Garshasp: The Monster Slayer

Garšásp je mytologický perský hrdina, který se objevuje v zoroastriánském svatém textu Avestě a jak říká název hry, zabíjí monstra. Pravdou ale je, že hra samotná moc napojení na mytologii nemá. Nebo možná má, ale vy ztratíte pojem o kontextu asi tak po deset minutách. Je to celkem škoda, protože co by člověk od íránského nezávislého vývojářského týmu čekal? Právě důraz na vlastní mytologii. My ale místo toho dostáváme spíš mile snaživého, ale v mnohém nepříliš povedeného východního klona Krata a jeho série God of War. Na druhou stranu, není to vyslovená katastrofa a člověk se nemůže ubránit určitým sympatiím k tvůrcům.

Hlavní hrdina Gáršasp je pořádný borec. Je to takový řízek, že by se vedle něj i Kratos možná na chvíli zarazil, protože tenhle perský chlapík jednoduše budí respekt a jelikož pocit, že v bojovce ovládáte skutečného zabijáka, patří k důležitým, jsou to první body pro Gáršaspa. Stejně tak napomáhá celková atmosféra. Anglický dabing je dostatečně podbarvený silnými emocemi, takže máte hned ten pocit závažnosti a významu. Problém je v tom, že je vyprávěný tak chaoticky a nekonzistentně, že jsem se prostě velmi rychle ztratil v ději a tom, proč zrovna běžím touhle cestou a zabíjím vše, co mi přijde pod ruku. Ono to není nutné, ale u Krata i Danta jsem to věděl, zde mne motivuje jen násilí a to, že monstra, zvláště bossové jsou poměrně originálně pojatí a dýchají onou unikátní exotikou. Tu podporují i zajímavá prostředí. Ne vždy krásná, občas sledujete nepříliš nápadité sekvence, ale po většinu času musíte tomu týmu osmi lidí, kteří za tímhle titulem stojí, tleskat. Monumentální budovy mají stylovou architekturu, přírodní výjevy jsou krásné a celkově podoba exteriéru atmosféře hry hodně pomáhá.

Kdyby tu jen nebyl boj...

Jenže můžete mít sebedrsnějšího hrdinu a sebekrásnější prostředí, když vám hapruje ta nejdůležitější složka hry – samotné souboje. Je mi to líto, Gáršaspovi jsem fandil, ale prostě tahle část je stěžejní a nefunguje dobře. Zpočátku se zdá být soubojový systém rychlý, přesný a odpovídající žánru, byť ne dokonalý. Postupem času se ale začnou objevovat problémy. Kupříkladu nemáte pocit síly a kontaktu. Těžko se to popisuje, ale když někoho praští Kratos, hra vám ukáže tu sílu. Gáršaspovi pořád zběsile mává svým mečem, monstra odpadávají, ale tak nějak cítíte, že jsou to jen jedničky a nuly a jeho zbraně jako by nic nevážily. Navíc, ačkoliv časem dostáváte s levely nová komba, chyběla mi širší možnost realizace ve schopnostech. Samotná křivka nárůstu obtížnosti je celkem vhodně zvolená, byť základní protivníci časem jen zdržují. Ale když dojde na bossy, objevují se dva základní problémy. Tím prvním je jejich AI. Občas vás přehlíží, nedostatečně se aktivují jejich úkoly a když je aréna menší, motají se tak říkajíc jak nudle v bandě. Horší je ale ta druhá část, která spočívá v mizerné kameře. Ta je neovladatelná, určená hrou a občas děsivě chybuje. Hru jsem proklel už u prvního bosse, který kvůli menší aréně způsoboval, že jsem neviděl svého hrdinu. A to se zatraceně blbě reaguje na útoky, když nevíte kde jste, kam můžete skočit... jen umíráte. Stává se to i jindy, i třeba při pár plošinkových sekvencích, které jsou jinak spíše lehkým zpestřením, ale kvůli kameře mohou být pořádně frustrující.

Krásně to hraje, ale hůř se to hraje

Dalším problémem je kolizní vzorec. Někdy se třeba zarazíte o neviditelnou stěnu kolem bosse. Gáršasp máchá mečem do prázdna a vy nevíte, zda trefujete. Jindy animace projíždí texturou, ale vy se jakoby netrefíte. Není to vždy, samozřejmě, to by hra dostala dvojku a vrátila se do Íránu, ale těch několik chvilek notně otráví, tím spíš, že zbytek vypadá celkem hezky. Na druhou stranu, byla třeba půlhodinka, kdy jsem si vesele užíval zabíjení monster tak, jak by mělo vypadat, a bavil jsem se. A pak jsem zase dostal nějakou designérskou facku. A ještě jedno plus a mínus. Plusem je hudba, monumentální i občas trylkující, ale rozhodně atraktivní a zábavná. Ale pak je tu doba hraní. Cca čtyři hodiny možná stačí současným FPS, ale u tohoto žánru je to trošku krátké dobrodružství. Na druhou stranu, záleží, za jakou cenu si hru seženete. Je to nezávislý kousek, který na finanční úrovni budgetovky může zabavit a nebo alespoň ukázat kus exotičtějších herních koutů. A taky tu osmičku chlapíků podpoříte, protože na jejich minimální rozpočet a malý počet členů týmu stvořili něco, co se občas nebojí prezentovat studia s desetinásobným počtem členů a rozpočtem o tři nuly větším.