The Tomorrow War

Příznivci vesmírných simulátorů dnes nepatří k nejšťastnějším hráčům. Prastarý a dříve oblíbený žánr není zrovna „in“. Velcí vývojáři ho víceméně opomíjejí kvůli nízké rentabilitě a prodejnosti. Proto musíme vzít zavděk i budgetovými tituly třeba z Ruska. Vesmírnou bídu dobře dokumentoval Petr Poláček v článku Diagnóza: Vesmírný dobrodruh. Přestože je to text starý téměř rok, nabízí základní vhled do prostředí vesmírných simulací, které od loňského ledna nebylo obohaceno žádným zásadním titulem. Pro fanoušky nezávislé scény ještě připomeňme téma Vzhůru do vesmíru, jež se simulacemi zabývá mezi freewarem. Přelomovou peckou se nestane bohužel ani Tomorrow War, který je předělávkou v Rusku úspěšné simulace Zavtra vojna pro západní trh. Čekalo se dlouho, vždyť gamesa slibující například výkonný engine byla ohlášena již v roce 2006. Po mnoha odkladech, které postihly více projektů ze stáje ruské společnosti 1C, vychází až v samém závěru dubna roku 2009.

Kadete, do boje!

V kůži jednoho obyčejného mladíka se zájmem o pilotování vesmírných korábů se ocitáte ve 27. století. Přestože na Zemi vládne zrovna mír, zúčastníte se mnoha bitev - ať už s obyčejnými vesmírnými piráty, nebo jako následek nevraživosti mezi dvěma hlavními stranami. Těmi je Zemské Impérium a Konkordie, která si šikovně rozšířila populaci klonováním svých obyvatel. Obě frakce sice podepsaly mír, nepřátelství ale trvá stále. Příběh je z dílny Alexandra Zoricha, jehož u nás znají snad jen největší sci-fi fanoušci. Jde o pseudonym dua spisovatelů původem z ukrajinského Charkova - Yana Botsmana a Dmitrye Gordevskyho, kteří se v Rusku těší mimořádné popularitě. Vytvořili již 18 publikací.

Celkem propracovaný příběh bohužel přímo ve hře selhává. A to pravděpodobně hlavně kvůli slabému překladu z ruského originálu. Děj se dále posunuje převážně při vašem pobytu na základně mezi jednotlivými misemi, kde se můžete celkem svobodně pohybovat a diskutovat s jednotlivými postavami třeba právě u panáka zmiňovaného karlovarského pokladu. Nechybí ani cutscény. Bohužel, velké množství charakterů je nadabováno hodně slabounce. Výrokům v jejich podání je těžké uvěřit, navíc postavy a jejich animace vypadají poněkud nepřirozeně, takže výsledný dojem je mizerný. Textový přepis dialogů v horní části obrazovky běží zpožděně, texty jsou odfláklé a tu a tam se objeví místo anglických slovíček pouhá změť nesrozumitelných znaků vzniklá asi nedokončenou transkripcí z azbuky. U dialogů vás to jen přesvědčí o jisté neprofesionalitě, při zadávání úkolů to ale vytočí i klidné povahy. Není nic horšího, než když nevíte, co přesně máte dělat, a čekáte na jakoukoli nápovědu. A ona nepřichází…

Ach, ty textury!

Neprofesionalitu odhaluje i technické zpracování, které je pro budgetovky typické – laciné chyby kazí celkový dojem. Ano, grafika na první pohled nevypadá špatně, avšak dolů ji sráží mnoho špatných textur. V některých momentech se ošklivě prolínají. Když uvidíte splynout dva vesmírné koráby, tak si jistě o vývojářích nepomyslíte nic hezkého. Rovněž výbuchy jsou trochu umělé a to hlavně zblízka, kdy lze pozorovat detaily. Jinak je samotný vesmír sympatickým místem na průzkum. Zvláště planety působí monstrózním dojmem. Když si zvolíte pohled třetí osoby a sledujete, jak se vaše loď ladně přibližuje k některé z planetek, či jak se vyhýbá asteroidům, budete spokojeni. Celkově grafika rozhodně nepatří k aktuální špičce, není ale ani nijak odpuzující (odmyslíme-li zmiňované textury a animace postav). Pozitivní je hudební doprovod, který přináší celkem dynamické skladby, jež se k vesmírné simulaci báječně hodí.

Nůůůůůdááááááá!

Autoři připravili celkem 34 misí umožňujících i drobnou nelinearitu, kdy další vývoj závisí na vašich rozhodnutích. Postavy vás mohou také zaúkolovat. Pak si přijdete na nějaký ten dukát a následně i obohatíte svůj zbrojní arzenál. Lze ho solidně rozšířit a pak vhodně využít ve velkých bitvách i drobných přestřelkách. Kámen úrazu hratelnosti je jinde. Je dosti nevyvážená a ani zdaleka nenaplňuje slibný potenciál. Obyčejná mise totiž zpravidla znamená tuze dlouhý let, kdy jen se zapnutým autopilotem koukáte po okolí, abyste pak chvíli stříleli a zase tupě letěli zpátky. Přelety ve vesmíru trvají nepříjemně dlouho (zde se k realitě asi moc přiblížit nechceme), často déle než samotná akce. Že jsou bitvy zvládnuty velmi dobře, je pak k ničemu. V dnešní uspěchané době snad nikoho nemůže bavit se dlouho plácat k místu akce, aby si párkrát vystřelil a zase odletěl. Škoda, založit hru více na dobře zvládnutých bitvách mohl být klíč k úspěchu. Jinak vás vedle přestřelek neminou i jiné úkoly, třeba na asteroidech těžit minerály nebo převážet pasažéry z jedné lodi ke druhé. Bohužel, otravné přelety jsou všude. Herní doba je tak dlouhá, jenže z půlky je naplněná nudou, kdy si můžete klidně číst noviny nebo se dloubat v nose.

Zkažená hratelnost zamrzí o to víc, že ovládání lodě je zvládnuto velmi dobře. Osvojit si použití mnoha kláves není nikterak jednoduché, avšak na to jsou fanoušci podobných her zvyklí a nebude jim to činit větší problém. Loď poslouchá, přičemž si lze vybrat i jeden z trojice módů. Potěší i fakt, že si zapilotujete v mnoha různých strojích. Mise probíhají na vlastní pěst (obvykle si můžete dělat skutečně, co chcete, letět si, kam chcete, přistávat si, kde chcete, i střílet si, na co chcete, a rovněž ukládat, kdy chcete) ale i ve spolupráci s dalšími piloty, jejichž inteligence není špatná. Bitvy s mnoha hráči mají grády a náboj. Znovu však zopakuji, že mají málo prostoru na úkor zbytečné autopilotové nudy a nezvládnuté příběhové matlanice na základnách, což je fakt, který hru strhává do propasti.

Chceme alespoň pizzu, ne gumový rohlík!

V závěrečném hodnocení si pomožme příměrem Petra Poláčka ze zmiňovaného článku Diagnóza: Vesmírný dobrodruh. The Tomorrow War není shnilé jablíčko z dědečkova kompostu, ani specialita šéfkuchaře michelinské restaurace, nýbrž dva dny starý gumový rohlík. V absolutní nouzi bodne, jinak není žádný důvod, proč ho jíst. Škoda, stačilo doladit několik hlavních věcí a mohlo jít alespoň o čerstvé pečivo. Autoři už teď rohlík strkají do trouby a snaží se ho rozpéct. V očekávání je totiž datadisk Factor K. Kdyby hratelnost více vyvážil, mohl by přinést radost do zbědovaných očí vesmírného cestovatele.