Prey 2

Hlavním hrdinou druhého Prey je americký šerif Killian Samuels a právě jeho sledujeme hned z kraje prezentace, jak se prochází v troskách letadla, které s ním před malou chvílí tak nějak spadlo (pamětníci z prvního dílu vědí); podotýkáme, že jsme stále na planetě Zemi. Samuels jakožto prodloužená ruka zákona okamžitě tasí kolt a vydává se hledat přeživší, co však čert ani šerif nechtěli, potkává bandu mimozemšťanů. Začíná přestřelka a my poprvé vidíme dynamický krycí systém, o němž ještě bude řeč. Samuels bohužel silné přesile nestačí, dostává pažbou po hlavě a ubírá se do limba.

Prach, špína, Exodus

Stejně jako hrdinové oblíbené filmové série Hangover se i šerif Killian probírá na úplně jiném místě, konkrétně na planetě Exodus. Střih, skok o několik let dopředu a zhruba do čtvrtky hry. Vidíme opět Samuelse, teď už zkušeného lovce odměn a domněle jediného člověka na planetě (nebudeme příliš spoilerovat, když prozradíme, že tím dalším človíčkem je Tommy z prvního dílu). Sledujeme krátkou procházku živoucím městem, které tak trochu připomíná Coruscant z Hvězdných válek. Není však ani zdaleka tak sterilní: všude je tma, samé trubky, železo, špína, světla z neonů a bída, zkrátka cyberpunk jak vyšitý. Vývojáři podotýkají, že se snaží napodobit atmosféru noirových filmů, což ve svém podání nazývají „Alien Noire“.

Dynamika magika

Hrdina prochází kolem žebrajícího bezdomovce. Tasí zbraň a žebrák okamžitě začíná prosit o život. V případě, že by Samuels vystřelil, všimly by si zločinu bezpečnostní složky města v podobě poletujících elektronických očí a spustily by alarm. Samuels však nemá chuť dělat zbytečný rozruch a pokračuje dál do potemnělého kyber strip-baru, kde díky jednomu ze svých mnoha gadgetů (vývojáři jich ve hře slibují několik desítek) skenuje, zda li je na někoho z návštěvníků vypsaná odměna. Netrvá dlouho a jeden z mimozemšťanů zčervená, vypíší se informace (odměna, zadavatel kontraktu) a cíl je tak jasný. Bývalý šerif se aliena snaží zatknout, ten se však dává na útěk. Vzápětí se projevuje vertikální design města a s tím spojená hratelnost, která si bere to nejlepší z akce Mirror's Edge. Začíná dynamická honička, akce je krásně plynulá, vidíme přeskakování bezedných propastí a když dojde na skákání mezi jedoucími vlaky, máme čelisti někde na úrovni kolen.

Samuels z ramene vystřeluje další ze svých gadgetů - elektronická pouta a po pár pokusech svůj cíl úspěšně uvězňuje v energetickém poli. Hned vzápětí dostává nabídku vybrat si mezi možností nechat se podplatit (informací nebo penězi) a kořist po Wágnerovsku pustit nebo cíl poslat zadavateli kontraktu. Vzhledem k tučné odměně volí druhou možnost. Rozhodovat se ve hře budeme vůbec celkem často. Dalším takovým důkazem je návštěva informátora, který si za nejnovější drb vedoucí k dalšímu hledanému účtuje až příliš vysokou částku. Hlavní hrdina může buď zaplatit nebo zastřelením vedle stojícího bodyguarda otevířít nové vyjednávací cesty a službičku tak získat grátis.

Smrt zpoza bedny

Nakonec dochází k ještě jedné přestřelce, v níž máme opět možnost sledovat svižný systém krytí, který např. dovoluje skluzy kombinované se střelbou. Samuels se rozbíhá, střílí na nepřátele kolem sebe, podkluzuje vysoké trubky a následně plynule přechází do krytu za ocelovou bednou. Může pálit naslepo hned z několika úhlů. Zpoza krytu na hrdinu doslova prší salvy kulek z těžkého kulometu, dlouho se nerozmýšlí a do prostoru před sebou hází antigravitační granát, další z mnoha šikovných pomocníků. Nastávající nebožtík s těžkým kulometem vylítne ve stavu beztíže do vzduchu a schytá jednu dobře mířenou kulku přímo mezi oči, prezentace pomalu končí, my zavíráme pusu a do poznámek zapisujeme „Wow!“.