Jmenuji se Morris a zebou mě nohy, ruce… vlastně celé tělo. Drobně sněží. Slyším štěkot rozdrážděných vlčáků. Někdo mi dal herdu do zad a mluvil u toho německy. No, spíš nadával. Mám na sobě pruhovaný mundúr, stejně jako desítky dalších „spolucestujících“, se kterými jsem právě vystoupil z dobytčího vagonu. Koridorem lemovaným ostnaným drátem nás ženou k dřevěných barákům. Je rok 1941 a skončil jsem v německém zajateckém táboře Stalag Luft III. Skončil jsem hodně špatně...

• Screenshoty
  Screenshoty

Předchozí Další

Další

Předchozí

Na rozdíl od ostatních ale nezvracím úzkostí. Nejsem totiž obyčejný vězeň. Jsem cestovatel z dvaadvacátého století, který se jen při své misi do minulosti připletl k události, se kterou nepočítal. Tuším, že mi zanedlouho pomůže můj parťák agent Dexter. Společně se prostřílíme ven a pak zmízíme zpět v časoprostoru. Věřím mu.

Na Římany s plamenometem.

My dva jsme posíláni zasahovat do minulosti proto, aby její historická správnost paradoxně zůstala neporušena. Nechápete, že? V naší době jistá společnost Kronotek vlastní know-how na cestování časem a vznikl problém. Její zakladatel a ochránce historické přesnosti doktor Koell zmizel a konkureční skupina známá jako Opozice začala podnikat výpravy do minulosti na vlastní pěst s chtíčem po jistých dějinných změnách. Kdoví, co vlastně tihle novodobí nájezdníci sledují. Mají obhajitelné důvody? Každopádně je třeba uchránit několik klíčových historických postav, které v našem zájmu mají přežít a v očích Opozice nikoliv. V nebezpečí je především kapitán Welsh z amerického občanského konfliktu a armádní důstojník Petrovič z linie první světové války. Proč zrovna tito dva? Zatím nevím. A co je vlastně Kronotek? I tady trochu tápu. Tahle organizace je sice „mojí současností“, ale možná to není celá pravda. V těch časových smyčkách, ve kterých se s parťákem neustále plácáme, je Kronotek možná také již součástí historie. Akorát z pohledu někoho jiného… Z pohledu Opozice?

Bitva na masový způsob

79, 1862, 1876, 1914, 1941… Místo čísel z kronotekovského slosování sportky jste si přečetli letopočty významných událostí, do kterých se s Darkest of Days přenesete. Slovem to znamená Pompeje pod zuřícím Vesuvem, bitva u Antietamu a Little Big Hornu z americké občanské války a také první a druhá světová vojna… Všude tam budete nahánět klíčové osoby a napravovat dějepisný binec, údajně ohrožující budoucnost lidstva. Jak už sami tušíte, s výjimkou posledního data se ve hře zúčastníte krvavých představení, jaká nejsou v 3D akcích zrovna obvyklá. Darkest of Days tak působí velice svěže a navíc díky vhodnému námětu doslova omračuje zpracováním masových polních tažení. Budget studia 8Monkey brilantně předvádí, co hernímu trhu dlouhodobě chybí: vždyť singleplayerové 3D akce, ve kterých se navzájem řežou stovky vojáků, působí tak atmosféricky! Zapomeňte na koridorovou likvidaci jednoho nepřítele po druhém - když s houfy branců americké Unie pochodujete pšeničním polem ke stohlavému nepříteli Konfederace, skoro vás až brní v podbřišku…

Je po bitvě. Jdeme domů, chlapi.

V spektakulární jatka se zvrátí téměř každá historická mise. Při dílčí bitvě občanské války o jeden kostelík u Antietamu si možná dokonce budete muset přidržet sanici, aby vám při wow efektu nespadla mezi kolena. Krásná situace - po dlouhém střetu na planinách zaženete opozici k zalesněněnému pahorku, kde najednou vaši spolubojovníci na soupeře takticky nestačí a dochází ke krutým ztrátám. Sami už v záchvatu zoufalství přemýšlíte o kulce z milosti, ovšem v posledních chvílích na horizontu spatříte nikoliv hrstky, ale přímo houfy nových posil z vlastních řad. Bravo. Otočit nepříznivý vývoj bitvy teď už bude snadné. Jen vydžet, až se síla znovuobnoveného vojska projeví. Na závěr ještě několik smrtonosných vpádů naší jízdy a je klid. Ticho už přeruší jen občasné zachroptění umírajících.

V ruce kanón, v hlavě zmatek

Zhluboka oddychujete a sedajíce si na pařez, dumáte… co vám na celém tom krvavém herním koncertu přeci jen vadilo? Snad to, že jste museli po každém výstřelu dobový Springfield 1861 několik vteřin ládovat? Ne. Že jste i přes rozlehlé mapy bojišť občas narazili na neviditelnou stěnu? To se dá překousnout. Tak co? Problém Darkest of Days tkví v jeho samotném principu - opakovaném cestování v čase. Do Antietamu jsem se teď vrátil už po několikáté a to mě ještě pár návštěv čeká. A do toho se už míchají i prvoválečné zákopy a hitlerovská mašinérie… Ne, že by autoři výpravy do minulosti vůbec nezvládli, avšak neustálé přesuny do odlišných období hráče již od začátku matou.

Cesta utrpení.

Nejde totiž pouze o časové úseky. Honba za důstojníky a doktorem Koellem se záměrně nedaří dle plánu a navzdory svým zásadám sekáte v misích tolik historických chyb, že je nutné se na místa činu vracet a vše napravovat dokonce z druhé strany barikád. Jednou jste Rus, podruhé Němec, pak si zpátky střihnete roli Unionisty, abyste se již podvědomě připravovali na boj v čele Konfederace. Různé okamžiky, různí lidé a různé úkoly, kterým tak nějak nerozumíte. Vlastně chápete jen ty primitivnější úkolové záminky, které ale spíše svědčí o impotentním scénáři. Když Morris do Kronoteku konečně přivleče Welshe a dozví se, že musí ještě zpět pro jeho dvojče.. potřeba zabíjet ve vlastních řadách vzroste na maximum.

Koncept Darkest of Days působí divně. Divně i proto, že navzdory původní kronotekovské filozofii ryjete do historie naprosto scestným používáním hypermoderní bojové techniky. Rozprášit davy římské domobrany smartgunem či plamenometem by ve jménu budoucích pokolení dávalo smysl pouze za předpokladu, že byste na předky působili jako přízrak z Apokalypsy. Jenže když třeba za druhé světové války vytáhnete z uniformy rudé armády supermoderní brokovnici a proběhnete linií bez jakéhokoliv zájmu okolí, je něco špatně. Autoři chtěli boj usnadnit futuristickým arzenálem, ale pak jim zřejmě došlo, že poprask z podivně vyzbrojeného vojáka už by měnil historii natolik, že bylo lešpí stvořit k tomuto faktu naprosto netečný svět. Takže počítejte s tím, že Římany v roce 79 n.l. stále vystraší víc rozzlobený Vesuv než nájezd bandy supervojáků Opozice v Halo brnění… Tohle už není nedoladěná myšlenka, to je trapas.

Blbý a blbější

Přespolním během posílíš tělo a zachráníš krk.

Jestliže si na chaos a nelogičnosti v konceptu hry zvyknete, nemáte ještě vyhráno. Časem si totiž všimnete, s jakými hlupáky šálíte v Darkest of Days dějiny. Mizerná umělá inteligence není při masových bitvách sice tolik znát, ale o to víc chyby v kódu vynikají při individuálních střetech. AI je bezradná zejména ve chvílích, kdy ji překvapíte. Často se stane, že vběhnete do budovy a místo střelby se na vás klečící voják pouze tupě zadívá. Jindy, pokud vyloženě neprovokujete, soupeř klidně vaši blízkou přítomnost ignoruje a bez povšimnutí pouze proběhne kolem. Problémy dělají protivníkům třeba i výškové rozdíly. Některé exempláře se raději nechají zastřelit, než aby vyběhly schody do bezpečnější pozice... AI je v Darkest of Days zkrátka tupá přesně tak, jak byste od budgetové hry čekali. S tím se buď smíříte, anebo přestanete hrát.

Ani grafické zpracování zrovna neoslní. Vlastně nevadí, že hra vypadá jako faceliftované Call of Duty 2. Problém je v neadekvátní náročnosti scény kvůli špatné optimalizaci. Engine si příliš nesedl s PhysX, které na jakékoliv jiné než nízké nastavení udělá z DoD prohlídku fotoalba. Zatímco ale vzhled hry sotva stačil na loňský průměr, zvukově jde o pozitivní překvapení, možná až šok. Zejména zbraním vtiskli autoři tak přesvědčivé projevy, že budete pochvalně střihat ušima v každé akci. Když poprvé s kovovým břinkotem vypustíte salvu z brokovnice, vznikne mezi vámi silné citové pouto. Oblíbíte si i mechanický štěkot sampopalu a koneckonců i práskání dobových pušek a koltů. Velký dojem pak v Morrisovi určitě zanechalo hrůzostrašné vrnění supervojáků Opozice. Inu, husité v akci budili strach písní, žoldák budoucnosti zas mechanickým chropotem.

Pokud jste se dočetli až sem, zřejmě tušíte, že Darkest of Days není tak úplně špatná hra. Opravdu není. Ačkoliv z nabídnuté látky vytěžila lehký zmatek, přináší zajímavý pohled na herně nepříliš využíváné události lidských dějin a ruku v ruce s tím nabízí i velkolepé pojetí singleplayerové bitvy. S postupem příběhu navíc překvapivě přidává i pár hlubokých zážitků.. Ne náhodou jste na začátku četli cosi o zajateckém táboru. Za depresi vykouzlenou v několika minutách za ostatným plotem dostávají autoři bod navíc. Tady slova nestačí, už kvůli Stalag Luft III byste měli dát Darkest of Days šanci.

Kam dál?

21. května 2012

Sniper Elite V2

Recenze pro PC

Vasilij Zajcev by měl radost

Jan Vondrášek0

20. května 2012

Diablo III

Recenze pro PC

Změny? A proč?

Ondřej Novotný6

19. května 2012

Vzpomínka na Colonization

Téma pro PC

Pozdrav z Nového světa

Ondřej Švára2