Cortex Command - první dojmy

Zdá se vám označení fenomén pro Cortex Command jako přehnané? Pokusím se vás přesvědčit o opaku. Tato hra je ve vývoji již neuvěřitelných osm let, stala se finalistou letošního ročníku Independent Games Festivalu v kategorii Technical Excellence a získala obrovskou řadu zmínek nejen na nezávislých blozích, ale i ve velkých herních médiích. Web IndieGames.com ji v dubnu loňského roku vyhlásil hrou měsíce, což může působit trochu paradoxně: i dnes je Cortex Command daleko od dokončení, tak jak mohl podobné ocenění získat téměř 12 měsíců zpátky? Inu, důvodem rozhodně nemusela být slabá konkurence. Cortex Command je totiž projekt natolik pozoruhodný, že kdykoliv se okolo něj začne dít něco nového, mají hráči důvod k radosti. Jak už bylo řečeno, pořád jde o rozpracovaný titul, nicméně s každým novým vydáním se stává stále zajímavějším. I proto si autoři z Data Realms mohli dovolit prodávat již jeho rozpracovanou verzi, což je vskutku nevídaný krok. Ale zřejmě ne unáhlený – fanouškovská základna CC je natolik silná, že nějaké peníze na účet tvůrců již jistě ráda obětovala. Nám se dostala do rukou hratelná verze aktuálního buildu 22, a tak vám můžeme přinést první dojmy.

Čím je tedy Cortex Command tolik výjimečný? Třeba již žánrovým pojetím. Těžko ho řadit do některé ze známých škatulek – jedná se o mix několika žánrů, přičemž nejblíže má k Worms, Lieru či Soldatu. Jde o směsici plošinovky a strategie, kde se utkávají dva týmy jednotek. Hráč se zhostí ovládání „mozku“, který řídí všechny ostatní jednotky jednoho týmu – vojáky, tanky, výsadkové lodě atd. Tyto své „prodloužené ruce“ si může dokupovat za peníze, které mu přibývají na konto těžením surovin. Není tak těžké domyslet si, co je klíčem k úspěchu: kdo zvládne co nejlépe manipulaci s větším množstvím jednotek, bude ovládat více surovin a povede si lépe v přestřelkách s nepřítelem, zvítězí.

Ať žijí živí

Ptáte se: není toho na jednoho hráče příliš? Ano, může to tak působit. Proto lze k multiplayeru, který je jádrem zábavy CC, přizvat až tři další spoluhráče (bohužel jen na jednom počítači s využitím splitscreenu) a bojovat buď po jejich boku proti umělé inteligenci, nebo se utkat mezi sebou navzájem. Náboj bitev v CC je při hře se živými spoluhráči logicky největší. Více lidí má lepší možnost zvládnout divoké tempo hry, což se zdaleka nedá říct o umělé inteligenci. Tu lze využít jak k pomoci při ovládání vlastních jednotek, tak jako soupeře pro bitvu. V obou případech však vyvolá její kvalita zklamání: umělá inteligence jedná spíše sebedestruktivně, než aby nepříteli nějakým způsobem zatopila. Pokud se jí nepovede zmasakrovat vlastní jednotky cestou na místo určení, dokončí práci při samotné přestřelce, kde je při kooperaci s dalšími spolubojovníky mnohem nebezpečnější pro ně než pro nepřítele. V tomto ohledu Cortex Command ztrácí, ovšem je třeba mít na vědomí, že práce na umělé inteligenci neustále probíhají a do vydání finální verze se její úroveň ještě může zlepšit.

Problémy s AI by tak teoreticky mohl zachraňovat singleplayer, ale i v něm je pár zádrhelů. Na kampani, která má být v budoucnu plnohodnotnou součástí hry, ještě zbývá udělat velký kus práce, jelikož zatím je kromě tutoriálového levelu hotová jen jedna další úroveň. Další problém představuje opět umělá inteligence – můžete zkusit splnit úroveň na vlastní pěst, ale nebude to nic jednoduchého. Zapojení AI, z důvodů uvedených výše, však situaci prospěje jen někdy. A to je škoda, protože jinak má singleplayerová kampaň slušný potenciál. Úrovně jsou designově dobře navržené, dostatečně obtížné a hlavně – což platí pro celou hru – přestřelky s nepřáteli v nich představují vynikající zábavu. Se soupeřem máte při soubojích téměř stejnou šanci na úspěch: pokud jeden voják trefí druhého do hlavy, je konec – v CC se na superhrdiny nehraje. To dělá z každého souboje zajímavou výzvu, kterou ještě umocňuje „odměna“ v případě úspěchu. Správnou trefou lze totiž třeba nepříteli zničit zbraň (a pokud zrovna nese v ruce bombu, nadělá to pořádnou neplechu), ustřelit mu ruku, nohu či jinou část těla, což hra reflektuje velice přesnými animacemi. Nijak se při pohledu na krev nevyžívám, ovšem za realistické zpracování fyziky živých těl je třeba před autory smeknout.

Podívaná, jež se jen tak nevidí

A vůbec: technická stránka je další oblast, ve které Cortex Command exceluje. Za neuvěřitelně detailní grafiku, vynikající animace (vypadávání zásobníků při přebíjení budiž jen třešničkou na dortu) a kvalitní ozvučení (i podle sluchu poznáte, jestli se zrovna střílí z pistolí nebo z kalašnikovů) by si hra ocenění na IGF pravděpodobně zasloužila. Podobně hezké tituly aby dnes člověk pohledal – a klidně by mi stačilo se krásně zpracovanou krajinou jen chvíli procházet. To ale tvůrci hráči příliš často neumožní: tady se bojuje.

Hra je sice ještě z velké části nedokončená, nicméně poskytuje již mnoho možností, jak si ji můžete vylepšit po svém. Již nyní je k dispozici několik editorů, v nichž lze vytvářet nové mapy, úrovně, jednotky či manipulovat s těmi stávajícími. Možností je mnoho a hráče určitě potěší, že se tu mohou uplatnit jak ti, jež s modifikacemi příliš zkušeností nemají, tak i dovednější tvůrci, kteří mohou upravovat obsah výraznějším způsobem.

Čekali jsme dlouho… a ještě si počkáme

Ve chvílích, kdy Cortex Command funguje, jak má, kdy hrajete dokončenou misi, bojujete po boku živých spoluhráčů či řešíte úroveň na vlastní pěst, jde o vynikající záležitost. Jakmile vám však spolubojovník cestou k nepříteli sežehne vašeho vojáka či výsadkový modul s posilami cestou zpět rozmáčkne nešikovným manévrem právě vyložené jednotky, budete hru proklínat. Naštěstí lze v tomto případě zatnout zuby a uvědomit si, že jde pouze o pracovní verzi. To čekání bude těžké, ale pokud se autorům podaří vychytat většinu chyb a především zlepšit kvalitu umělé inteligence, uzavře se nekonečný vývoj Cortex Commandu vydáním jedinečné hry.