The Precursors

Když se tvorby dnes recenzovaného titulu The Precursors zhostila ukrajinská parta Deep Shadows, některým hráčům zatrnulo. Snad všichni máme na paměti debut autorů v podobně dopředu vychvalované akci Boiling Point, která sice nakonec získala díky budgetové ceně veskrze pozitivní ohlasy, přesto však mnohé kritiky nedodělků neumlčela. Poučili se v Kyjevě od minula? Protože pokud ano, pak se můžeme, v případě vyplnění všech slibů, těšit na pořádnou jízdu.

První problémy přišly ještě před vydáním samotné hry. Měsíce odkladů nejsou nic neobvyklého, ale zrušení původně očekávané Xbox 360 verze už nesla hráčská veřejnost nelibě. Bohužel ani přeživší počítačové verzi se nadále problémy nevyhýbaly. Dlouhé týdny totiž existovala verze pouze pro ruský a ukrajinský trh, což se změnilo až nedávno díky digitální distribuci obchodu Gamersgate. Slepost pro západní trh se pak podepisuje i na problému lokalizace výhradně v ruštině, kdy je v případě zájmu o angličtinu nutno využít neoficiálního překladu. Ten však není bezchybný, a navíc ignoruje veškerý (krom cutscén) dabing.

Vítejte na Goldinu

Hráčská srdce musí zaplesat nad kombinací žánrů RPG (např. systém perků), FPS (akční sekvence) a simulátoru (létající sekvence v kokpitu vesmírného plavidla). Společně s volným světem o velikosti mnoha kilometrů čtverečních, kupou zbraní, jedinečných objektů a kolem dvou set misí The Precursors staví na slibných základech. Vaší postavou se stává mladý muž jménem Treece Creighton, s nímž se poprvé setkáváte při ostrém tréninku se zbraní v rukou. Jakožto pilot zelenáč začínáte na menší planetě Goldin, abyste zde sloužili svému lidu rasy Amarn. Nestačíte se však pořádně ani rozkoukat, když v galaxii eskaluje boj o moc, a je jen na vás, jakou formou se k dané situaci postavíte.

Vaším domovem se stává galaxie skýtající desítky rozličných planet. Zpočátku se však pohybujete pouze po písečném Goldinu, kde pomáháte kapitánovi Ridigerovi, příteli vašeho zesnulého otce, proti banditům, abyste se později dostali k vlastnímu plavidlu a vydali se, kam vás neposedné boty povedou. S postupem času naleznete šest obydlených planet, jež můžete navštívit, každou s vlastní jedinečnou faunou, obyvatelstvem a nejedním překvapením.

Jednou vyrazíte za nenechavými bandity, podruhé třeba hledat ztraceného kamaráda. Cestou si odskočíte do zapadlého baru na vodku a kolu, z popelnice vytáhnete lékárničku a prázdné láhve, které lze samozřejmě vrátit, v temném zákoutí zkusíte štěstí na automatech a nakonec raději doplníte zásobníky u místního zbrojaře. Těsně za městem si s nevolí majitele půjčíte buginu, dojedete sejmout nepohodlného maníka a po návratu zkástnete vydřené peníze a skočíte prodat nasbírané artefakty. Pokud snad nemáte do čeho píchnout nebo jste švorc, slíbíte v nepovinné misi místní holčině za menší obnos odvoz na druhou planetu, kam to máte zrovna při cestě. Mezi asteroidy se vám lepí na záda letouny pirátů, které musíte sestřelit, jinak zničí oni vás, nebo pláchnout. Poté dosednete na letiště, odeberete peníze za cestu, ale v tom už si vás volá místní kapitán. Vzhledem k přátelským vztahům bude lepší dorazit. Jak se dozvídáte, zdejší planetu v lesích tyranizují nepřátelské jednotky. Popadnete tedy arzenál a jdete vykonat spravedlnost ... Nudit se opravdu nebudete. Jen primární mise zaberou více než 20 hodin, k čemuž připočtěme nepovinné úkoly číhající na každém rohu.

Vedle rozmanitých questů netrpěli autoři nedostatkem fantazie ani u tvorby objektů. Ve svém inventáři tak dříve či později naleznete láhev nějakého toho alkoholu, jazyk ještěra, set pro vylepšení zbraně, generátor hesel, prsten, cédéčko, shnilé jablko, drogy, zlámanou grešli a mnoho dalšího. Ani spektrum zbraní se nenechá zahanbit. Vedle klasických hraček jako samopal, granát, pistole, sniperka či brokovnice zde nalezneme také kousky cizích národů a zbraně bionické. Místo nože tak nosíte zub s okem po straně, v rukou můžete třímat jakousi energii vysílající oliheň, v pralese naleznete otrávené šípy střílející kuš či elektrickým nábojem opojenou tyčovou zbraň.

To se povedlo, tohle zase ne ...

Obrovská volnost z mnoha úhlů pohledu musí znít hráčským uším jako rajská hudba. Vedle rozmanitého prostředí a volnosti si pochvalu zaslouží také slušné grafické zpracování. Důraz na detail je ostatně zřejmý na každém kroku. Jen procházka po vesmírném korábu nebo potulování městem je zážitkem samo o sobě. Ne vše je ale tak ideální. Bohužel hned hudba nás vrací zpátky na zem. Ptačí cvrlikání uprostřed budovy, jako bychom právě leželi uprostřed ptačí rezervace, je jen nepatrným detailem. Němé dialogy (týká se poangličtěné verze) a portfolio skladeb, jehož obsah bychom pravděpodobně spočítali na prstech jedné ruky, už pominout nelze. Na dobrém pocitu nepřidají ani neustálé přelivy mezi „klidnou“ a „válečnou“ hudbou, okamžitě vás informující o blízkosti nepřítele, díky čemuž odpadá jakýkoliv okamžik překvapení. A ani samotní nepřátelé moc inteligence nepobrali. Jejich aktivita je dána vzdáleností mezi vámi a jimi, a tak si jedinec čas od času nevšimne, že jste ho postřelili nebo zabili nedalekého kolegu. O nahrání pozice, kdy se vám zničehonic deaktivuje prováděný úkol, ani nemluvě.

Abyste si jakoukoliv akci užili, měli byste se s jejím hrdinou a příběhem aspoň částečně sžít. A přesně to se v mém případě nestalo. Přesto všechno jsem ale narazil na světlejší chvilky, jako když mě učarovala nápaditost zakomponování závodů vesmírných korábů (byť ne zcela v pravém slova smyslu), originální zbraně a hlavně naprostá volnost bez pověstných neviditelných zdí. Hutná místa však střídají ta hluchá, a zábavnost pak kopíruje tvar sinusoidy. A absence multiplayeru na hodnocení samozřejmě také nepřidá. Hra měla obrovský potenciál, jež však kvůli bugům nedokázala zcela využít. Snad tedy dojde k technickému dovyladění (k dispozici by měl být již patch) a seriózní lokalizaci. Poté by si hra mohla, stejně jako Boiling Point, najít nejednoho vděčného hráče.