Za prachy zabij bližního svého

„Byli to profesionální vojáci štěstěny, sadisté, homosexuálové, bývalí pasáci, blázni, flámovači, alkoholici, kleptomané a dobrodruzi,“ popisuje žoldáky John Peer Nugent v knize Call Africa 999. Podle osobních setkání vypráví, jak probíhala v šedesátých letech válka v Kongu a kdo se jí zúčastnil. „Ir z New Yorku letěl sám samotinký nákladním letadlem DC-4 až do Elisabethville. Další, belgický hrabě, byl zastřelen v akci. Byl tam černoch z Harlemu, bývalí členi Wehrmachtu a SS, maďarský partyzán a ne zrovna málo pilotů, kteří kdysi létali pro NATO v Belgii a Spojeném království. Solidní počet pocházel z francouzské Cizinecké legie. (…) Žoldáci jsou drsní. Nezávisle na své minulosti a povaze se v bojišti chovají jako profesionálové a mnozí vojenští experti je považují za ty úplně nejlepší.“

Žoldáci a jejich aktivita v občanských válkách se skrývá pod radarem pravidel války. Jako „živnostníci“ jsou najímáni bojujícími frakcemi a tím se dostávají do šedé zóny, kde neplatí standardní pravidla. Nejsou součástí konfliktu, přesto do něj zasahují, jejich motivace vychází z výplatní pásky, nikoliv z ideálů nebo politické příslušnosti. Vlády je obvykle najímají pro podporování převratu nebo revoluce. Anthony Mockler v knize The New Mercenaries rozlišuje tři druhy nájemných zabijáků: osamělé vojáky, kteří opustili armádu a pracují jen sami na sebe. Jde o dobrodruhy, kteří pátrají po příležitostech v ozbrojených konfliktech. Říká se jim „divoké husy,“ protože přeletují mezi válečnými požáry na celém světě. Další skupinu tvoří cizinci placení za ochranu potentáta, který už to ve svém životě dotáhl tak daleko, že se bojí i svých vlastních krajanů. Poslední skupina je pro současnost nejaktuálnější: specializované společnosti, které udržují soukromé armády a pronajímají je za peníze těm, kdo je potřebují. Ve Far Cry 2 se nejčastěji potkáváme se stěhovavými žoldáky, kteří nejsou organizováni, pohybují se zemí na vlastní pěst a za ideály skrývají chtivost po diamantech. Kontrast mezi nimi a skutečnými idealisty je ve hře vidět například v osobě válečného reportéra nebo kněze v hlavním městě – to jsou postavy s vírou ve změnu věcí skrz alternativní mírové řešení. Žoldáci oproti tomu chtějí na změně pořádně vydělat skrz útoky na nepřátele a klíčové budovy. Následující příklady spadají do šedesátých a sedmdesátých let, s výjimkami přesahu do pozdějších dekád. Nechceme vás unavovat daty. Prostě se to stalo v minulém století.

Kongo

Nejslavnější africký žoldák se jmenoval Mike Hoare, profesí účetní z Dublinu. V šedesátých letech se podílel na krizi v Kongu a do dneška žije z vydávání knih o svých zážitcích. Ačkoliv jako žoldák pracoval pouhých šestnáct měsíců, stal se světoznámým. Do Konga se vydal po přečtení inzerátu, který nechal otisknout pozdější premiér Konga, Tschombe: „Každý zdatný muž, který chce zaměstnání s platem přesahujícím sto liber měsíčně, ať volá během pracovních hodin na telefon 838-5202. Nabízíme okamžité zaměstnání na minimálně šest měsíců.“ Na inzerát se ozvala řada žoldáků, mezi nimi i ti, které popisuje Nugent. Hoare přiletěl do Konga, kde zorganizoval žoldáckou skupinu „4 Commando“ pro vyřešení problémů rebelující provincie Katanga. O několik let později se vrátil do velení skupiny „5 Commando,“ které potlačilo rebelské militanty ze skupiny Simba. Hoare, později titulovaný „plukovník“ Hoare, udržoval mezi svými lidmi tvrdou disciplínu a neváhal je za přestupky trestat. Když se k němu doneslo, že jeden z vojáků znásilnil mladou černošku, odsoudil ho při zasedání „vojenského“ tribunálu k useknutí palců na noze – dotyčný voják totiž rád hrál fotbal. V knize Congo Mercenary Hoare popisuje, jak mužovi osobně palce ustřelil. Hoarova pravá ruka, Alastair Wicks, vyvažoval často krvavé scény a tresty elegancí a zdravým rozumem. Nebyl sám. Kolem Hoara se kupili další žoldáci, kteří s ním buď přímo spolupracovali, nebo byli napojení na konžskou vládu. Búr Jeremiah Puren měl například přidělené velení nad vzdušnými silami a Francouz Bob Denard se proslavil žoviálností, s jakou bral úmrtí svých lidí a válečné akce. I mezi vojenskými tělesy si dobil úctu, když zachránil bílé obyvatele města Stanleyville z obležení rebelů. Roku 1968 se Denard pokusil do Konga vrátit a podpořit další převrat – podle BBC to tehdy vzal trochu zostra a přijel do Konga na kole. Převrat se nevydařil.

Z Konga žoldáci utíkali do dalších afrických zemí, kde sloužili jiným pánům. Právě Denard se stal veteránem afrických konfliktů a ještě roku 1995 se pokusil s nafukovacími čluny přistát u Komorských ostrovů a provést převrat. Částečně byl kryt francouzskou vládou. Unikl tak všem soudním obviněním a dokonce se mu vyhýbaly i kulky, na rozdíl od Costase Georgioue, který byl popraven v Luandě za zločiny spáchané během války v Angole.

Angola

Po vyhlášení nezávislosti v polovině sedmdesátých let Angola nezadržitelně spadla do víru občanské války, kde proti sobě stála komunisty podporovaná strana MPLA a Američany zásobená FNLA. Georgiou v té době pracoval na stavbách v Londýně, ovšem měl za sebou kariéru jednoho z nejlepších odstřelovačů Britské armády, odkud byl vyhozen po přepadení poštovního úřadu. Společně s třemi kamarády se do Angoly vypravili vydělat. Nejprve šlo o pomoc v nemocnici, kde Georgiou uklízel, pomáhal chirurgům a asistoval u předčasných porodů. Jednoho rána se probudil a zjistil, že nemocnice a vesnice v okolí jsou opuštěné. Jediné, co z okna viděl, byl sovětský tank T-34. Georgiou ze sebe strhl nemocniční plášť i své jméno, překřtil se na plukovníka Callana a začal bojovat pro peníze.

Callan zastával, co se týče práce s vojáky, metodu zvýrazňovaného hrdinství. Byl známý svými sebevražednými útoky, kdy běhal mezi kulkami, střílel z granátometu a v podstatě nikdy se mu nic nestalo. Dnes bychom řekli, že byl adrenalinovým sportovcem. V Angole vytvořil žoldáckou skupinu složenou především z Portugalců a Kypřanů a bojoval pro FNLA (T-34 před nemocnicí patřila MPLA) a úspěšně ničil nepřátelské zbrojní sklady. Při jedné akci zabili jeho lidé šedesát nepřátel a zničili čtyři tanky T-34 a stejný počet raketometů Kaťuša. S tím, jak přibývaly úspěchy, se do malé armády přidávali i místní vojáci neznalí jazyka a evropští nevojáci toužící po bohatství. Komunikace a disciplína se špatně udržovala, což vedlo k tomu, že mnoho vojáků se pokusilo dezertovat, jen aby je Callan chytil a zastřelil. A to byl jeden z bodů rozsudku smrti, který nad Callanem vynesl soud v Angole. Jenže to už mohlo být „plukovníkovi“ jedno. Podle Mocklera v té době měl za sebou tolik krvavé historie, že se jeho osobnost rozpadla.

A ti druzí...

Podívejte se na mapu Afriky. A ještě lépe, najděte mapu Afriky z dob koloniálních časů a srovnejte hranice kdysi a nyní. Objevíte mnoho rozdílů, které vznikly po vyhlášení nezávislosti a každé vyhlášení sebou neslo ozbrojené konflikty za účasti žoldáků. Z jejich jmen byste mohli udělat telefonní seznam. Jakmile exilový politik africké země vyhlásil, že část nového státního celku hodlá být samostatná, okamžitě se hlásili žoldáci a krev začala téci proudem. Stalo se tak i při konfliktu v Biafře, která se hodlala trhnout od Nigérie. Švédský hrabě Carl Gustav von Rosen, bývalý civilní pilot a přítel etiopského císaře Selassieho, do Biafry přišel, rozhlédl se a - začal plakat nad mrtvolami žen a dětí, které ležely na zemi po náletu nigerijských bombardérů. Von Rosen neváhal a rozhodl se nechat najmout jako žoldák. Jaké bylo pro nigerijskou armádu překvapení, když o několik týdnů později Biafra ohlásila, že má letectvo. Nigerijští generálové se popadali smíchy za pupky, ale brzy je humor přešel. Jejich vlastní letadla byla sestřelována jako na běžícím páse. Biafra evidentně měla letectvo. Von Rosen totiž sehnal od švédského výrobce pět sportovních dvojsedadlových letadel, která by se hodila spíše do první světové války, namontoval na ně kulomety a s hrdinnou grácií naváděl své piloty na sestřelování moderních strojů jako Migy, Iljušiny, Canberry a Herony. „Vrátíme se tam, když nás budou potřebovat,“ nechal se slyšet von Rosen, když už měl statut národního hrdiny Biafry potvrzen a odjel propagovat Biafru do Evropy. Později se usídlil v Etiopii na kávové plantáži, kde také zemřel pod naprosto vynikajícím mýtem: měl vzlétnout v letadle, aby zachránil ztracenou etiopskou princeznu, načež letadlo spadlo a on zemřel. Zástěrka byla vytvořena oficiálními místy, aby se nevědělo, že jeho farmu přepadli Somálci a zabili hraběte i jeho syna.

V jižním Súdánu operoval Rolf Steiner, Němec se zázemím v katolickém semináři. Po diskusích s otcem Agostinim v Římě odjel s křesťanskými myšlenkami do Súdánu, kde ho Bůh opustil, zato ho navštívil předák rebelující skupiny Anya-Nya. Steiner viděl, že láskou k bližnímu svému moc věcí nezmění, nechal se naverbovat jako vůdce rebelů a bojoval proti vojákům centrální vlády. Brzy byl polapen a odsouzen k smrti – ovšem proces byl zinscenovaný a Steiner tři roky seděl ve vězení, než ho vláda propustila na nátlak západoněmeckých dodavatelů zbraní.

Mohli bychom se dívat na osudy jiných žoldáků – Charlieho zvaného Brokovnice, devatenáctiletého Johna Mammocka, Guse Grilla, který tváří v tvář přesile, když byli jeho kamarádi ranění, vzal samopal a uhájil pozici, Canady Newbyho, který se sedmi žoldáky nastoupil do Landrovera a během několika sekund je zmasakrovali nepřátelé... příběhů by bylo hodně, příběhů o zločincích, kteří pod tlakem událostí dělají hrdinné věci a jsou ochotni se i obětovat nebo si vytvořit vlastní argumenty, proč bojují za správnou věc. Příběhy plné pokřivené morálky, jakou sebou válka přináší. Příběhy plné otazníků, kde je hranice lidskosti a kde je dobro a zlo. Ale proč je vyprávět – Far Cry 2 je takových postav plný, stačí o nich přemýšlet jen jinak, než jako o virtuálních hercích. Mají své reálné předobrazy a jejich kopie určitě dnes pobíhají po Kongu nebo jiných státech zmučených a unavených občanskou válkou.

Na přelomu tisíciletí byla řada žoldáckých společností zrušena. Týkalo se to například proslavené Executives Outcomes nebo Sandline International. Některé ještě existují (DynCorp International, Gurkha Security Guards Ltd), ale mnohem častěji se maskují jako bezpečnostní agentury, například Blackwater Worldwide, nechvalně proslulá pašováním zbraní mezi Irákem a kurdistánskou provincií. Válka je zatím příliš dobrým byznysem, aby se na ní nesnažili uživit i lidé, kteří si nechají zaplatit za zavraždění jiných. Ukončeme článek citací Manuela Rui Monteira, prokurátora z Luandy, který se podílel na soudních řízeních s dopadenými žoldáky:

„Jste cizinec. Přišel jste do země, která je od vaší vlastní velmi vzdálena. Přišel jste dobrovolně. Přišel jste se zbraněmi. K čemu jsou zbraně? K zabíjení. Byl jste placen za zabíjení. Jste najatý vrah, placený atentátník, vinný násilím a invazí, vinný zločiny proti míru, vinný ze zločinu žoldáctví.“