Sejměte je všechny!

Dvě hry, v nichž budete nepřátele kosit po stovkách, obě jsou šílené, obě mají kooperativní multiplayer a přesto je každá jiná – která je lepší?

All Zombies Must Die!

Zdá se, že dnešní doba diktuje dělat z obživlých mrtvol vtipná, naivní stvoření, která se okolo vás roztomilé motají a čekají, až do nich vyprázdníte obě hlavně své upilované brokovnice. Otázkou je, zda likvidace něčeho takového může být ještě zábavná, a vývojáři z Double Six Games si myslí, že ano.

Připravili pro vás tedy „kooperativní“ zombie rubanici, která se snaží vás odzbrojit nejen vtipem, ale i RPG elementy a nakonec s přivřením očí i nadměrnou porcí akce. Hlavní hrdinové se v ní ocitnout v městě Deadhill, které je z nějakého důvodu zamořené nemrtvými, a jejich hlavním úkolem je dostat se z něj ven – pokud možno živí. V případě AZMD! to znamená plnit nejrůznější, mnohdy naprosto pochybné úkoly – ex hlavního hrdiny například odmítá spolupracovat, dokud jí nedonesete ztracený mobil; karanténní systém města vás nepustí z jedné do druhé části, dokud pro něj nevykonáte nějakou službu a tak dále.

Onu poťouchlost samozřejmě doplňuje celkové ladění titulu, který se ani náhodou nesnaží tvářit vážně a zachází tak daleko, že jeden hrdina dokonce ví, že je součástí hry a podle toho se také chová. Úroveň jednotlivých vtípků je značně kolísavá, přičemž bohužel většinu času strávíte spíše nezaujatí, protože ač ne obsahově, formálně se začnou velmi rychle opakovat.

Což se bohužel dá říct i o hře jako takové. Po prvních dvaceti minutách už vás zkrátka jen tak něčím nepřekvapí. Je sice pravda, že RPG systém jí přidává na zajímavosti stejně tak jako různé zbraně a craftovací systém, nicméně veškerá rozmanitost se ztrácí v moři nemrtvých. Mrtvoly neustále a neuspořádaně vylézají ze země v takových počtech, že stačí se chvilku motat na jednom místě a najednou stojíte proti hordě. Což samozřejmě zprvu nevadí, ale jakmile pomine prvotní okouzlení, stanou se mrtváci pouhou překážkou ve vaší cestě, která se stále obnovuje, a to tak rychle, až vás to začne otravovat.

S kosením houfů by vám čistě teoreticky měli pomoct spoluhráči, ale hra překvapivě postrádá online multiplayer, takže zda si zahrajete onu zmíněnou kooperaci, závisí na tom, jestli máte sourozence, nebo někoho v dnešní době dokážete přesvědčit, že by stálo za to zajít si to k vám zahrát.

Nic to ale nemění na faktu, že na kolena sráží All Zombies Must Die! repetivnost, která je u hry podobného ražení jednoduše zkázonosná. I přes vtípky a RPG prvky si tak nemůže odnést lepší jak lehounce nadprůměrné hodnocení.

Hodnocení: 6/10

Shoot Many Robots

Samozřejmě jakmile už vás nebaví likvidovat hordy nemrtvých, co může být lepšího, než vyrazit na hon robotů. V případě Shoot Many Robots se ho dočkáte a i když v jádru jsou si s výše recenzovanou zombárnou podobné, k zabíjení plecháčů přistoupili autoři ze studia Demiurge trochu jinak – upřímně.

Jednoduše řečeno si na nic nehrají a jak už jejich název napovídá, prostě vás nechají střílet, do hromady plechu (i když místy docela úchylně). Nemají potřebu zkoušet vás bavit hloupými vtípky nebo kdovíjak sofistikovaným RPG systémem. Jednoduše vzali primitivní koncept a postavili ho tak, aby byl zábavný.

V SMR se ocitnete v roli jednoho ze čtyř amerických vidláků, kteří se vedle vyprazdňování flašek od piva jednoho dne rozhodnou jít střílet roboty, kterými je jejich svět z nějakého důvodu zamořený. Nasednou do karavanu a vyrazí. Takhle jednoduše... a když se nad tím zamyslíte, proč vlastně ne. Arkádová vyvražďovačka nepotřebuje složitý příběh a když to vezmeme kolem a kolem, vlastně nepotřebuje příběh vůbec – hlavně musí bavit.

Podobně jako AZMD! i SMR na vás bude chrlit nedozírná množství nepřátel, ale z jejich likvidace budete mít daleko lepší pocit. Exploze, stříkání černé robotické krve, řinčení součástek, to vše a ještě mnohem více dělá ze zdejšího střílení vyloženě odměňující zážitek, který se samozřejmě ještě prohlubuje, čím dál do hry proniknete. Přesily začnou být silnější, zbraně, které si pořídíte z obrovského inventáře obchodu (podobně jako oblečení) ničivější, vaše postava poroste po úrovních a s ní i její vražednost... Na monitorech se vám zkrátka budou odehrávat stále větší a výživnější jatka.

Tedy až do té doby (zhruba polovina hry), kdy se začne opakovat prostředí, bossové i nepřátelé. Kdybyste náhodou do té doby hráli sami, v ten okamžik by bylo záhodno pozvat si až tři známé a veškerou výše popsanou akci několikrát umocnit. Možností, jak si „nastavit“ vaši postavu prostřednictvím nejrůznějšího vybavení je totiž tolik, že to dokáže na malou chvíli přebít i fakt, že hra už nějakou dobu recykluje sama sebe.

Pak si ale uvědomíte, že už dlouho zabíjíte stále dokolečka ty samé nepřátele i bossy a veškerá zaujatost, nebo radost ze hry víceméně vyprchá. Což je rozhodně škoda. Možná kdyby autoři ubrali pár desítek zbraní a více se snažili nějak ozvláštnit hratelnost, udělali by lépe. Každopádně to nic nemění na faktu, že pokud toužíte po zběsilé zábavné jednohubce, možná byste měli vyrazit na lov robotů.

Hodnocení: 7/10