsou hrubé, textury zastaralé, detaily minimální, efekty pražádné. Co to ti lidé v Codemasters pustili ven za obludu? Pravdou však je, že hra má multiplayer. A ten by se, s příhlédnutím k velmi odlišným způsobům hraní za každou ze stran a s odhlédnutím od příšerného ovládání a chabé umělé inteligence, dal, ještě s trochou schovívavosti, považovat za alespoň trochu kladnou vlastnosti téhle hry. Jenže, kdo se na to má dívat, když se stokrát lépe, akčněji a výživněji hraje přes deset let stará Total Annihilation? Nebo třeba Warcraft 3, Warhammer: Dawn of War, Star Wars: Empire at War, Codename: Panzers, Faces of War a vlastně většina realtime strategií, které za posledních pár lety vyšly.